Úterý
23.1.2018
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2009

Vydavatel:
Black Star Foundation

Stopáž:
51:00

Produkce:
PG.LOST

1. Prahanien
2. Jura
3. Heart Of Hearts
4. Still Allright
5. Crystalline
6. Gomez

Mattias Bhatt
kytara

Gustav Almberg
kytara, klávesy

Kristian Karlsson
basa

Martin Hjertstedt
bicí

Pg.Lost (EP) (2005)
Yes I Am (EP) (2007)
It's Not Me, It's You! (2008)
In Never Out (2009)
Key (2012)

PG.LOST - In Never Out

Asi se už budu tak trochu opakovat, ale v současné post-rockové scéně je čím dál těžší narazit na skutečně zajímavou a když už ne nijak originální, tak alespoň žánrově kvalitní nahrávku. Je to stav, který se dal bezpečně předpovědět už před pár lety, tj. v době bouřlivé post-rockové konjunktury, když ještě stále vycházela celá řada zdařilých desek. Toto období hojnosti se už pochopitelně jen sotva kdy vrátí, a tak o to více pak potěší nečekaně se zjevující kvalita, které je pravda už jako šafránu, ale o to silněji se jí daří držet prapor kdysi tak perspektivního a zajímavého hudebního směru.

PG.LOSTZkušení Švédové PG.LOST jsou však na svém loňském albu „In Never Out“ až srdnatě tradiční. Ryze instrumentální skladby delších stopáží, monotónní tempa a všeobjímající melancholická nálada. Prvky zcela typické pro tyto hudební sféry a hlavně prvky, které už jsme v posledních pár letech slyšeli mockrát. Platnost rčení o těch dvou, kteří dělají totéž a přesto to není totéž, však PG.LOST dokazují velmi rychle. Jejich pojetí post-rocku sice vychází z tradičního a ohraného modelu, avšak jeho uvedení do praxe provází příjemný závan svěžího tvůrčího ducha. Ten se projevuje v podobě nepodbízivě vystavěných skladeb plných vkusně servírovaných tklivých nálad a účelného seskupování jednotlivých nástrojů a motivů kolem jednoduchého rytmického jádra. Typické zvonivě znějící poloakustické kytary se střídají s razantnějším zvukem kytar elektrických, aby vzápětí s jemným vybrnkáváním přišlo uvolňující rozjímání.

Nálady některých skladeb můžou vzdáleně (v případě „Still Allright“ i o něco více) připomenout počínání japonských MONO, ovšem Švédové se svojí melancholií nezacházejí až na hranice osudovosti, jak to činí čtveřice ze Země vycházejícího slunce, ale skrze svou hudbu spíše vyjadřují pocity evokující podzimní, deštěm prostoupenou skandinávskou nostalgii. Přitom k jejímu navození nemají vůbec zapotřebí uchylovat se k nevkusnému patosu anebo přehnaně exponovaným hudebním gradacím. Každý moment, každou melodii anebo i každé zabrnkání na city zní v jejich podání naprosto přirozeně, přesvědčivě a bez odéru přeslazeného kýče. Švédové prostě když už nic jiného, tak jednoznačně dokazují, že klasická podoba jejich žánru ještě stále není vyždímaným přežitkem, ale naopak hozenou rukavicí těm, kteří si troufnou překonat nástrahy jeho čím dál tím více nezdolného klišé.

Když vás PG.LOST v páté skladbě v pořadí s názvem „Crystalline“ začnou hypnotizovat monotónním rytmem bicích, jejichž tlukot zpočátku jen skromně osvěžuje bublavý zvuk baskytary, aby se k této skromné společnosti po chvíli připojily atraktivní společnice v podobě podmanivých melodií, je jasné, že tato kapela při tom zcela tradičním a typickém pojetí post-rocku především plně důvěřuje vlastní schopnosti zpracovat již mnohokrát použité materiály v atraktivní výsledný tvar. Post-rock v takto kvalitním provedení má ještě stále co říct a já osobně se rád přidám k těm, kteří pozorně naslouchají.


Dalas

Zveřejněno: 2.3.2010


PG.LOST hrají post-rock v jeho typické podobě a to tak, že velmi dobře.

Autor recenze:
7,5 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

9 / 10



s kapelou PG.LOST:

s kapelou MONO:

s kapelou MASERATI:

s kapelou LONG DISTANCE CALLING:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page