Tak už je tu máme zase! Seskupení milovaných i nenáviděných, téměř vždy zábavných a v každém okamžiku s početnou armádou fanoušků za zády. Armádou ochotnou bránit jejich tvorbu stůj co stůj, klidně až do poslední kapky krve, a nucenou koupit každý jejich výtvor, ať už bude obsahovat cokoliv - i kdyby se mělo jednat o pouhé frontmanovo uprdnutí. Ne, tentokrát výjimečně není řeč o MANOWAR, jak by mohlo z předešlého vyplývat. To jen trio hledajících „vlků“ s úšklebkem vyplivlo novou studiovou nahrávku...

Nahrávku, která se v mnohém podobá zářezu předchozímu, ačkoliv je jeho pravým opakem. Nalezneme zde podobné harmonie, podobné zvukové plochy, podobnou práci s vokály – tak v čem je tedy rozdíl? Především ve skutečnosti, že ULVER couvli z maniakálně přeplácaného zábavního parku do temného, minimalisticky zařízeného (avšak vycizelovaného) obydlí. Odvrátili se od širokého spektra nálad k pocitu hlubokého smutku a zmaru a především – vykašlali se na experiment a přešli k muzice. Tam, kde bylo „Blood Inside“ albem nepřístupným a nesnadno se poslouchajícím, je „Shadows Of The Sun“ výtvorem v podstatě jednoduchým, silně návykovým a vrývajícím se pod kůži hned v průběhu prvního seznámení. Co však zůstává podobné, je určitý druh (snad) záměrného, a tedy i bavícího kýče, který je stejně jako posledně přítomen – jenom nabývá jiné podoby.

Tomu, co jste na „krvi uvnitř“ v průběhu prvních poslechů skrytě i otevřeně nenáviděli, se zde nedostává příliš prostoru. Kristofferův vokál již není tak vrstvený, komplikovaný a vytahovaný do protivných výšek (i mně, jakožto příznivci jeho hlasu, lezl tento v poslední době dost na nervy – počítaje v to i HEAD CONTROL SYSTEM). ULVER se tentokrát nesnažili nasázet co nejvíce muziky na co nejmenší plochu. Ponechali pouze základní kostru skladeb s jemnými, promyšlenými aranžemi, takže již nepřipomínají rozvášněný cirkus jako minule. Nyní působí více lidsky a – přesně podle jejich dřívějších prohlášení – jsou umírnění, temní a tragičtí. Do čehož pochopitelně spadá i nesmrtelná sabbathovská klasika „Solitude“, jíž zde vetklo trio ze severu vlastní podobu - nikoliv příliš přetvořenou, avšak výrazně podmanivou.

Pakliže se u „Blood Inside“ často hovořilo o návratu ke kytarám a prakticky i o zformování kapely v tradičním slova smyslu, zde je opět všechno jinak. Kompozice jsou vesměs vystavěny na vokálech, klávesových i smyčcových nástrojích a elektronických zvucích (spolupráce s rakouským performerem Christianem Fenneszem, který již dříve přispěl svým remixem skladby ULVER na album „1993-2003: 1st Decade In The Machines“, je zde snadno sledovatelná) a tvoří masivní, plynule se proměňující, kontemplativní a místy až ambientní plochy.

Vzhledem k úvodní chytlavosti desky jsem zvědav, zda „Shadows Of The Sun“ obstojí ve zkoušce časem a nevylučuji, že se mé hodnocení může v budoucnu pohnout směrem nahoru i dolů (zejména první možnost je po předchozích zkušenostech velmi reálná). Podstatné je, že jsou to opět ULVER, jak je máme rádi – ve výborné formě a zase v novém (a nemám teď na mysli jen podobu promo fotek). Ačkoliv se svým vrcholným dílům pánové Rygg, Sværen a Ylwizaker opět nevyrovnávají (koneckonců, vzhledem k jejich kvalitě se toto zdá být poněkud obtížným), nepřestávají ani ve svém smutku bavit.

The sun is far away
It goes in circles
Someone dies
Someone lives
In pain