Je tomu již 10 dlouhých let, co jsme se zde formou recenze naposled věnovali tvorbě END OF GREEN. Čas pokročil, kapela mezitím vydala několik nahrávek a její ambice se postupně přiblížily na dostřel rockovému mainstreamu. Parafráze názvu jejího osmého alba se tak vysloveně nabízí a není to jen samoúčelná slovní hříčka.
Uskupení pocházející z německého Stuttgartu se rozhodně neřadí k rockovým modernistům. V jeho případě těžce pokulhává i tvrzení o čerpání z odkazu devadesátých let. END OF GREEN totiž své kořeny vyrůstající z gotického metalu druhé poloviny poslední dekády minulého století nikdy neopustili. Nestalo se tak ani navzdory postupném provzdušňování jejich kdysi úporného stylu okysličujícími kapslemi rockového písničkářství.
Toto se děje s každou další nahrávkou čím dál častěji. Oblíbené výlety z poza hranic bezpečného žánrového tábořiště do ještě bezpečnějšího, symbolizovaného chytlavými a ve většině případů i v dobrém slova smyslu podbízivějšími motivy charakterizuje tuto nahrávku jako potenciální sousto pro širší posluchačské masy. Tohle ale bude zřejmě platit hlavně u našich západních sousedů, kde podobné hudbě už léta, jak se říká bohatě kvete pšenka.
Frontman a vokalista zároveň Michell Darkness nabídne ke svému stylovému pseudonymu i příjemný a charismatický, byť ne zas natolik originální hlas. Tomu to nejlépe, stejně tako jako vlastně celé skupině, svědčí v pomalejších skladbách, kde se sice často nešetří na cukru, ale tak nějak celkově lze END OF GREEN tu jejich skladkobolnost i melodramatické choutky bez větších problémů věřit.
Typickým představitelem této skupiny jsou písně jako "Home On Fire", "Death Of The Weakender" anebo skoro titulní "The Painstreet", opírající se o hutné kytarové riffy a chytlavý refrén, který si s kapelou bude pozpěvovat, když už ne celý obrovský stadion, tak minimálně několik tisícovek návštěvníků některého z letních festivalů, kterými se to v Německu jen hemží. Fůze masivního kytarového zvuku a lehce zapamatovatelných motivů nepřestává být dobře fungujícím modelem, za nímž stojí řada komerčně úspěšných nahrávek.
END OF GREEN jsou již zkušeným a etablovaným tělesem a jakékoliv další fráze o jejich věrné posluchačské obci a pokračování v konceptu, který prostě šlape jak hodinky, v tomto případě prostě bezvýhradně platí. Ani toto jejich album nepřináší nějakou hloubavou hudbu, či nedej bože nadčasovou kvalitu. Pokud však v hudbě nehledáte jen tyto hodnoty, a takových je většina, a chcete se občas jen dobře odreagovat, s "The Painstream" určitě nijak neprohloupíte.
