Pro tuhle kapelu mám slabost - to rád přiznávám. Snad je to tím, že se jí vyhnula masovější vlna popularity, která zdevastovala například METALLICU a spol., snad sympatickým přístupem členů, kteří i přes nepřízeň osudu dál odolávají a pravidelně přichází s kvalitním materiálem. Ani "My God" NENÍ tou výjimkou potvrzující pravidlo.

Opravdu netuším kdo s tím přišel jako první, ale nějak se nám poslední dobou rozmohl nešvar, předpovídat všem služebně starším grupám návrat ke starým časům, nahrávkám i postupům. Lidé se rádi utápí v nostalgii a metaloví fanoušci nejsou jiní. Rádi by slyšeli druhý díl debutu "Doomsday For Deceiver" nebo ještě lépe následující řadovky "No Place For Disgrace". Spekulace jsou ale jedna věc a s realitou nemívají mnoho společného. Platí to i pro novinku, i když jeden malý návrat si přece jen můžeme odškrtnout. A to návrat k rychlým tempům. Skutečně, hned úvodní šleha "Dig Me Up To Bury Me" startuje v tempu závodního plnokrevníka. A zdaleka není jediná, i když samozřejmě převažují střední tempa, o tom žádná. V nich totiž nejlépe vyniká skvělá práce s aranžemi, typické, leč stále neoposlouchané, harmonie a především stále lepší (jde to ještě vůbec po tolika deskách?) zpěv klenotu celé sestavy, zpěváka Erica A.K. Bez téhle sirény si skutečně žádnou desku FLOTSAMů nelze ani představit. Jednu chvíli procítěně zpívá, aby se vzápětí thrashově rozštěkal a skladbu pak dokončil jasným a plným vokálem. Deska je doslova nabitá energií, zvukově ošetřená spíše do moderny, přesto s prvním laufem neomylně identifikovatelná. Závěrečná perla v podobě úžasné instrumentálky I.A.M.H. (nečekejte žádný symfonický balast, pouze jedny hostující housličky), která se přelije do utajeného akustického závěru výsledný dojem jen podtrhuje.

Kachna s návratem ke kořenům se tedy opět nekonala. Nevím jak vy, ale já z toho mám velkou radost!