Z chladné Skandinávie, země drsných barbarů, ale i něžných krásek, dorazilo další album od již zaběhnuté gothic rockové kapely BESEECH. Opět nás čekají krásné, melancholické melodie, písně navozující depresivní a posmutnělé nálady. Opět BESEECH nahráli podařené album, které jistě zaujme nejednoho příznivce této hudby.
Historie této švédské skupiny sahá až do roku 1992, přesto o nich nebylo pár let vůbec slyšet. Vydávají postupně tři demo nahrávky, které jsou švédskou undergroundovou scénou pozitivně přijaté. Jejich debutní, bezesporu skvělé, album vychází až v roce 1998 u Metal Blade Records pod názvem "...from a bleeding heart". Po vydání alba došlo k názorovým rozepřím a tak se jádro skupiny (Klas, Robert, Mikael, Jörgen) rozhodlo pokračovat bez ostatních členů a rovněž se rozešli se svým labelem. Nabrali nové členy a pracovali na materiálu pro další desku "Black Emotions", kterou nakonec vydávají u Pavement Music. Ve srovnání s prvním albem je zde slyšet ten samý cit pro procítěné a romantické melodie, ale i snaha o experiment a nový přístup k pojetí gotického metalu (rocku). Nedávno vypustili svou třetí desku „Souls Highway“. A co se vlastně změnilo? Inu, na první poslech je zřejmé, že se skupina již zcela vzdálila z metalových sfér a jen nabustrované, sekané kytary, které jsou občas slyšet, tento žánr ještě připomínají. Rovněž mají nového zpěváka (Erik Molarin), který svým barytonem znatelně přispívá k celkové atmosféře díla. Nicméně prim zde hraje zpěvačka Lotta Höglin, to děvče má krásný hlas, který by jí mnoho těch severských krásek mohlo závidět.
Již v první skladbě „Illusionate“ nám BESEECH ukazují na jakou notu tentokrát vsadili. Především tu jde o pěkné melodie, snadno přístupné a přesto nevtíravé. Vykreslující melancholické nálady, znuděnost životem. V jejich hudbě je ale i naděje v lepší zítřky, ikdyž velmi slabá, neb vše stejně skončí letargií. Jak již bylo nastíněno v úvodním slovu, hudba je postavena na rockovém rytmu a samozřejmě obarvena různými studiovými efekty. Growling, který ještě na předešlých albech byl slyšet, zde není. Měl-li bych Erikův projev k někomu přirovnat, tak mě napadá Jyri Aarniva z DIVERCIE, ale hlubším hlasem a především procítěněji, tento dojem je pochopitelně zčásti způsoben i jeho duetem s Lottou. To je silným momentem skladby druhé. Titulní „Souls Highway“ je jasná hitovka alba, svižná, se zpěvným refrénem. Smuteční náladu ze vzpomínek na lásku, která již odešla navozuje píseň „Blinded“. Zaslepenost vlastním citem se jak mlha rozplynula a je již pozdě se pokoušet něco změnit, zůstal už jen pocit ukřivděnosti. Vše pak umocňují emotivní klávesové pasáže, v této skladbě zvláště vydařené. „Fiction City“ je dalším jasným hitem alba, který nejdříve zaujme melodií a refrénem, ale po několika posleších zde (stejně jako na zbytku alba) člověk nachází i další motivy, jež dokreslují pozadí. Především jde o zvuk kláves a různých počítačových vychytávek. Pochmurná Balada „Sunset 28“ je skvělým kouskem. Duo zde zpívá o osudu nešťastné lásky. O dívce, která byla milována, obdivována, bylo jí dáváno vše čeho se jí zachtělo. Ale nakonec přišel den, kdy byl čas ho opustit. Kdy byl čas odejít z tohoto světa.
Do konce alba pak již ani žádné vybočení z těchto pochmurných melodií nelze čekat, ani z depresivní lyriky. Na limitované edici se jako poslední skladba nachází coververze slavné písně od jedné mnohem slavnější švédské skupiny, a to píseň „Gimme Gimme Gimme“. Všichni si jistě hned vybaví svižný rytmus, v kterém se tancovalo na diskotékách sedmdesátých let. Jenže v podání BESEECH je mnohem pomalejší a až na klávesy zní jako z walkmana, kterému právě dochází baterky.
Závěrem můžu jen dodat, že „Souls Highway“ je dosud nejzdařilejší deskou BESEECH. Ti, kteří si oblíbili gotický rock plný depresivních a ponurých nálad jistě brzy v hudbě těchto seveřanů kouzlo objeví.
