Neděle
17.12.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
1991

Vydavatel:
EMI

Stopáž:
44:02

Studio:
PUK Studios, Gjerlev, Dánsko

Produkce:
Chris Tsangarides

1. Pink Bubbles Go Ape
2. Kids Of The Century
3. Back On The Streets
4. Number One
5. Heavy Metal Hamsters
6. Goin' Home
7. Someone's Crying
8. Mankind
9. I'm Doin Fine Crazy Man
10. The Chance
11. Your Turn

Michael Kiske
zpěv

Michael Weikath
kytary

Roland Grapow
kytary

Markus Grosskopf
baskytara

Ingo Schwichtenberg
bicí

Helloween (EP) (1985)
Walls Of Jericho (1986)
Keeper Of The Seven Keys Pt.I (1987)
Keeper Of The Seven Keys Pt.II (1988)
Live In The U.K. (1989)
Pink Bubbles Go Ape (1991)
The Best, The Rest, The Rare (Best Of) (1991)
Chameleon (1993)
Master Of The Rings (1994)
The Time Of The Oath (1996)
High Live (1996)
Better Than Raw (1998)
Metal Jukebox (1999)
The Dark Ride (2000)
Treasure Chest (Best Of) (2002)
Rabbit Don´t Come Easy (2003)
Keeper Of The Seven Keys - The Legacy (2005)
Gambling With The Devil (2007)
Unarmed: Best Of 25th Anniversary (2010)
7 Sinners (2010)
Straight Out Of Hell (2013)
My God-Given Right (2015)

HELLOWEEN - Pink Bubbles Go Ape

Pověstné „posunutí jinam“ nemusí pro hudební skupiny dopadnout vždy dobře. Pokud jsou jejich fanoušci určitým způsobem omezení a nechápou, nebo dokonce ignorují umělecký vývoj a směřování hudebníků, může to být pro kapelu fatální problém. Něčím podobným si v roce 1991 prošli také němečtí HELLOWEEN, kterým se s albem „Pink Bubbles Go Ape“ nepodařilo navázat na komerčně veleúspěšné dva díly „Keeperů“ a uvolněnější pop/rock/metalovou novinkou zklamali početné zástupy fanoušků dychtících po další speedmetalové extázi. Samozřejmě se též nabízí hypotéza, že ona vlna negativních ohlasů byla nejen kvůli materiálu samotnému, ale i z důvodu odchodu dosavadního leadera skupiny – Kaie Hansena.

Deska jako taková není totiž vůbec špatná a rozhodně se nejedná o nějakou „zradu“ předchozí tvorby, nebo metalu obecně, jak to bývá zaslepenými fanoušky někdy předkládáno. Metal je zde stále zdaleka tou nejdůležitější složkou. Jediným rozdílem proti minulým deskám je to, že na sebe nabaluje ve větší míře i jiné styly, které v určitých pasážích sice přeberou „otěže“ do svých rukou, ale nikdy vyloženě nedominují. Osobně se domnívám, že díky tomuto vývoji měl Michael Kiske daleko větší možnosti předvést svůj talent. Ačkoliv je jeho výkon na obou předchozích speedmetalových ikonách brán ve fanouškovské obci prakticky jako „starý zákon speedmetalového zpěvu“, a právě díky němu vznikl bezpočet následnických kapel se zpěvákem „fistulákem“ za mikrofonem, mě nejvíc přesvědčil právě na „PBGA“ a následném „Chameleonovi“. Jeho uvolněnější a naléhavější projev se mi líbí daleko víc, než ten „siláckometalový“.

Po titulním intro-cajdáčku to moc nevypadá, že by se mělo měknout – „Kids Of The Century“ a „Back On The Streets“ mají solidní powermetalové základy, nicméně Kiske je vkusně odlehčuje rockovými pěveckými linkami. „Number One“ už odhaluje vše v plné parádě – popová sloka a hitový refrén překonávající v chytlavosti snad i největší pecky od AEROSMITH.

HELLOWEEN 1991

Kiskeho speedrockové vyznání „Goin´ Home“ je příjemnou esencí pozitivní energie a paradoxně největší návrat ke speedmetalovým kořenům, „Someone´s Crying“ pochází z pera nového člena kapely, Rolanda Grapowa. Ten krom nemalého skladatelského vkladu (dále ještě „Back On The Streets“, „Mankind“ a „The Chance“) obohatil kapelu o sofistikovaná kytarová sóla, která i přes pravidelnou spoluúčast „Weikathovského pidlikání“ (nejvíc si ho posluchač užije v „Heavy Metal Hamsters“) zvedají úroveň skladeb do vyšších pater. Ojedinělý autorský příspěvek dodal i Markus Grosskopf v podobě „I´m Doin´ Fine, Crazy Man“. Musím se přiznat, že u této písně mě vyloženě irituje její refrén – je hezké, že v něm Markus prosadil vlastní nástroj coby ústřední, ale skladbu tím, společně s nepovedenou vokální linkou, dost pokazil.

