Přesně opačný trend, než by se na základě předchozích alb dal předpokládat si zvolili EAST OF THE WALL. Než však začneme oprašovat fanfáry na počest nečekaného tvůrčího tahu, poslechněme si pozorně tuto desku a dejme se na cestu proti proudu času. Proti proudu v tom smyslu, že Američané místo dalšího zvolňování své dříve neučesané tvorby se po letmém nakouknutí za hranice prostřednictvím alb „Ressentiment“ a „The Apologist“ jakoby rozhodli zase pěkně vrátit zpátky.
Těmto dojmům se nelze ubránit hlavně v úvodu jejich loňského alba, kdy po krátké předehře nastoupí ve skladbě „I`m Always Fighting Drago“ ostře řezající kytara v líbezné kooperaci s neotesaně znějícím vokálem. Celkově značně dřevorubecká produkce posluchače znalého předchozích počinů skupiny a především natěšeného na další nepředvídaná dobrodružství musí chtě-nechtě výrazně znejistět.
EAST OF THE WALL se do povědomí zapsali především jako tvůrčí a hravé hudební těleso, které se umí velice dobře poprat s nástrahami a výzvami, jež nabízí současné dění na metalové scéně. Živé jádro, stále žhnoucí horkým tvrděmetalovým magmatem, posloužilo jako spolehlivá platforma pro pestrý život „tam nahoře“, jenž zahrnoval mnohé vlivy od rocku, až po například velice jemné jazzové náznaky, či vkusné užití dechových nástrojů (hlavně album „Ressentiment“).
Novinka se zdá být v tomto směru, když ne krokem zpátky, tak přinejmenším stagnací. Zkrátka nepřináší nic nového. Všechno už tady víceméně předtím v podání kapely bylo. Skladbám stále nechybí svěží tvůrčí duch, ani všudypřítomný pocit dobře a úpřímně odvedené práce, přesto však nad tím vší začíná čnít závan nevyužitého potenciálu.
Na druhou stranu jsem však dalek tomu, abych tohle album jako celek odsoudil. Jakmile totiž opadne prvotní pocit zklamání, otevře se další kapitola velice rozmanitého příběhu, u kterého se nejspíš nakonec nudit nebudete. Když se dostane řada na kompozice, které opět skvěle žonglují s různými přístupy a žánry, naplno se projeví talent skupiny uplácat z různých materiálů fukční výsledný produkt.
V tomto ohledu dominují hlavně ty delší skladby, ve kterých je pochopitelně náležitý prostor pro rejdiště bohatých aranžmá a hrátky s atmosférou. Například v „The Fractal Canopy“ skupina překvapí vynikající odbočkou do Seattle někdy z první poloviny devadesátých let, aby pak natěšeného konzumenta své tvorby vrhla v zápětí do tvrdé metalové mlýnice. Motiv, který by sám o sobě utáhnul jednu velmi dobrou rockovou skladbu zde poslouží pouze jako krátkodobá návnada.
Rozhodně se nedá i navzdory předchozí kritice říct, že by EAST OF THE WALL svojí čtvrtou desku jen tak rutinně odbyli. Na to se tady ještě pořád dějí velké a zajímavé věci. Skupina, přestože již zmiňovaný pocit lehké stagnace nezmizí po celou dobu poslechu „Redaction Artifacts“, stále naplno rozvíjí své přednosti, snaží se hledá nové cesty, zkoumá své možnosti a přitom stíhá tvořit kvalitní skladby. Jen tomu bohužel tentokráte i navzdory vší snaze, výborné instrumentaci a výtečné schopnosti udržet složitější hudební celky pohromadě chybí více odvahy udělat delší krok a, ačkoliv se to stále bojím vyslovit naplno, i nějaká další výraznější vize. Ta současná se totiž začíná již trochu opotřebovávat.
