Neděle
17.12.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
1994

Vydavatel:
Castle Communications

Stopáž:
50:12

Studio:
Chateau Du Pape

Produkce:
Tommy Hansen

1. Irritation
2. Sole Survivor
3. Where The Rain Grows
4. Why?
5. Mr.Ego (Take Me Down)
6. Perfect Gentleman
7. The Game Is On
8. Secret Alibi
9. Take Me Home
10. In The Middle Of A Heartbeat
11. Still We Go

Andi Deris
zpěv

Michael Weikath
kytara

Roland Grapow
kytara

Marcus Grosskopf
baskytara

Uli Küsch
bicí

Helloween (EP) (1985)
Walls Of Jericho (1986)
Keeper Of The Seven Keys Pt.I (1987)
Keeper Of The Seven Keys Pt.II (1988)
Live In The U.K. (1989)
Pink Bubbles Go Ape (1991)
The Best, The Rest, The Rare (Best Of) (1991)
Chameleon (1993)
Master Of The Rings (1994)
The Time Of The Oath (1996)
High Live (1996)
Better Than Raw (1998)
Metal Jukebox (1999)
The Dark Ride (2000)
Treasure Chest (Best Of) (2002)
Rabbit Don´t Come Easy (2003)
Keeper Of The Seven Keys - The Legacy (2005)
Gambling With The Devil (2007)
Unarmed: Best Of 25th Anniversary (2010)
7 Sinners (2010)
Straight Out Of Hell (2013)
My God-Given Right (2015)

HELLOWEEN - Master Of The Rings

Události, které předcházely velkým změnám v řadách HELLOWEEN, jsou všem velmi dobře známé, takže jen v krátkosti. Totálním komerčním fiaskem alba „Chameleon“ ani ne tak zaskočená, jako po stránce mezilidských vztahů rozložená kapela potřebuje radikální změnu. Michael Weikath neváhá a označuje zpěváka Michaela Kiskeho, který postupem doby získával uvnitř kapely stále větší prostor ke skladatelské seberealizaci, kterou navíc pojal jako možnost vyplout ze striktně metalového hájemství, za hlavní příčinu neúspěchu a na sklonku roku 1993 jej z HELLOWEEN vykazuje. Souběžně s ním dostává padáka také Ingo Swichtenberg u něhož byly zjištěny vážné duševní poruchy. Dvojice Weikath/Grosskopf si je vědoma potřeby návratu k osvědčenému melodickému stylu vycházejícímu z pevných Hard ´N´ Heavy základů, tedy zhruba k tomu, co staré dobré HELLOWEEN nejvíce charakterizovalo. Roland Grapow zůstává, do kapely však přicházejí dva velmi dobře zapadnuvší členové, jinak již tehdy dobře známí ze svých předchozích působišť – Andi Deris a Uli Küsch.

HELLOWEENAndi Deris si získal uznání v řadách hardrockových PINK CREAM 69 a v první polovině devadesátých let patřil k nejtalentovanějším zjevům na poli německé Hard ´N´ Heavy scény. Ostatně tuto skutečnost dokládají první tři znamenitá alba PINK CREAM 69 (hlavně dvojka „One Size Fits All“ je jízda jak se patří) jím nazpívaná. Uli Küsch(ex- GAMMA RAY) byl taktéž jedním z nejlepších evropských bubeníků své doby, navíc velmi přesvědčivý skladatel, což zrovna u bicmanů nebylo typické. Každopádně oba nováčci do sestavy okamžitě zapadli a s nimi nahraný materiál se rovnal doslova explozi. Oba do  HELLOWEEN přinesli hodně svého, a tak bylo poznat, že nejde o bezhlavý návrat k rychlým metalovým válům, jako spíš o znovuzrození melodií za pomoci směru, který byl jakousi kombinací hardrocku PINK CREAM 69 a zvonivého metalu HELLOWEEN z období „Strážce“. Výsledek stál opravdu za to a „Master Of The Rings“ mám za jediné album derisovské éry, které mám ve stejné oblibě jako řadovky z osmdesátých let a samozřejmě výše než oba albové předchůdce, směřující kamsi jinam. Zkrátka dokonalý návrat, po jehož poslechu jsem vyloženě jásal.

