Nikdy jsem nepatřil k četným příznivcům Umbrtkovy legie, avšak po několikerém vyslechnutí zatím posledního alba „Úplná demontáž lidstva“ musím svůj názor přehodnotit. Obsahem aktuální desky jsem totiž dosti překvapen. Ne snad přímo nadšen, ale potěšen, spokojen a pobaven (to zejména) určitě. Morbivod a spol. se totiž na novince prezentují materiálem, který je dostatečně silný, kompozičně vyzrálý, chytlavý… Jednoduše řečeno – povedený. Kapela na albu samozřejmě zůstává věrna své netradiční filozofii, která se bezvadně snoubí s hudebním obsahem, jímž je pochopitelně black metal nejrůznějšího ražení. Atmosferické pasáže jdou ruku v ruce se starou severskou školou, původním českým blackem (jistě jsme všichni zvědavi na odpověď MASTER´S HAMMER, kteří jsou v textech také zmíněni – pokud tedy nějaká bude), občas se vynoří i nějaká ta reminiscence na norská avantgardně (black)metalová seskupení, přičemž nad tím vším bdí špinavý duch Morbivodových projektů. Potěší i jednotlivé detaily jako kytarová sólíčka, místy rockový feeling či zařazení saxofonu.

Suma sumárum, po zvážení všech pro a proti mohu bez sebemenších výčitek prohlásit, že kvarteto muzikantů tentokrát natočilo nesmírně zábavnou desku, která by mohla potěšit i ty, jenž se doposud tvorbě UMBRTKY obloukem vyhýbali.

„Beru do rukou dítě v pracovních rukavicích.
Páchnu olejem, chlapeček prachmatem.
Budu ti říkat Ivo, vychovám tě v dílně.
Celý patříš práci, kovodělnému průmyslu.
Matka popelnice, otec kontejner.
Oba rodiče samozřejmě z plechu, ne z plastu."

(Dítě z popelnice)

Thorn
10.11.2009

Natočiť v roku 2009 originálnu a vtipnú blackmetalovú nahrávku, ktorá bude aj podľa svetových kritérií kvalitná a trvanlivá, je čosi, čo sa na domácej scéne vidí zťažka raz za dekádu. Pri všetkej úcte je trochu prekvapivé, že sa to podarilo práve UMBRTKE, ktorá (okrem neošúchaného konceptu zakotveného na plzenskú priemyselnú perifériu) dokázala doteraz upútať hlavne problematickou inštrumentálnou kvalitou a k nej nepomernou nadprodukciou.

"Úplná demontáž lidstva" však znamená prudký obrat, ktorého výsledok nadväzuje na sedemnásť rokov pretrhnutú niť odkazu "Jilemnického okultistu": symbolicky presadeného do Plzne a navlečeného do súčasného zvukového kabátu.

[8,5 / 10]