ABSTRACT ESSENCE je celkem mladá domácí skupina, která se o své místo na scéně začala ucházet demosnímkem „Lost Life“ v roce 2004. Přesto v sobě v lednu 2007 nahrané album „Aftermath“ nese fluidum vyzrálých hudebníků, kteří se snaží hledat vlastní cestičku hudebním bahnem s tím, že jejich snahy nevyznívají křečovitě, naopak své skladby interpretují s pohodovou lehkostí.
Pokus přiblížit styl, který ABSTRACT ESSENCE hrají, naráží na vnucovanou bariéru atmospheric metal, která se objevuje na promo materiálech. Přes poněkud zvukově strohé synteticky klávesové intro „Timecross“ se totiž dostáváme kamsi do pokroucených thrashových vzorců, jež dostávají blackovou fazonu především díky vokální nadstavbě, která je ve své omezené stylovosti velmi kvalitně odvedená. Ona atmospheričnost pak ze skladby „Harmony“ vykukuje díky nenásilnému podílu kláves. Skupině se téměř daří dosahovat podobného emocionálního podtónu, který zdobí většinu materiálů protinožců ALCHEMIST. Již od skladby „Lost Life“ se však odhalují zcela odlišné inspirace, velmi silně táhne odér hevíkové klasiky přiškrcené do líbivě funkčních blackových aranží, takže se chtě nechtě dostáváme hodně blízko i finům CHILDREN OF BODOM (snad je to způsobeno i skutečností, že se jedná o skladbu původně ze stejnojmenného dema). Přesto se projevují i další prvky, reminiscence na postupy kradené z klasiky zasazované do přímočarých riffování a specifický vokální projev nechává při skladbě „Aftermath“, a nejen zde, vzpomenout na postupy francouzských aristokratů MISANTHROPE, a to včetně nesmělých náznaků progresivity a specificky do popředí vyrážejících kláves, které se občas snaží sveřepě sekundovat, ale přehrávají i dusavá kila nebo klasické blackové rejstříky jako vypreparované od starých CRADLE OF FILTH, ke kterým mají ABSTRACT ESSENCE v mnoha ohledech také blízko.
Čím hlouběji se albem prodíráme, tím výrazněji se potápíme pod blackovou krustu. Zajímavou skutečností pak může být i to, že obě znovu nahrané skladby původem ještě z dema „Lost Life“ do nového materiálu zcela přirozeně zapadají, a to včetně oněch možná zcela neúmyslných inspirací tvorbou Francouzů MISANTHROPE. Můžeme se však pokochat i pro mě nejzajímavější krátkou skladbou „2,85 Minutes Of Noise“, která ve své divokém poskakování slučuje progres rockové aspekty s brutální silou těžkých riffů a vřeštícího vokálu. Spolu s následnou „Last Sunrise“ pak nejlépe ukazuje sílu klávesové složky, která je zde nezastupitelná a rozhodně se neomezuje na pouhé příštipkaření. Spletenec stylů, který ABSTRACT ESSENCE možná poněkud neuspořádaně berou za svůj a nazývají atmospheric metal, je kouskem velmi dobře poslouchatelné, přitom ne hloupě banální hudby. Není tedy důvod být zbytečně kritický.
