Schylovalo se k sedmé večerní, když jsem si hloučky fanoušků prorazil cestu až do pražského Futura. Vzhledem k nepříjemným tlakům v oblasti močového měchýře jsem se ihned odebral vyvenčiti messerschmitta na onu místnost. Jak nemám ve zvyku očumovat postavy u mušlí, došlo mi až u umyvadla, že jsem močil vedle Dirka Schlachtera. To nám ten večer začal pěkně zostra! Obavy z nízké návštěvy (považte – vždyť v témže čase hráli Roxette a to už je pro kovaného metalistu dilema téměř existenciální!) se naprosto nevyplnili a Futurum se tak pěkně zaplnilo odérem potu, nemytých vlasů a vůbec napjatým očekáváním velkého speed metalového svátku.Někdy kolem čtvrt na osm se namísto vlezlých Red Hot Chilli Peppers vyhrnulo z ozvučovací soustavy interesantní intro, které od tribálních zpěvů přešlo až k chrámovým chórům. Působivé. Ještě působivější však bylo vystoupení kapely, kterou jsem (nejen já) slyšel poprvé - australských Vanishing Point. Po chvilce opatrného oťukávání nebylo zbytí, nežli téhle parádní přehlídce dunivého a zatroleně ostrého power metalu zatleskat. Tuze se mi líbilo, kterak protinožci užívají exotických motivů (ti asi znají Conception…), speedově našlápnutých pasáží a zejména charismatického a jistého zpěváka Silvia. Moc pěkně se to poslouchalo a tak velká neznámá večera sklidila naprosto zasloužený aplaus. Zahraju si na Libuši, když řeknu, že o téhle kapele ještě uslyšíme…
Druhé eso vysvištělo z rukávu provázeno arktickým mrazem. O Sonatě Arktice jsem napsal své a stojím si za tím navzdory strhujícímu a brilantnímu setu, který finská omladina vysekla ve Futuru. Po intru z nové desky Silence musel nutně následovat otvírák Weballergy, který trochu utrpěl zvukařovým tápáním. Jenže pak se všechno urovnalo a Sonata začala sázet jednu pecku za druhou. Naprosto suverénním dojmem působil „táta kapely“ Tony Kakko. Ve výškách se vyzná jedna radost, ale dovede excelovat i v nižších a hutnějších hladinách, tu a tam přidal dokonce i řev. Nicméně – s těmi výškami by to měli pánové trochu krotit – zejména refrén False News Travel Fast je až příliš kulervoucí… Nu což, jedovatá slina mě beztak rychle přešla. Zvuk by náhle jako malina, pomalejší pecky nutili člověka trdlovat, rychlejší zase kroutit hlavou, kolik že se toho dá naživo stihnout. Rudovlasý sekerníček Jani Liimatainen vysekával jeden sólový veletoč za druhým a publikum to náležitě chytalo za srdce. Hrálo se jak z nové desky, tak i z Eclipticy (zachytil jsem My land, Full Moon a Replica) a celkově bych se nebál použít slovo strhující…
Čekání na Gamma Ray zase okořenili Rudé Horké Chilli Papričky a mohu zcela zodpovědně říci, že mě skladba Aeroplane na mou duši SERE!!! Ale to sem nepatří. Báječná introdukce vrchstla do doutnajících řad pod pódiem napalm a následné vznícení při Dethroned Tyranny bylo absolutní. Co mělo nohy skákalo, co mělo hlasivky v provozuschopném stavu řvalo. Gamma paprsky vysílaly do publika úsměvy a hlavně svůj nezaměnitelný speed metal. Potkal je sice typicky futurácký syndrom roztříštěného zvuku (značná hlasitost + dvě kytary + Kaiův ječák + Futurum = průšvih), jenže to nikomu pořádně nevadilo. Říjející dav předváděl místy učebnicové paření – při Short As Hell jsme málem probořili strop, při Somewhere Out In Space došlo k pokusu zbořit Efko sborovým zpěvěm, který navíc z pódia dirigoval sám Fangface. Naprostá suverenita není u starých metalových kozlů ničím zvláštním, nicméně dovolte mi smeknout tupé před Danem Zimmermannem. Co tenhle kovomlat předvádí za nelidské výstupy, je hodno bližší studie. Instrumentální dovednosti ale nedřímou u Paprsků pouze za škopky, kapelník Kai nejednou vysekl instrumentální onanii ve velice působivých vyhrávkách, vsunutých do delších skladeb (Somewhere Out In Space, Heading For Tommorow). Má prsty člověčí? NE! A ostatní? Co já vím… Zkuste stačit Zimmermannovi v ultra rychlých pasážích. Dirku Schlachterovi a Henjo Richterovi to zjevně starosti nedělalo. Bouřící dav si doslova vydupal ještě dvě porce přídavků, mezi nimiž nemohla chybět excelentní Valley Of The Kings a pak jako splavená táhli jsme k domovinám svým.Je středa, dne poté, neslyším, bolí mě záda a za krkem, jsem vyřvaný a hlavně SPOKOJENÝ!!!
Chtěl jsem původně sepsat tracklist, ale zkuste si dělat v kotli poznámky. Navíc jsem při Land Of The Free ztratil tužku. Snad kolega Kairay měl větší kliku než já. Takže tady jsou bez ladu a skladu písně, které jsem si zapamatoval: Introduction, Dethroned Tyranny, No World Order!, Short as Hell, Land Of The Free, The Heart Of The Unicorn(?), Fire Bellow, Rebellion In Dreamland, Future World, Somewhere Out In Space, Heading For Tommorow, Valley Of The Kings
Fotky jsou pouze ilustrační...
9.10. 2001, Futurum, Praha