Když jsme se s kolegou Immortalem rozhodli navštívit obnovenou premiéru „Královského rozměru“, ještě jsme netušili, že nás ten večer čeká nejen závdavek v podobě několika plnotučných a večeře v jedné nejmenované hospůdce, ale taktéž koňská dávka hudby od tří sebejistých, vyhraných a instrumentálně nabušených skupin. Vězte, že pokud vám názvy zúčastněných spolků nic neříkají, je nejvyšší čas s tím něco udělat.
Výběrový klíč bych jednoduchý. Každá z předkapel má totiž ve svých řadách zároveň i jednoho současného člena KING SIZE, čili se zabily dvě mouchy jednou ranou, nic nemohlo s ničím kolidovat, všichni museli mít čas. O pořadí se losovalo a úvod tak obstaral pražský CHAMELEON. Tahle tříčlenná partička je na scéně už poměrně etablovaná, ve svém středu hýčká zpívajícího kytaristu Michala Pelanta, kterému záda jistí protřelý bubeník Jakub Homola společně s baskytaristou Lukášem Miarkou. Civilní kapela, která všechno potřebné sděluje prostřednictvím nejzákladnějšího rockového obsazení a minidisku sice nedostala tomu odpovídající zvukové balení (obecně pro celý večer platilo, že zvuk nebyl příliš světoborný), ale přesto z jejich projevu čišela jak moderní rocková dravost, když přitlačili na pilu s vypjatým Michalovým „pražským“ frázováním, tak i klidnější a uvolněná pohoda. Škoda jen, že jsme začátek jejich vystoupení mylně považovali za zvukovou zkoušku a do sálu se dostavili až na poslední tři skladby. Každopádně na očekávaný přírůstek do rodiny v podobě stříbrného kotoučku je možno se těšit.
Intro s opakujícím se motivem, nástup skokem na odposlechy, ostré výrazy ve tvářích - tak začínají MINDWAY. Pokud snad pamatujete nymburskou odpověď na RAGE AGAINST THE MACHINE, tedy jednu dobu ve velkém koncertním laufu hrající T.H.C. (či THE HUMAN CELL), pak v podobě „Cesty mysli“ se k nám dostává její regulérní pokračování. V sestavě krom obligátního řvouna Maksimiga (který si teď ale říká MX´Mike) najdeme ještě basáka Wojttecha (angažmá u ex-CHINASKY Petra Rajcherta alias „vedoucího“ kapely PTÁCI JARABÁCI ze seriálu „Místo nahoře“ již definitivně odvál čas?), na čtveřici je doplnili kytarista Peter s bubeníkem Hachem a společně pokračují v odkazu moderního HC s názorem. Jsou skutečně natřískaní energií, vystoupení má spád i gradaci, frontman Maksi Miloš lítá jako utržený ze řetězu, nebojí se mezi lidi, nebojí se hecovat. Pokud lze na jejich vystoupení něco vytknout, jsou to naučené a odkoukané pózy, které v našich podmínkách působí přece jenom maličko směšně. Ale možná je to pouze můj názor, kapela má zájem prorazit venku a lidi drsné pózy milují, takže co? Hráčsky i křikem (je vidět, že i řvaní je o práci s hlasem) nebylo co řešit, neb smršť nezastavíš.
Nastává ale čas pro hlavní hvězdu večera. Oslavenci KING SIZE jsou zpátky po pěti letech a už z pouhého pohledu na hlavního guru, performátora a klávesistu Milana Steigerwalda je evidentní, jak moc si to užívá. Nejdřív básnička do zvukovky, pak pokřikování na zvukaře při pouštěném intru. Ale to tu již máme celou kapelu v plné síle. Zvuk se o malinko zlepšil, minimálně tedy je lépe slyšet zpěv, ale možná za to může spíše dynamit v hrdle Pavly Forstové (nově řečené Forest). Skutečně, ta to dokáže ve zhasnutém sále pořádně ROZSVÍTIT! Hrají se především novinky, tedy upravené skladby z prvotiny „Happy Sapiens“, v nových aranžích, tak jak nedávno vyšly na comebackovém CD (namátkou třeba „Happy Sapiens“, „Chci to“, „Poslední Mohykán z města“, „Svatý Valentýn“, ale nechybí ani zástupce „Romea a Julie“. Podladěný, pochopitelně. Rytmika snů - Roman Lomtadze (bicí), Richard Schleufler (basa) - nedá vydechnout; tvrdý kytarový dvojzápřah - Jakub Homola, Peter Boška (ano, to jsou ti dva z předchozích kapel) - svírá a mučí. Mistr Steigerwald, jako muž mnoha tváří, převleků a historek, srší vtipem a do toho ta úžasná Pavla. Těžko uvěřit, že když dojde na křest nového nosiče, zazní už jen nepatrný zpívaný časový úsek a pak závěrečný jam 7/8 (kdo tipuje, že je hráno v sedmi osminovém taktu, vyhrává cenu pro hudebního teoretika).
Je konec, je ticho, jen uši zaléhají, umělci balí, popíjejí s povolnými fanynkami a my se společně s tou zhruba stopadesátkou dalších návštěvníků rozcházíme do zmoklé Prahy. Nebyl to marný večer.
Fota ilustrační ze stránek kapel:
