Pryč jsou definitivně doby frackoidní odrzlosti a nespoutané energie. Britští THE HORRORS jsou na svém čtvrtém albu v pokročilém stádiu dospělosti a pevně se usazujícím pojmem v hudebním mainstreamu. Vadí? Rozhodně ne! „Luminous“ je totiž v porovnání s předchozím nesmělým vykročením rázným krokem vojenského velitele. Tam, kde se předtím skupina pokoušela trošku těžkopádně prorazit odlehčenějším a vzdušnějším pojetím, je nyní na jejím místě sebevědomý a zcela jistý projev.
Ne, „Skying“ rozhodně nebyla špatná deska, ale až na „Luminous“ jakoby si všechno definitivně sedlo a začalo dávat smysl. „Primary Colours“ byla jen výrazná epizodní role, poslední výkřik dětí z ulice, než je konečně vpustili do naleštěného televizního studia a navlékli jim oblečky s třpitivými glitry. Tak horké to však ještě ani letos nebude. Na albu přeci jen najdeme kromě vzdušných a vzletných kompozic i několik písní ohlížejících se k posledním zbytkům novovlných osmdesátek (hitová „So Now You Know“, „Jealous Sun“ silně ovlivněná indie-rockem).
Dnešní THE HORROS lze však přirovnat k interpretům, kteří se před třemi dekádami začali od post-punkové výbušnosti obracet k jemnému popovému písničkářství. Že to nemusí znít až tak stradišelně, dokonale přesvědčí skladby jako více než sedmiminutová óda na radost „I See You“ anebo hned následující nádherná balada „Change Your Mind“, ve které Faris Badwan podává jeden ze svých nejlepších pěveckých výkonů.
Že je ostrovní (pop)rocková scéna úplně jiná liga, než tuzemský zasmrádlý rybníček, už není ani potřeba připomínat. U alb jako „Luminous“ by se ani ten největší vyhraněnec neměl stydět za to, že jde s davem. THE HORRORS tímto definitivně vypouští svojí vlastní verzi 2.0.