Čtrnáct let uplynulo od posledního sólového alba Andiho Derise. Jestli byl mezitím zcela vytížen svou domácí kapelou nebo si dával tvůrčí pauzu, těžko říci. Novinka vychází nedlouho po vydání „Straight Out Of Hell“, na které se Andi autorsky významně podílel. „Million-Dollar Haircuts On Ten-Cent Heads“ však rozhodně není nepoužitý materiál, jde o až překvapivě povedenou kolekci písní. Žádná horká jehla, spíš relaxace při (nebo, chcete-li, po) powermetalové koncertní jízdě s HELLOWEEN.
O prvotině „Come In From The Rain“ by se dalo říci, že obsahovala powermetalové a baladické skladby, které se pro tehdejší Dýně nehodily, nicméně většina materiálu byla klidného, oddechového charakteru a už tenkrát ukázala Andiho v trochu jiném světle. Následník, „Done By Mirrors“, byl hudebně vyváženější a svou chmurnější náladou šel ruku v ruce s v té době aktuálním počinem „The Dark Ride“.
Nyní se Andi vrací se zcela novou sestavou, THE BAD BANKERS. Název kapely, alba i samotná lyrika útočí na finančníky a ekonomy, ale to pusťme ze zřetele (přiznávám, že jsem zběžné pročtení textů tentokrát vynechal). Videa a fotografie odhalují, že THE BAD BANKERS tvoří stárnoucí rocková hvězda a tři mladí učedníci. Přesto je novinka vyzrálý a vyrovnaný rockový materiál. Celé album šlape ve středním tempu, čímž plynule navazuje na své předchůdce. Instrumentálně sice materiál nijak nevyčnívá, nicméně na pěkné melodie chudý není. Především si v něm Andi píše písně sám pro své vlastní hlasivky, které si občas musí odpočinout, nebo alespoň polevit.
„Million-Dollar Haircuts On Ten-Cent Heads“ se pohybuje od rozháraných, na riffech postavených skladeb, až po uhlazené, líbivé melodie, připomínající některé zpěvákovy balady z let dřívějších. Melancholickou, přesto výraznou melodii v sobě ukrývá „EnAmoria“. Album má hitových refrénů větší zásobu a například „Blind“, „Who Am I“ nebo říznější „Don´t Listen To The Radio“ rozhodně stojí za poslech. Prezentaci svého rejstříku Andi poněkud přehnal ve skladbě „Must Be Dreaming“, která chvílemi připomíná hlasové cvičení, ale zbytek nahrávky je v pořádku.
I třetí Andiho sólový zásek dopadl nakonec velmi dobře. K tomu připočtěme dobrý zvuk a vokál, jenž když není tlačen do závratných výšek, zní nakonec docela příjemně. Rok 2013 byl pro Derise určitě tím úspěšnějším v jeho dlouhé kariéře. Povedené album s dýní na obalu doplnil koncem roku o velmi pěknou kolekci vlastních písní, no, jen tak dál.
