ORPHANED LAND - Mabool

ORPHANED LAND - Mabool

ORPHANED LAND - Mabool

ORPHANED LAND - Mabool

Sedmý sedm zrodil potomků. Sedmý byl potom na tři rozdělen. Třem byly dány první symboly v podobě tváří zvířecích – Hada, Orla a Lva. První byl nadán magií a obdařen srdcem zakletým. Hvězda Davidova v erbu byla jeho věčným znamením. Druhý oplýval silou a půlměsíc byl mu přisouzen, trojúhelník jej zdobil a jeho meč všem na očích. Třetí byl Lev moudrosti, mysl nespoutaná, kříž jeho znamením, bílá jeho podstatou, krystal jeho štítem.
Tři byli jedním, rozděleni zrozením a jejich spojení bylo zapovězeno, neboť velký byl strach z jejich síly.

Sedm let dřímala Osiřelá země, než se znovu rozezněl její mocný hlas a světem rozhlehl se mohutný zpěv „Mabool“. „Mabool“ – Potopa. Monumentální symbolický příběh tří monoteistických náboženství, která byla z jednoho zrozena a povolána šířit Slovo... Ale nikdy se nesjednotila a jejich poselství navždy pohřbily vody Potopy... Poselství smíření a jednoty. „Mabool“ – skvostné album izraelské kapely ORPHANED LAND, album skvostné jak hudebně, tak textově. Klenot, jakých se rodí sotva pár do roka.

ORPHANED LANDPo sedmi letech čekání zrání se izraelské uskupení odhodlalo k vydání vskutku hromské porce metalu. Více než hodina materiálu jasně dokazuje, že těch sedm let se páni hudebníci nevěnovali jen labužnickému pokuřování vodní dýmky. „Mabool“ je lahodně odleželý materiál, tudíž se v něm těžko hledají slabá místa. Děti Osiřelé země vsadili na velice volný kompoziční přístup, a tak ačkoli se hudebně „Mabool“ řadí nejspíše do epického power metalu (byť velmi vágně), jen málokdy narazíte na lineární kompozice sloka-bridge-refrén-sloka. Písně na albu se převalují jako duny v poušti, valí se vpřed jako mocné vody Eufratu a pojem stereotyp jim není znám. Posluchač je vržen do velkého hudebního příběhu, který je v rámci jedné písně zcelen několika základními melodickými motivy. Ty jsou pak volně rozvíjeny, variovány, doplňovány o nejrůznější zdobné motivy... Základem je samozřejmě melodický riff, který není nijak silový, ortodoxní, okatě metalový, ale podobně jako u tureckých šavlí MEZARKABUL je provoněný orientální muzikálností a příjemnou exotikou. Klišé postupům se „Mabool“ nevyhývá, ale když zazní klasické vyhrávky alá IRON MAIDEN, nemáte rozhodně pocit prvoplánovosti. Jenže pravým srdcem desky jsou právě magické ozvy orientu; exotické nástroje jako bouzouki, oud a další podivnosti vyprovázejí v podkresu kytar, přičemž hned několikrát se dostane i na jejich sólové party. Nápad prošpikovat album world music party byl spásný, deska má díky tomu spád a náboj do poslední vteřiny. Ale nejen díky tomu. V každé písni na Vás čeká příjemná perla, která zahřeje na duši – výtečný ženský chór, geniální zpěvný motiv, folklórní vsuvečka, nebo chytlavý metalový refrén. Jakmile si najdete svoje perly, nic Vám nebrání ponořit se pod hladinu rozbouřených vod a na dně sbírat malé perličky, kterých je desce spousta. Velmi přínosná je i různost vokálu – krom čistého zpěvu Kobi Farhiho (přirovnal bych ho ke klidným polohám Hansi Kürsche) je tu ještě deathový chropot, který vytváří v hudbě dramatické napětí a koresponduje s tou „extrémnější“ částí alba, a nádherný ženský vokál, který vynikne zejména v sólových partech. Ženský sbor je jen třešničkou na dortu výtečných vokálních linek, které v sobě snoubí to nejlepší z power metalu, izraelského folklóru, křesťanského chorálu a arabských ozev.

Jak co nejtrefněji popsat výsledný tvar? Rozhodně se nejedná o neprostupné a aranžérsky přeplácané progresivní houští. Rozhodně se ale také nejedná o tuctový hevíček, ke kterému si najde po deseti pivech cestu každý boucháním hlavou o desku stolu. „Mabool“ je kdesi na půl cesty, skladatelsky dostatečně komplexní, ale přitom nikterak exhibicionistický a matoucí. Ta deska je „nadnárodně“ muzikální, a tím strhující v každém momentu. Dokonale ilustruje tezi, že hudba by měla lidi sjednocovat, ne rozdělovat. Má tedy vůbec slabá místa? Ano, bohužel má. V závěru přeci jen nápadů ubývá a titulní kompozici tak zachrání až následné strhující variace na motivy z úvodu alba a přenádherné chorály... Stejně tak v některých částech dochází k chvilkovým výpadkům a ztrátám dechu, ale rozhodně ne k něčemu, co by desku degradovalo do průměru. Stopáži navzdory je to materiál vzácně vyrovnaný a vyšperkovaný. A s připočtením vydařeného koncepčního pojetí příběhu nezbývá než téhle izraleské arše uznale smeknou a popřát jí hodně štěstí na plavbě do zemí vyvolených. A až bude melodickému metalu nejhůř, až na jeho zuboženém těle budou dovádět všichni ti kožení troubové s hubami plnými tupých a prázdných keců, snad se zase ORPHANED LAND objeví, aby světu ukázali, že je stále o čem točit desky...

