Pokoušet se sepisovat nějaký méně tradiční posudek na album typu „As Yggdrasil Trembles“ je vskutku úmorná práce. Vždyť i čtenář disponující pouze krátkou praxí v severské death metalové kultuře už s předstihem velmi dobře ví, jaké standardizované fráze ho v následujících odstavcích asi budou čekat. UNLEASHED mají novou desku. Vlastně i tahle čtyři slova bohatě stačí ke kompletnímu popisu jubilejní desáté kapitoly v albové historii jedné z posledních přežívajících ryze old schoolových formací zpoza bran švédského království. Podobně jako GRAVE či DISMEMBER, i partička okolo blonďatého předáka Johnnyho Hedlunda presentuje svoji mechem a lišejníkem obrostlou filosofii již více než dvacet dlouhých let. Nutno podotknout, že poslední dobou se tak děje se slušnými výsledky, vždyť „Hammer Battalion“ a především pak výtečná osmá řadovka „Midvinterblot“ patří do zlatého žánrového fondu.
Desátá svíčka na slavnostním dortu je však mírně neduživá, rozhodně neplápolá tak jasným plamenem jako ta rozžatá při příležitosti vydání již jednou zmiňované kolekce „Midvinterblot“. Novinka s mýtickým jasanem Yggdrasilem na obalu (samozřejmě nemůže chybět ani nezbytný motiv Thorova kladiva) především neobsahuje takové procento na první poslech účinkujících hitovek (však to znáte, skladbičky jako „Execute Them All“, „Dead Forever“ nebo z těch novějších, „We Must Join With Him“, jsou návykovost sama). Jistě, k dispozici máme chytlavou linkou vybavenou „This Time We Fight“, atmosféričtější „Chief Einherjar“ a hezky odsýpající rychlovku „Return Fire“, leč další položky již, tu více, tu méně, za standardem kapely pokulhávají. Mám tím na mysli zejména vyloženě slaboduchou „Wir Kapitulieren Niemals“, která UNLEASHED posouvá zpět v čase až někam k neslavným momentům typu „Metalheads“ nebo „Helljoy“, které mi dodnes značně znepříjemňují poslech jinak slušného alba „Sworn Allegiance“. Pokud sledujete tvůrčí genezi UNLEASHED podrobněji, jistě vám na post-comebackových záznamech neunikl jistý příklon k melodičtější produkci. Ono se samozřejmě může zdát, že Švédové vyhrávají už po dvě dekády stále tu samou písničku o třech akordech, leč pokud vedle sebe postavíte totálně dřevní kolekci „Warrior“ a aktuální řadovku „As Yggdrasil Trembles“, nemůžete si nevšimnout hned několika rozdílů. UNLEASHED i tentokrát potvrdili trend posledních desek. Znovu mírně natáhli stopáž skladeb, odlehčili nohu na plynovém pedálu a do popředí ještě více vytáhli melodickou a často o překot sólující kytaru, tedy prvek, který byl na „Warrior“ osekán na nejvyšší možnou míru.
Desáté řadové album živoucí švédské fosilie bohužel zůstalo tak trochu za očekáváním. Kvalitativní křivka tvorby UNLEASHED je momentálně ve fázi poklesu. Aby se tento neblahý sestup do suterénu podařilo zarazit, bude v budoucnu nutné podniknout hned několik reformních kroků. Především se mi zdá, že přílišná sázka na košatější produkci zadusila onen typický tah na branku, čili atribut, kterým byli UNLEASHED tolik pověstní. Síla prvohorního death metalu z dílny těchto sveřepých seveřanů vždy spočívala v jednoduchosti, v jediném úderném a snadno zapamatovatelném motivu, opěrném bodu, na němž bez problému stála celá konstrukce skladby. Tak tedy zpět ke kořenům, přes vesele trylkující kytary cesta do slavnostních síní Valhally nevede.