HELLOWEENPrvní polovina je z mého pohledu dokonalá, protože zde není jediná skladba, u které bych se nudil. Po bombastickém intru nám dají HELLOWEEN jasně na srozuměnou, že zde nepůjde o žádné zaslepené retro, a tak moderním sekaným riffem poháněná „Soul Survivor“ do nás pumpuje tuny pozitivní energie. Vynikající refrén jak z dílny PINK CREAM 69 vše podtrhuje. Weikathova „Where The Rain Grows“ je naopak jasným povelem k návratu na osvědčené území rychlého heavymetalu. Ovšem projev je znovu přizpůsoben době vzniku a novým podmínkách v kapele – trilkující kytarové breaky se zde prolínají udržovány v patřičném tempu a zpěvová linka je nažhavená na další majestátní refrén, a ten samozřejmě nezklame. Skladba „Why?“ byla napsána ještě pro PINK CREAM 69 a je to poznat, protože je opravdu chytlavá. Zkrátka typická derisovská popina, jaké Andi postupem let u HELLOWEEN k velké škodě přestal psát. Dle mého názoru byl v této vzdušnější poloze, nezatížené nějakou přilišnou hektičností, vždycky  nejpřesvědčivější. Rozmáchlá „Mr.Ego (Take Me Down)“ od Rolanda Grapowa měla od počátku všechny předpoklady stát se stěžejní skladbou celého kompletu – pomalu se šinoucí song vedený ostrým riffem, nevyhýbající se mnoha kytarovým aranžím, narostl v refrénu do netušené krásy. Text je samozřejmě věnován bývalému frontmanovi HELLOWEEN - Michi Kiskemu. „Perfect Gentleman“ byl od první chvíle jasným adeptem na singlový hit a song, ke kterému se kapela dodnes velmi ráda hlásí. Nepříliš komplikovaná, avšak značně nápaditá a chytlavá záležitost, jde naproti odkazu věcí jako „I Want Out“, tedy těch, které definovaly HELLOWEEN jako hudbu dobyvatelů rockových žebříčků.

Zdejší odpověď na „Dr.Stein“ a „Rise And Fall“ má jméno „The Game Is On“ a o jejím autorovi se tímto nemusíme vůbec bavit, je jasný. Každopádně jde znovu o velmi povedený veselý kolovrátek. Kapela nepolevuje ani v dalších položkách, jako Weikiho „Secret Alibi“, ovlivněné stylem Derisovy mateřské kapely, tak v téměř rock ´n´ rollové „Take Me Home“ od Grapowa. Svou schopnost napsat další nádhernou baladu (pokračovatel „Ballerina“ a „Where The Eagle Learns To Fly“ od PINK CREAM 69) nám Andi předvede v „In The Middle On A Heartbeat“, která je postavená na výrazné akustice a jeho charakteristickém zpěvu v baladickém pojetí . Závěr je naopak dravější – „Still We Go“ je znovu plná chuti po rychlosti a metalových výbojích. „Master Of The Rings“ je tak různorodým albem, které kombinuje hardrockovou vzdušnost, melodie a moderní sound, s typicky metalovými základy, které minule téměř chyběly - začala se tak nová kapitola HELLOWEEN.


Stray
Stray

Zveřejněno: 4.12.2010



Názory redakce
Milda
2.12.2010

K „Master Of The Rings" jsem se dostal bez podrobné znalosti předchozích desek a personálních rošád v kapele. Znal jsem sice letmo „Keepery" a všiml jsem si, že zpěvák je jiný, ale to bylo tak vše. Proto mi v tu dobu bylo úplně jedno, jestli se jedná, nebo nejedná, o (dle fanoušků) grandiozní comeback zakladatelů speedmetalu. Pro mě to bylo velmi dobré rock-metalové album střídající silné momenty s těmi slabšími. Coby emočně rozháraný puberťák jsem velmi oceňoval kontrast závěrečných dvou skladeb a už tehdy jsem obracel oči v sloup při poslechu „Weiknočních koled", zde v podobě intra a „The Game Is On". Jinak se jedná o velmi solidní materiál, který ale zas takovým návratem ke kořenům nebyl - jediná pořádná metalová píseň je vlastně jen „Still We Go" a možná ještě úvodní dvojice, nepočítám-li intro. Jinak je to normální rockové album a to nejen díky Derisovu zpěvu. Proto dodnes nechápu (obeznámen detailně s historií skupiny), proč se kolem „Master Of The Rings" dělá tolik povyku.



Velký návrat k Hard´N´Heavy. Znovuzrození melodií za pomoci vzdušné a velmi pestré sbírky, která byla kombinaci metalového pojetí starých HELLOWEEN s hardrockovým výrazem PINK CREAM 69.

Autor recenze:
nehodnoceno

Redakce:
zatím nehodnoceno

8,3 / 10



s kapelou HELLOWEEN:

s kapelou PINK CREAM 69:

s kapelou MASTERPLAN:

s kapelou GAMMA RAY:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page