Pokud máte pocit, že prezentace FLOTSAM AND JETSAM na předchozím studiovém zářezu „Dreams Of Death“ byla až nedůstojná téhle fanouškovsky sice dobře utajené, v zasvěcených kruzích však v jisté době značně určující thrashové úderky, při poslechu stále ještě nejčerstvější řadovky „The Cold“ zřejmě stíráte slzy dojetí. Ne snad že by ty dřívější „Sny o smrti“ svou kvalitou příliš zaostávaly za většinou materiálu skupiny, ovšem ten naprostý zvukový a produkční nedodělek skoro zabil i jinak tradičně výstavní tesknění v „Bathing The Red“, a to v něm prim hrají jen akustická kytara a zpěv. Jakmile zahřmí kytara elektrická nebo se bubeník opře do svého nádobíčka, nabírají představy o smrti skutečně reálných kontur.

Jaké štěstí, že „The Cold“ vrací naplavené věci i náklad vhozený do moře tomu správnému proudu adekvátní produkce a potřebně nabroušeného, přitom čitelného zvuku. Od úvodního zlomu v „Hypocrite“, kdy se do naprosto klidné pasáže neočekávaně zakousnou propletence sólové kytary, aby se vzápětí tempo zlomilo do riffovačky se štěkaným refrénem jak z učebnice, nám FLOTSAM AND JETSAM posílají jasnou zprávu, že jsou zpátky a tentokráte nebudou brát žádné ohledy, natož zajatce. A melodická proměna uprostřed skladby ten silný úvodní signál jen podtrhuje. Pak už je v podstatě jedno, kterou z nabízené desítky kousků vytáhneme na světlo světa. Skupina dávkuje vypjaté pasáže s klidnějšími, nebojí se opřít o beglajt, rozjet pořádný taneček hustých záseků a štěkavé deklamace, nebojí se ale ani akusticky zklidnit, třebas pod refrén, ve kterém pak už nechá čarovat na nahrávkách vždy stoprocentního Erica A.K. A když už jsme u jeho zpěvu, nelze nezmínit další zápis kapely do zlaté síně slávy (převážně)akustických skladeb – a sice „Better Of Dead“, byť ji v refrénu už oplétají bustery, protože sloky a vůbec základ má naprosto čistý. Určitě jeden z vrcholů nahrávky.

Tedy vše odpuštěno, chtělo by se zvolat. FLOTSAM AND JETSAM spojili veškeré v minulosti odzkoušené polohy v jeden funkční celek, přidali pořádnou dávku kvalitního materiálu a naštěstí protentokrát nezapomněli ani na vhodný zvukový kabátek. V podobě „The Cold“ si tak hladový posluchač spokojeně zachrochtá nad výtečnou nahrávku, která sice neposouvá hranice neslyšeného (což ani není jejím cílem), na druhou stranu ale nenudí, a přes všechny asociace let v nenávratu ztracených nutně nenavozuje pocity staroby, dýchavičnosti a odbržděného kolovrátku, jak se to děje u mnoha velkých thrashových jmen minulosti.

Autor těchto řádků tuhle „studenou“ kolekci řadí někam hodně blízko k pomyslnému vrcholu „Cuatro“, takže si asi dokážete spočítat, jak se mu zamlouvá.

Hooya
7.6.2012

Neočekávaná energická sbírka písní, kterou ke klidné hladině průměru nestrhává stereotyp, archaická produkce a ani chladný perfekcionismus. Ba naopak, FLOTSAM AND JETSAM se zkušeně vyhnuli těmto nemocem a udělali z "The Cold" pořádně našláplou hoblovačku současného balení, s koňskou dávkou emocí. Takový monument, jaký postavil svými hlasivkami Eric (A.K.) Knutson v překrásné "Better Off Dead", se zkrátka jen tak nevidí.

Společně s "Ironbound" od OVERKILL nejlepší žánrová deska předloňského thrashového veselení a zároveň vhodná ukázka pro řádně ztrapněné kumpány z NEVERMORE, jak se to má dělat.

[8,5 / 10]

Stray
6.6.2012

Bez přehánění jedno z nejlepších žánrových děl za posledních několik málo let. Arizonský kvintet na "The Cold" setrvává u svého zajetého power/ thrashmetalového stylu, ale předkládá jej v naprosto současném, dravém a hlavně autentickém balení. V této nekompromisní sbírce se totiž všechny jejich letité atributy (vypjatý zpěv Erica AK, instrumentální brilance, ostrý a energický projev, hutnost kytar) s lehkostí přemisťují do roku 2010 a nepůsobí ani trochu pateticky a vyčpěle. Dle mého nejlepší deska FLOTSAM AND JETSAM minimálně v tomhle století, spíš mám chuť napsat od klasiky "No Place For Disgrace" z roku 1988. Skvěle.

[8,5 / 10]

Louis
25.4.2011

Důvod, proč se desáté řadové album FLOTSAM AND JETSAM neobjevilo v mém soukromém žebříčku nejlepších alb za minulý (pardon, předminulý, aktualizováno s ohledem "pružnost" autora hlavního článku) rok ve výroční metalopolácké zprávě „Metal Valhalla“, je naprosto prozaický. Bohužel jsem se zkrátka k „The Cold“ nedostal dříve. Kdyby se to bývalo bylo povedlo, věřím, že by mi tahle nahrávka zatraceně zamíchala pořadím na prvních místech, a to tím spíš, že od starých arizonských pardálů jsem už, upřímně řečeno, podobné vzepjetí nečekal. Ale stalo se, a já nemůžu jinak, než „The Cold“ vychválit až do nebes, protože to je skutečně album s velkým „A“, jasně nejlepší od dob prvních tří dlouhohrajících klenotů kapely. FLOTSAM AND JETSAM na něm servírují svůj thrash metalový chlebíček s navýsost citlivým instinktem pro výstižné riffy, pořádnou hrstí vzrušivé melancholie a téměř neskutečnou produkcí, takže výsledkem je sbírka skladeb, od které se jen tak neodtrhnete, ani kdyby DESTRUCTION, ARTILLERY či jiní aktivní pamětníci thrash metalových počátků vydali třeba deset alb najednou.

[9 / 10]