 8

Marigold

Verdikt

Melodický metal už nějaký čas nepamatuje album tak krevnaté, chytlavé, inteligentní a koncepčně vynalézavé. ORPHANED LAND zkombinovali power metal a prvky world music, dokořenili vonný salátek trochou ostřejších příměsí a servírují hudební poselství náboženského smíření do celého světa. Zajistěte si svojí porci, protože lepších alb už letos v tomto ranku mnoho nebude.

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
8,3 / 10
Čtenáři
8,6 / 10

Další informace

Stopáž: 68:03

www.orphaned-land.com

Sestava

Skladby

  1. Birth Of The Three - The Unification
  2. Ocean Land – The Revelation
  3. The Kiss Of Babylon – The Sins
  4. A´salk
  5. Halo Dies – The Wrath Of God
  6. A Call To Awake – The Quest
  7. Building The Ark
  8. Nora El Nora – Entering The Ark
  9. The Calm Before The Flood (Instrumental)
  10. Mabool – The Flood
  11. The Storm Still Rages Inside
  12. Rainbow - The Resurrection (Instrumental)

Diskografie

Unsung Prophets & Dead Messiahs (2018)
All Is One (2013)
The Road To Or-Shalem (DVD) (2011)
The Never Ending Way Of ORwarriOR (2010)
Mabool (2004)
El Norra Alila (1996)
Sahara (1994)
The Beloveds Cry (demo) (1993)

Jiné pohledy

8 / 10
Pikantní žánrový koktejl jenž se nachází na fošně „Mabool“ je zmixován z velmi pestré řádky přísad, počínaje heavy metalovými tlamolepy, progres rockovými šťávami, konče zadumaným doomovým alkoholem řádně vypáleném za suchých pouštích nocí na dřevěném uhlí. Do toho všeho přidejte vrchovatou várku izraelského exotického ovoce, dolijte vodou přímo od Mrtvého moře a výsledek nalijte do hliněné folklórní nádobky. Tato takřka dokonalá směs kovu a folklóru se vyznačuje citem najít silnou melodii, rozvést ji tak, aby se s opravdu silnými motivy šetřilo a oni tak nezevšedněli. Do melodií prorůstají motivy ryze folklórní, které tak dotvářejí dech beroucí famózní středovýchodní tapiserii z níž se tají dech.
RIP | 30. července 2006

 

8 / 10
V rámci žánru nadprůměrné dílo, jehož hudební kvalitu podtrhuje a dokonce zvýrazňuje ucelený textový koncept a myšlenkové poselství.
Shnoff | 16. září 2004

 

9 / 10
ORPHANED LAND se vrací po létech ticha a s nimi přichází i „Potopa“, deska nesoucí v sobě silný příběh stejně jako nenapodobitelnou sílu orientem protkaného metalu. ORPHANED LAND jsou i po odmlce svoji, mají svůj vlastním styl a vrací se se stejnou silou, s jakou před léty vtrhli do hudebního světa. Jejich hudba sice dnes již tolik nepřekvapuje, ani se nezdá tolik invenční jako když v roce 1994 pokládali základy stylu, který sami nazvali „Middle East Metal“ (Středněvýchodní metal), ale je to opět jejich osobitý pohled na metalovou hudbu, kterému nechybí originalita orientálních vlivů a exotických nástrojů stejně jako silná emotivní nálada. Návrat ORPHANED LAND mě nezklamal.
Noisy | 25. března 2004

 

9 / 10
Poutníci z osiřelé země dokázali naservírovat opravdu skvostnou porci hudby, z níž vrchovatě přetéká atmosféra a cit pro skutečně silné melodie a schopnost nepozorovaně vplétat posluchače do hudební pavučiny umně okořeněné zpěvností izraelského folklóru. A přestože nahrávka v závěru mírně pokulhává a spíše než graduje, ztrácí na dynamičnosti, byl by hřích nechat si "Mabool" ujít, protože něco s tak přirozeným a harmonickým výrazem už tu dlouho nebylo. Čiré potěšení z hudby a emocí v jejich samotné podstatě.
Pavel | 24. března 2004

 

7,5 / 10
Tak jsem si dlouho marně lámal hlavu, proč se mi ti ORPHANED LAND pořád nepozdávají. Vždyť poctivě střídají nálady, eletrické momenty vyvažují plnými hrstěmi akustik, etno cítít z každé skladby, navíc s podporou ženských hlasů, tak co chtít víc? A pak mě to trklo! Tam kde je kapela naprosto suveréní s nástupem národního cítění a válcuje nádhernými "krajovými" motivy, ztrácí na druhé straně body v "metalových" pasážích. Kytary totiž většinou pouze "doomově" přeznívají v kilech, v sólech narazíte na nejedno "nedotažení" (např. v "The Storm Still Rages" to bolí) a výsledným riffům příliš neprospívá ani mírně "bzučivý" zvuk. Navíc ani melodické pěvecké pasáže nejsou tak "čisté" jak by bylo záhodno a samotný mužský hlas zní místy dost "jalově". Takže resume - byl by to průměr - ovšem dojem stoupá strmě vzhůru při jakékoliv známce etno doteků a těch je naštěstí na desce požehnaně.
Darkmoor | 22. března 2004