V souvislosti s novinkou CYNIC ponechme pro jednou bokem všechno to plkání o genialitě, nadčasovosti a stálé svěžesti debutu „Focus“. Ano, všechna uvedená tvrzení určitě mají svoje opodstatnění, ovšem družina kolem ústřední dvojice Paul Masvidal/Sean Reinert si tím na sebe zároveň upletla pěkný bič. Nebo vy se umíte vžít do situace, že ať uděláte a nahrajete cokoliv, vždycky už to bude porovnáváno s nahrávkou, kterou díky svému kultovnímu statusu prostě překonat nelze?

První dojem - je to krátké. A ten druhý? S tím vokodérem ať už se jde Paul vycpat. Že předbíhám? No jistě, ale jsou to první dojmy, a ty musí rychle ven. Aktuální CYNIC si totiž do světa vykračují mírnějším tempem, než tomu bylo v minulosti. Jsou melodičtější a přestože kudrlinkami nešetří, zdají se být i mnohem přístupnější. Nemusím být jasnovidec, aby  mě stopy zavedly k projektu AEON SPOKE. Naštěstí, tam kde AS postupem času přece jen nudili, CYNIC sahají k osvědčeným metodám na vybuzení posluchačovy pozornosti. Mám na mysli trochu toho deathového chroptění nebo různé kytarové či bubenické fórky. Pro příklad nemusíme chodit daleko - skvělá „Evolutionary Sleeper“ - tichý nástup protne řev, svižné melodické sloky láme pomalejší bridge, abychom se zas vrátili do klidu s refrénem, podle kterého má celá skladba jméno. Samozřejmě se toho pod povrchem vždycky děje mnohem víc, ale pro představu práce současných CYNIC s náladou a aranžmá odpovídající - zlom na jednu stranu, zlom na druhou, nenásilně a přirozeně. Všech sedm skladeb (první „Nunc Fluens“ má spíš parametry pouhého intra) je navíc vzácně vyrovnaných a laťka vysoko nastavené kvality (i díky té na první pohled „zlodějské“ stopáži) prostě nespadne. Tak snad jen škoda, že basa zůstává oproti dřívějšku nějak víc pozadu.

Zvuk si soudit příliš netroufám, neboť takhle kapela byla vždycky hodně svojská i díky zvukovému balení. Je pochopitelně stále dosti „kosmické“, žádné současné „maso“ nečekejte, ale materiálu sluší a vyděluje ho tak alespoň ze zástupu uniformních metalových nahrávek. Dalším poznávacím znamením je ten již proklínaný vokodér. Ano Paul ho umravnil, dosti zmírnil, ale všude být rozhodně nemusel. Navíc, když pro spoustu lidí je plačtivý (a nebojme se to říct na plnou hubu - i ukňouraný) hlas tou největší slabinou dnešních CYNIC. Nepopírám, že při ostatních kvalitách „Traced In Air“ se dá zvyknout, odpustit, zapomenout a snad si i oblíbit, na druhou stranu ale pochopím, když s tím někdo bude mít problém. 

Zdá se vám, že mám proti desce spoustu výhrad a přitom se mi líbí? Pak máte správný pocit. Nejlepší cestou ubránění se tlaku asi bylo, hodit všechna očekávání za hlavu a prostě nahrát aktuální představy pánů skladatelů. Nezapomenout na minulost, nezahodit léta muzikantského růstu, nepodřídit se trendům, ovšem ani neustrnout v čase. To všechno se, myslím, CYNIC podařilo, a tak tady nebudu žehrat, že „Traced In Air“ není žádná revoluce. Bohatě mi postačí, že na svět přišla hodně příjemná nahrávka, kterých není nikdy (a v letošním roce zvlášť) dost. Jen tak dál a větší kapky.

Reaper
13.12.2008

Už emise skladbičky „Evolutionary Sleeper“ v polovině roku 2007 více než dostatečně naznačila, kam se CYNIC na svém (v té době ještě oficiálně nepotvrzeném) albu vlastně hodlají ubírat. Novinka „Traced In Air“ nenásilně navázala na odkaz tech-deathové bible „Focus“ a současně nasákla zasněnou atmosférou AEON SPOKE, vedlejšího to projektu obou hlavních protagonistů CYNIC (v některých momentech je však „Traced In Air“ až moc odlehčené – za což ostatně strhávám onen jediný bodík). Dokázal bych si představit rozsáhlejší integraci Kruidenierových hlasivek i tvrdších šestistrunných vsuvek (vzpomeňme na funkci „Uroboric Forms“ v kontextu patnáct let starého slabikáře). Nicméně i přes větší uhlazenost i zdánlivou přístupnost „Traced In Air“ naplňuje veškerá očekávání a úspěšně korunuje triumfální comeback CYNIC.

