Bez jakékoli slávy a propagace se s oficiálním datem 26.11.2002 objevilo na hard&heavy trhu další album losangeleské kapely SYSTEM OF A DOWN. Tahle mimo-řadová deska s vyzývavým názvem STEAL THIS ALBUM sice ukradla svůj titul jedné ostřejší americké rapové dvojici (THE COUT), jinak se ale projevuje velmi skromně a jen tak mimochodem, vypadá jako právě vypálené pirátské cédéčko. Hudebně je ovšem nadupaná od shora až dolů. Počet skadeb se oproti původním plánům dvanáct až sedmnáct tracků nakonec (zaplaťbůhzato!) ustálil na šestnácti peckách, které dohromady dávají tři čtvrtě hodiny výborné hudby. Nenechte se poplést hlavy některými hudebními anoncemi na tuhle desku – nejde totiž jen o „zbytky“ z loňské Toxicity. Je tu třeba dosud jen živě hraná odpalovačka (CHIC´N´STU), stará Malakianova akustická ROULETTE z doby, kdy ještě SOAD neměli žádné smlouvy a nebo již dříve vydaná STREAMLINE (soundtrack k akčnímu fantasy horroru THE SCORPION KING). Přesto a nebo právě proto, že jde o neřadové album, obvyklý žánrový mix SYSTEM OF A DOWN je nejen pestrý, ale ještě pestřejší a dosud možná vůbec nejpestřejší :-)) , určitě ale ne přeplácaný!
Všechno to začíná pěkně od podlahy, nebo vlastně spíš od prázdné ledničky: vtipný kousek, který – jak už to bývá u SOAD zvykem – se do něčeho strefuje a tentokrát střílí do oblbující reklamy. Rozhodně vás zaujme hudebně „Nejbarevnější“ I-E-A-I-A-I-O – takový Vatikán = album na albu, střídání hudebních linek je stejně rychlé jako zpěv větrné smrště jménem Serj Tankian a nadchnout by vás mohla sotva minutová hardcorová skoro-říkanka s názvem 36.
Jednoznačným adeptem na hit ve stylu CHOP SUEY! je sedmička MR.JACK – dostatečně drsná i dostatečně pohodově melodická a mimo jiné dává poměrně velký prostor druhému vokálu kytaristy Darona Malakiana. Z plna hrdla si zařvat a zanadávat můžete u dvanácté skladby – stoprocentně největšího nářezu alba, protože „I need to fuck the sys, you need to fuck the sys and we all need to FUCK THE SYSTEM !!!“ Tradičně nechybí ani politické výpovědi (hlavně v BOOM, kterou SOAD kromě nahrávání pro TOXICITY ještě údajně nikdy veřejně nepředvedli) a nezapomnělo se ani na vážná zamyšlení, třeba nad hledáním cesty k sama sobě (INNERVISION). I tentokrát je ostrý sound občas obohacen o orientální rytmy, takže navzdory převládajícím řízným kytarám máte chvilkama chuť se začít kroutit jako břišní tanečnice.
Ze všeho přece jen trochu vybočuje již zmíněna sladcebolavá akustická ROULETTE, kde je opět dobře slyšet zpívajícího Darona; byla by ale škoda tenhle skoro osm let starý kousek vynechat...
Co na závěr? Že to není nic nového? Ani nemělo být! STEAL THIS ALBUM rozhodně není jen deska, která by měla zaplácnout díru mezi veleúspěšnou TOXICITY z roku 2001 a dalším řadovým projektem připravovaným (asi?) až na rok 2004. Je to spíš milý dárek kapely svým fanouškům a hlavně slušná dávka skvělé muziky, která vám může urvat hlavu i srdce nebo, chcete-li, tělo i duši.