Jak jistě víte, PRONG byla na počátku devadesátek hodně osobitá parta, která se (stejně jako tehdy třeba PANTERA, HELMET, WHITE ZOMBIE, BIOHAZARD, FEAR FACTORY a další…), snažila hrát ten metal trochu jinak, než bylo do té doby zvykem. V tomto případě to znamená implementovat něco málo z hardcoru, industriálu a alternativy a spíše než stavět na technice, rychlosti a tvrdosti, být více „groove“.

Kapele se dařilo, natočila čtyři zajímavá alba a těšila se z uznání jak fanoušků, tak kritiky. Ovšem jak už to tak bývá, úspěch netrvá věčně. Po té, co kapelu v roce 1997 hodil přes palubu vydavatel Sony Music (komerčně orientovaný major label nebyl spokojen s prodejními čísly alba „Rude Awakening“), došlo k přerušení činnosti. Leader Tommy Victor kapelu znovu obnovil v roce 2002, ale její nová éra toho zatím moc pozitivního nepřinesla. Vyšla od té doby pouze dvě alba s tím, že comebackové „Scorpio Rising“ (2003) byl hudebně i komerčně propadák, který sice kapela napravila zlepšením na „Power Of The Damager“ (2007), ale ani tato fošna nebyla přesně tím, co se od PRONG čekalo.

Na třetí pokus to však vypadá O.K. a „Carved Into Stone“ je konečně album, o kterém mohu s klidem říct, že jsou to ti opravdoví PRONG, kteří mne tak bavili v devadesátých letech. Kapela se vrátila ke svému typicky ostrému zvuku známému z alb „Cleansing“ nebo „Rude Awakening“ a podařilo se jí, a to je nejdůležitější, složit materiál, který v konfrontaci s touto její „zlatou“ érou obstojí velmi dobře.

Tommyho Victora tentokrát doplnili Alexi Rodriguez (3 INCHES OF BLOOD) na bicí a Tony Campos (MINISTRY, SOULFLY, STATIC X) na basu a zejména ten prvně jmenovaný se zdá být tou správnou ingrediencí, neboť je to po dlouhé době bubeník, který ty PRONG hraje tak, jak se správně má. Není to sice stále ještě ten „strojový“ styl, kterým hrál Ted Parsons , ale onen specifický „flow“, který spolu s Tommyho riffy dělal kapelu vždy tolik osobitou, na desce je. 

Vzpomínáte ještě na řízné, hitové vály „Whose Fist Is This Anyway?“ či „Snap You Fingers, Snap Your Neck“?  Tak nové pecky „Revenge Best Served Cold“, „Put Myself To Sleep“ nebo „ Keep On Living In Pain“ jsou jejich dokonalým pokračováním. Nejsou sice tolik industriální nebo chcete-li experimentální, ale mají typický „prongovský“ feeling. Album zní, jako kdyby vyšlo v roce 1995, a působí tak proto možná lehce staro-školsky, ale Tommy Victor a spol. nemohli dle mého udělat lépe.

Oproti minulému „Power Of The Damager“ je „Carved Into Stone“ více učesané a optimistické (i když úvodní thrashová jízda „Eternal Heat“ může zprvu působit dojmem opačným), ale i přes úbytek syrové dravosti má kupodivu o mnoho větší drive. Velký kus práce v tomto směru odvedl i zkušený producent Steve Evetts (SICK OF IT ALL, SEPULTURA, TDEP, EVERY TIME I DIE, POISON THE WELL, atd…), který za to jak kapelu „vyčistil“ a „narovnal“ zaslouží velkou pochvalu.

Kdyby PRONG vydali takovouto desku před těmi patnácti lety, tuším, že by byli do historie zapsáni mnohem tučnějším písmem. Nedá se ovšem nic dělat, 90´s jsou pryč a jen bláhový by čekal, že dnes již veteráni PRONG budou progresivní, jako byli v dobách „Prove You Wrong“, „Cleansing“ nebo „Rude Awakening“. I tak se ale kapela za „Carved Into Stone“ v žádném případě stydět nemusí. Album se sice ohlíží do minulosti, ale není trapné. Naopak, je kvalitní a osobité. Jako fanoušek PRONG jsem navýsost spokojen, 15 let dlouhé čekání je u konce.