"Divoká srdce", jak zní překlad jména této švédské, zatím ještě stále, naděje, se po 2 letech připomínají s nahrávkou, jež může v jejich další kariéře znamenat zlom. Ač bych jen nerad přeceňoval význam tohoto minialba, je nesporné, že jej symbolizuje evidentní snaha se definitivně vymanit ze škatulky "Djent", která se ztihla zpronafovat ještě rychleji, než vyletěla do popředí zájmu.
Jestliže jsem stále ještě aktuální album "Måsstaden" možná trošičku příkře kategorizoval, jako klon slavnějších krajanů MESHUGGAH, stále nenacházím mnoho důvodů toto své tvrzení korigovat. Nechci být však zle pochopen, VIDHJARTA totiž na "Thousands Of Evils" předváději již dosti osobité vize moderní metalové hudby, snažící se odprostit od všech svazujících žánrových klišé. To se, samozřejmě, ne vždy úplně daří, ale ignorovat skutečnost, že švédské těleso už doslova buší na prvoligovou bránu by se v této chvíli rozhodně nemělo.
Masivní, drtivý a zničující zvuk kytar prošel od minula jen drobnou korekcí, co však hned zaujme, je mnohem strukturovanější kompozice skladeb. Rafinovanost se mísí s hravostí a nezdolnou touhou hledat skryté taje zdánlivě jasně nadefinovaného metalového žánru. Další věc, atmosféra. Těžká, neradostná, nelítnostná, avšak paradoxně rozhodně ne nikterak depresivní či nihilistická. VILDHAJRTA se vás nebudou snažit odrovnat první ránou do zubů. Spíše vás chtějí jen tak profackovat, možná vás skolí k zemi úderem na solar, ale jejich cílem je vás nechat znova postavit na nohy a dostat vás poté na svoji stranu. Zní to možná trochu protikladně, ale lze to celé chápat jako inicializační rituál pro čekatele na členství v pouličním gangu.
Protože poté už budete připraveni se naplno ponořit do jejich filozofie, jež je tentokráte výrazně obohacena i o přemýšlivé prvky. S těmi se skupina nijak netají hned od začátku. Zatěžkané kytary se přetahují o pozornost s četnými zvolňujícími pasážemi, přecházejícími od poloakustických kytar ("Längstmedån" anebo "Didman"), které výrazným způsobem spoluvytvářejí atmosféru, až po klávesové nástroje, jež pak ve skladbě lakonicky pojmenované "Intermezzo" plně ovládnou scénu před závěrečným nájezdem "Mist förståndet".
Rytmika se drží osvědčených "matematických" vzorců. V tomto směru jen těžko něco překvapí, ale i to je součást strategie těchto Švédů být stále ideologicky spřízněni se svými kořeny, ze kterých by však rádi postupně dorostli do výšin, které možná ještě ani oni sami nedohlédnou. "Thousands Of Evil" sice není úplně dokonalým počinem, ale fráze o dřímajícím talentu si už můžeme nechat pro někoho jiného. Talent VILDHJARTA se totiž už dokázal naplno projevit. Zatím to sice nevypadá na nějaké stylotvorné řádění, jako v případě již zmiňovaných MESHUGGAH, ale kdoví, co se stane za pár let? Ačkoliv nejsem zrovna zastáncem neustálého srovnávání, ten příměr k "Thorndendalovcům" se prostě neustále nabízí. Ať už hovoříme o geografické spřízněnosti anebo o tom, jak mnozí považují VIDHJARTA za jejich pokračovatele. Jak to nakonec bude, si ještě chvíli počkejme, ale radujme se alespoň z toho, že to mají tihle mladíci rozehráno velice dobře.
