Nikdy jsem nepatřil k velikým příznivcům, natož znalcům tvorby finských THIS EMPTY FLOW, ale když jsem se dozvěděl o existenci jejich pohrobků, nebo lépe řečeno projektu, ve kterém působí jeden z jejich bývalých členů - Jori Sjöroos, bylo potřeba zbystřit smysly a zaměřit svoji pozornost směr Turku. Nejlákavější bylo především očekávání neochoty hlavní persóny nějakým radikálním způsobem se vzdát typické melancholie, kterou byla tvorba THIS EMPTY FLOW prodchnutá.
MAGENTA SKYCODE (pojmenovaní stejně, jako stěžejní album THIS EMPTY FLOW z roku 1996) jdou na to ještě přímočařejším a, nebojme se toho pojmu, i nasládlejším způsobem. Album „IIIII“, které vyšlo v březnu minulého roku je plné příjemných kytarových písní odkazujících hluboko do let osmdesátých, tedy do zlaté éry žánrů jako jsou shoegaze, synth pop anebo indie rock (ačkoliv ten se na opravdové výsluní dostává přeci jen až v další dekádě). Posmutnělé a zasněné nálady, které možná na prvních poslech působí lehce prvoplánově, však po pečlivém prozkoumání v ústech, putují pak až s neuvěřitelnou lehkostí do žaludku. Lehce zapamatovatelné a slastně podmanivé melodie zdobí snad všechny z desítky skladeb. Inspirace staršími nahrávkami THE CURE, která byla jasně rozpoznatelná už ve tvorbě THIS EMPTY FLOW, je ke slyšení i zde, a to jak ve formě velice typicky ozvučených kytar, tak především díky některým skladbám. Přestože deska začne pomalou a i na poměry THIS EMPTY FLOW posmutnělou písní „Hands Burn“, její dva svižní následovníci svým rozpustilým optimismem ponejvíce připomenou právě Roberta Smithe a jeho bandu.
„IIIII“ však naštěstí není žádnou okázalou sbírkou depresivních popěvků. Melancholie, tak, jak ji presentují tito Finové, není bezvýchodiskovým smutkem, ale spíše jen dílčím stavem, kterým si z času na čas procházíme každý, a musím uznat, že v jejich provedení je toto rozjímání velice příjemným prožitkem. Jsou to přesně zhudebněné ty okamžiky, kdy z okna svého bytu pozorujete dešťové kapky dopadající na okenní okapy, kdy nechcete s nikým mluvit a s radostí za sebou zabouchnete dveře, kdy … Ne, samozřejmě, že THE MAGENTA SKYCODE sotva přinášejí něco neotřelého a neslyšeného a nepochybně je i v jejich žánru dostatek kvalitnějších nahrávek, ovšem já si jen těžko pomáhám od pocitu naprosté spokojenosti, kterým mě recenzované album naplnilo. Navíc mě dokázalo přesvědčit o své často opakovatelné použitelnosti, takže o nějaké rychlé ztrátě kouzla nemůže být ani řeči.
Nebál bych se „IIIII“ nazvat klenotem. Klenotem, který možná nezáří světlem nejjasnějším a který možná při prvním pohledu budí dojem řemeslníkovy práce s cílem na okamžitý prvotní efekt. Ten se sice dostavuje, ale naštěstí i po něm je stále co objevovat, vychutnávat a užívat. Mám rád desky s trvalou hodnotou.
