Pátek
17.8.2018
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2012

Vydavatel:
Alternative Tentacles

Stopáž:
41:04

Produkce:
UNSANE & Andrew Schneider

1. Rat
2. Decay
3. No Chance
4. Pigeon
5. Metropolis
6. Ghost
7. Don't
8. Stuck
9. Roach
10. Ha Ha Ha

Dave Curran
basa, zpěv

Chris Spencer
kytara, zpěv

Vincent Signorelli
bicí

Unsane (1991)
Singles, 89-92 (1992)
Peel Sessions EP (1993)
Total Destruction (1994)
Scattered, Smothered And Covered (1995)
Occupational Hazard (1998)
Lambhouse (2003)
Blood Run (2005)
Visqueen (2007)
Wreck (2012)

UNSANE - Wreck

Ačkoliv by si recenzent měl zachovat jistý odstup a nadhled, tak v případě UNSANE podobného stavu nemohu dosáhnout ani kdybych se snažil sebevíce a, na rovinu, já se přemáhat vůbec nechci. Myslím, že každý má nějaké ty „své“ kapely, které jednoduše učarují a jsou nekriticky hýčkány už jenom kvůli tomu, že jsou.

V téměř pětadvacetileté historii je „Wreck“, mající opět jak jinak než výmluvný obal, sedmou řadovou deskou. Trojice Spencer, Curran, Signorelli spolu funguje už osmnáct roků a i letos znovu transformuje stinné stránky lidské existence do charakteristických noiserockových hudebních vizí a to znovu způsobem, jenž představuje klystýr na frustrace, deprese a splín. Jinými slovy, poslech newyorského tria zůstává i nadále bolestivý a očistný zároveň.

UNSANE

Již předchozí vynikající album „Visqueen” znamenalo jistý druh zvolnění tolik příznačného a nezaměnitelného nervního a nepříliš komplikovaného rock-coreového ladění tria. V tomto směru se více méně ubírá i současné desatero. Již první řízný políček „Rat“ jasně deklaruje, že nebude scházet dominující a hodně podladěná Curranova basa, nemocně vazbící Spencerova oprýskaná šestistrunka, jeho zběsilý vokální průchod a hutná gradační kapacita Signorelliho bicí artilerie. Druhá skladba „Decay“, až s bluesovým nádechem, znamená právě ono avizované utažení kohoutků vybíjených pocitů zmaru. Na stejném tempu jsou tyto navíc umocňovány foukací harmonikou hned v dalším úzkostlivém žalozpěvu „No Chance“. Sklíčenost je všudypřítomná a neuniknete hlavně díky tomu, že zde cítíte vycházet obrovskou drtící energii a zápal pro šíření podobného druhu návykové kakofonie.

„It’s not hard to see, you wanted to leave
you fell from the sky, but you did not die”
(Pigeon)

Čtveřice kompozic „Pigeon“ s klasicky perfektně provazbeným houpavým rifem, „Metropolis“ s intenzivně nespoutanými rytmickými hrátkami, „Ghost“ s totálním sebedestrukčním pohnutkem a konečně „Roach“, kombinující tyto tři uvedená poznávací znamení, jsou typickými produkty Američanů, které vás odvážou natolik, že smyslů ztraceni nemáte zábran naskočit na bublající páru rukou mosh-pitu nebo si někde blízko, bez pocitu studu, běsivě projíždět air-guitar a přitom protáčet hlavičkou dle poslední edice příručky headbangingu.

UNSANE

„Wreck“ je však především nejen velmi šikovně naaranžován tak, aby nepovolil ze své naléhavosti a napětí, ale, na poměry tria, za ta léta vůbec nejrozmanitěji skladatelsky ošetřen, a to i přes očekávanou přítomnost dříve slyšených postupů. Největším důkazem je sludge valivá, pomalu rozvíjená, přes šest minut trvající baladická rána z milosti „Stuck“. Rádiové ambice sice mít může mít pouze malé, ale ve zdejším konceptu zvládá svojí roli nadmíru zdařile. Zajímavým zpestřením je na poslední pozici nervní soustavu značně popuzující předělávka „Ha Ha Ha“ od sanfranciských punkáčů FLIPPER.

UNSANE a „Wreck“.
Jsou opět volným pádem se vším všudy.
Injekcí adrenalinu do blbých nálad.
Bolestí a vzpruhou zároveň.


Subeer

Zveřejněno: 19.4.2012




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page