Závěr celého alba nám uvozuje „Maidenovská“ „The Chance“, po které přichází grandiózní vyvrcholení v podobě Kiskeho „Your Turn“,  kde Michi jasně dokazuje, že nejen Weikath, nebo Hansen umí psát atmosférická finále desek HELLOWEEN. Jeho skladba sice dosahuje sotva poloviny stopáže „Halloween“, resp. „Keeper Of The Seven Keys“ a místo elektrických kytar si vystačí hlavně s klavírem a akustickou kytarou, výsledný efekt ovšem je, co se atmosféry týče, prakticky stejný. Našince vychovaného u táborových ohňů jistě trkne akordová shoda úvodu „Your Turn“ s provařenou „Zvedněte kotvy“ od RANGERS. Kdyby místo „Now there is this day…“ začal Kiske zpívat „Už vyplouvá loď John B...“, nikdo by nemohl být moc překvapen.

Jak jsem uvedl již na začátku – albem „Pink Bubbles Go Ape“ si HELLOWEEN v kariéře zrovna dvakrát nepomohli. Tato (určitým způsobem) progresivní deska má tak pošramocenou pověst, že si jí posluchači, kteří s tvorbou HELLOWEEN nejsou seznámeni úplně dopodrobna a hodlají tento rest napravit, kolikrát ani neposlechnou, neboť jsou od toho zrazováni svými známými „kovanými metaláky“. To je samozřejmě velká škoda, protože pro oblíbení „Pink Bubbles Go Ape“ stačí několik málo věcí – trpělivost, nadhled a stylová otevřenost. Pak by s tímto albem neměl mít fanoušek rockové hudby sebemenší problém.


Milda

Zveřejněno: 20.11.2010



Názory redakce
Manatar
20.11.2010

HELLOWEEN si měli po keeperech změnit jméno, pak by „Růžové bublinky“ byl skvělý debut a „Chameleon“ k dokonalosti dotažený progresivní rock. Ale spálili se ve svém předpokladu, že by se lidu mohl líbit i jiný, než vytyčený směr. Co chtěli říci skladbami jako „Mandkind“, „Number One“ „Goin´ Home“? Byl žádán další „I Want Out“, ne nějaké stylové proměny. Pro mne jsou „Pink Bubbles Go Ape“ tím lepším, co tahle kapela nahrála a hudební rozmanitost beru jako vysoce pozitivní krok. Na rozdíl od jiných kapel se nesnažili kout železo, dokud je žhavé. Hlavně pak na albu následujícím ukázali, jak skladatelsky silná sestava to tehdy byla. Ale i tykvím o pár let později došlo, že kout železo je přeci jen lepší, lid to chce a rád kupuje.

Stray
17.11.2010

Vyměklé, komerčního úspěchu chtivé, avšak neúspěšné „Bubliny“ jsou albem, na které lze použít dvojí metr. V době vydání, kdy mi bylo šestnáct let a byl jsem fanatickým příznivcem obou „Strážců“ čekajícím netrpělivě na stejně dobrého nástupce, u mne způsobilo obrovské rozčarování. Vlastně to nebylo ani rozčarování, to už bylo vyloženě zklamání a nasranost. Zmizelo na něm téměř vše, pro co jsem HELLOWEEN v osmdesátých letech měl rád – tj. styl vázaný zejména na rychlost, specifický zvuk stojící na hračičkovsky pidlikavých kytarách a k tomu hromada melodií, které dokáží navždy strhnout, nikoliv jen jakoby příjemně (s dovolením) prošumět. „Pink Bubbles Go Ape“ byl v době vydání zkrátka čajíček, zvláště pro metalově zaměřené publikum. Navíc nemám ani trochu pocit, že by tohle album bylo zaznamenání hodnou konkurencí k tehdejším sladkým rockovým špičkám typu AEROSMITH, BON JOVI nebo SKID ROW (k jejich bombě "Slave To The Grind" z jara 1991 už vůbec ne).

S odstupem času, kdy už tolik nelpím na specifickém zvuku té které kapely a stylovou otevřenost vnímám poněkud pozitivněji, jsem tohle album vzal na milost. S odstupem dvaceti let jde opravdu o poměrně solidní rockový materiál, který je vystavěn přesně na tělo Kiskeho krásnému vokálu. Najdou se zde i songy, které považuji za opravdu zdařilé – pilotní singl „Kids Of The Century“, nádherná „The Chance“ (jediná zdejší skladba dosahující úrovně "Strážců") coby vstupní příspěvek Rolanda Grapowa a pak ještě „Mankind“ začínající motivem, který jakoby vypadnul z filmu o Velké vlastenecké vojně. Potěší i akustická balada „Your Turn“. Naopak „Number One“ pro mne představuje přesně ten univerzální typ nic neříkající plytké skladby s neustále se opakujícím loulovským refrénem pro banány bez konkrétního hudebního názoru. Z dnešního pohledu jde tedy o album, které je v kontextu celé diskografie HELLOWEEN v pořádku, dokonce jej mám za zajímavější než polovinu alb nazpívaných Derisem (určitě tedy výše než alba „Time Of The Oath“, „Rabbit Don´t Come Easy“ nebo „Keeper – Legacy“).

Bráno komerčním a fanouškovským hlediskem, jedná se o jasný krok vedle. Z uměleckého hlediska nemám jako recenzent téměř co vytknout.

Autor recenze:
nehodnoceno

Redakce:
zatím nehodnoceno

7,2 / 10



s kapelou HELLOWEEN:

s osobností Michael Kiske:

s osobností Roland Grapow:

s kapelou GAMMA RAY:

s kapelou MASTERPLAN:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page