Příběh hardcoristů NORMA JEAN je v mnohém typický. Na startu před lety měli mladí hudebníci spoustu energie a prioritou pro ně byla agresivita a naštvanost. Natočili téměř kultovní desky, kde vyšroubovali hardcore styl do největšího extrému. Se získanými zkušenostmi ovšem ambice stoupají a muzikanti chtěli dokázat, že mají na víc. Rozhodli se ubrat plyn a trochu zklidnit chaotický nářez, vymysleli složitější aranže a natočili ze svého pohledu nejlepší, nejtechničtější, nejpromakanější album, které ovšem fanoušci zvyklí na agresivitu předchozích nahrávek vstřebávají hodně těžko.

„The Anti-Mother“ je totiž jiná deska než jsme byli u NORMA JEAN zvyklí. Kapela se sice pořád pohybuje na poli experimentálního hc/post-hardcore/mathcore/metalcore (dosaďte si libovolné), avšak novinkou je melodičtější vokál, který Corey Brandan používá ve většině skladeb. Zásadní změna nastává i ve zvuku, produkci a celkově v přístupu ke skládání hudby. Řekl bych, že zvuk je více syrový, skladby jsou více experimentální a celkově se kapela posouvá od agresivity směrem k depresivním náladám a expresivnímu vyznění. NORMA JEAN nejsou již tak prvoplánově brutální, jednotlivé nápady vylézají na povrch pozvolna a je třeba větší zapojení posluchače, aby odhalil podstatu. Děje se tak ovšem na úkor agresivity a hrdelního řevu. Novou tvář kapely nejvíce vystihuje skladba „Robots 3, Humans 0“. Technická věc, kde asi nejvíce Corey Brandan pracuje se zpěvem, mění se rytmy a kytary spíše než riffy vytvářejí zvukové plochy. Nejedná se o jednorázový experiment, protože podobných skladeb je na „The Anti-Mother“ většina. Agresivita a brutalita se z projevu NORMA JEAN úplně nevytratila, jen je zastoupena v menší míře a zejména úvodní „Vipers, Snakes And Actors“ nebo „Birth Of The Anti Mother“ uspokojí svou tvrdostí příznivce starší tvorby.

Jako zásadní při nahrávání „The Anti Mother“ se ukazuje účast hostů. NORMA JEAN si pozvali ke spolupráci osobnosti z kapel, které je v minulosti ovlivnili. Jmenovitě Page Hamiltona z HELMET, kterého nelze v divoké „Opposite Of Left And Wrong“ přeslechnout a Chica Morena z DEFTONES. Oba zmiňovaní otiskli do svých skladeb ksichty domovských kapel, ba co víc, nepřímo se podíleli na novém zvuku NORMA JEAN. Především valící se „Surrender Your Sons...“ s Chicem Morenem za mikrofonem má v sobě depresi a zoufalství, pocity nám známé z tvorby DEFTONES, kteří se jeví jako zásadní inspirace při nahrávání „The Anti-Mother“. Tuším, že tato skladba naznačuje, kam se chce NORMA JEAN vydat, ale netuším, zdali jsou jejich fanoušci na tuto cestu připraveni.

Osobně si nemyslím, že ona změna je tak fatální, abychom nad těmito křesťanskými bojovníky zlomili hůl, ale nastoupený směr nevidím jako správný. Uvidíme, zdali tito extrémisté vytrvají v hledání, nebo bude po experimentálním albu následovat návrat ke kořenům. Příští album bude zcela jistě zlomové.