[9 / 10]

Deadmann
11.12.2008

Osobně se považuji za fanouška desky "Focus", avšak na rozdíl od určité skupiny lidí, neejakuluji, jen co zahlédnu pana Masvidala a zaslechnu jeho hrábnutí do strun. Faktem je, že cokoliv, co tito muzikanti složí, bude vždy srovnáváno s onou legendární nahrávkou, pročež je pozice kapely značně stížena. Novinka "Traced In Air" je tedy přesně taková, jak se čekalo - instrumentálně vynikající, obsahující kvalitní skladby a celkově velice dobrá. Kromě toho je jemnější než její přechůdce, lehounce poslouchatelná a skutečně příjemná. Ale ruku na srdce - kdyby nevyšla pod hlavičkou CYNIC, nikdy by si nezasloužila takový ohlas, což by alespoň znamenalo, že bychom nemuseli poslouchat kecy o její genialitě...

[7,5 / 10]

Stray
10.12.2008

V době kdy vyšel jejich první album "Focus" jsem tuto skupinu bral pouze jako jednorázový projekt, kde se její členové mohou tvořivě vyřádit podle svého. Tedy ne jako u DEATH, kde téměř veškerou skladatelskou taktovku třímal v rukách božský Chuck. Album (mluvím o "Focus") to nebylo nijak zázračné, příliš zajímavých momentů nenabídlo, ale alespoň přineslo trochu jiný a originální pohled na tehdy zhusta rostoucí tvrdou muziku a také určitým způsobem podivuhodnou formu energie. O jejich hráčských kvalitách pak netřeba mluvit, s těmi se přeci počítá, když už člověk nahrává desku, jen proto, aby se tam pochlubil, co všechno zahraje, nebo ne? Patřím mezi lidi, na které tohle neplatí. Vesmírnost CYNIC mě tedy nikdy nebavila a Masvidalův hlas, který působil jako z telefonního sluchátka mě přišel protivný už po druhé skladbě. Letošní album pokračuje v tom horším z jejich staré tvorby - tedy v nesmyslném tónomazalství a hře na efekt bez cíle. Výsledkem je pro mne jedna z nejnudnějších třičtvrtěhodinovek strávená v tomto roce u poslechu jakéhokoliv hudebního produktu. Vše co nemám rád na rockové hudbě je právě zde.

[3 / 10]

Koscj
11.11.2008

Keď pred pätnástimi rokmi vyšiel debutový album týchto Američanov, išlo o (doslova) hudobnú revolúciu. CYNIC bola jedna z mála skupín, ktoré dokázali vybočiť zo slepej uličky a aj ostatným ukázať cestu vpred. No tak ako v dobe vydania albumu „Focus“ prekvapivo CYNIC povstali a prepísali metalové učebnice, tak isto rýchlo sa za nimi zem aj zatvorila. Museli sme si počkať až na rok 2008, kedy sa na trh dostala nová nahrávka „Traced In Air“. A čím prekvapili tentoraz? Vlastne ničím, vydali album, ktoré je takým klasickým „Cynicom“, že už klasickejším ani nemôže byť.

ALE... CYNIC dokázali nahrať moderný album pri zachovaní si svojej vlastnej identity a použití všetkých nových vplyvov a skúseností, ktoré nabrali za roky „nečinnosti“ jednotliví členovia vo svojich vlastných projektoch a skupinách. Sila novinkového albumu tkvie v nenapodobiteľných a ťažkých muzikantských postupoch, keď Cynic dokázali vtesnať svoje technické schopnosti do chytľavých aranžmánov, ktoré sa pritom neuveriteľne ľahko počúvajú. Jedinou väčšou zmenou oproti minulosti je istý ústup od brutálnych metalových vokálov, no ani tých sa Cynic našťastie nevzdali úplne. Albumu dominuje vokodérom modulovaný čistý vokál Paula Masvidala, ktorý našťastie nieje natoľko prehnaný, ako sa dalo očakávať (AEON SPOKE).

Dokázali so cťou obhájiť svoje výnimočné postavenie na metalovej scéne, aj keď v kútiku dúše som veril, že snáď niečim prekvapia. Lenže čím? Na túto otázku som si nevedel odpovedať a ani po vypočutí „Traced In Air“ nie som múdrejší.

[8,5 / 10]