SKID ROW se tedy před třemi lety nadechli ke druhému skoku a nyní svou novou kapitolu s nadšením prodlužují o další zářez. Po comebackovém albu „Thickskin“ zde máme novou kolekci od rebelů z New Jersey, kteří před patnácti lety útočili z čelních pozic na veškerých hitparádách, ať už rockových či všeobecných. Hvězdný Sebastian Bach a SKID ROW už dávno jedno nejsou a zatímco bývalý frontman rok co rok slibuje veřejnosti vlastní sólové album a svá velkohubá oznámení doprovází podivným účinkováním v reality show hudebního kanálu MTV, jeho ex-spoluhráči se dokonale sžili s nástupcem Johnnym Solingerem, který na mne působí jako by z dnešního pohledu ve SKID ROW byl od nepaměti.

Současní SKID ROW to je především hustě koncertující americký big beat, nehledící na prodejní čísla a výhradně se věnující jen a pouze vlastní muzice. Ty tam jsou doby, kdy tihle chlápci zdobili pestrobarevné obálky prestižních amerických magazínů, ve kterých okázale pózovali coby rockoví mladíčci a sexuální idoly tehdejších náctiletých fanynek. Jejich rock ´n´ roll však vždy stál za víc, než  mohla nabídnout většina ostatních podobných kapel přelomu osmdesátých a devadesátých let. Novinka, která vznikala na počátku letošního roku pod producentskou taktovkou osvědčeného Michaela Wagenera, plynule navazuje na předchozí počin, ale jeho ucelenost a sílu postrádá. Pokud jste někdy nalezli k těmto třeskutým rockerům určité sympatie, pak vás ovšem materiál, který má proklatě daleko k nějakému hledačství a novátorství, nemůže v žádném případě urazit. Nový frajer za mikrofonem, Johnny Solinger, jak už jsem se výše zmínil, se v průběhu tří let ve SKID ROW dokonale zabydlel a kapela svůj hard rockový styl hrne pořád dál tak, jako kdykoliv v minulosti. I zde nalezneme několik skvělých skladeb. Ať už jde o těžkotonážní hard rockovou modernu „Disease“ s hutným kytarovým soundem, která zajišťuje mohutný úvod nahrávky, rychlou vypalovačku „Another Dick In The System“ nebo nápadně melodickou hymnu „Strenght“ hodící se k pyšné koncertní prezentaci v přeplněných halách americké národní hokejové ligy, vždy jde o povedené skladby v rámci léty vypilovaného stylu. Tu a tam na nás vyskočí laciný punkový popěvek – „White Trash“ a „Let It Ride“, který album odlehčí, ale zas mu na druhou stranu tolik neublíží. Pravé zvěrstvo a vadu na kráse tohoto jinak poměrně vyvedeného nosiče však spatřuji v přihlouplých amerických tradicionálech pocházejících odněkud z doby Americké občanské války. Jmenovitě jde o skladby „When God Can´t Wait“ a „You Lie“. Tyto dva neskutečně agrární songy výsledný dojem přinejmenším narušují. Tímto se pánové Hill, Bolan a Sabo opravdu nevyznamenali.

Přestože se znovu SKID ROW nepodařilo kvalitativně navázat na svá první slavná alba a nedosáhli ani laťky nastavené tři roky starým předchůdcem „Thickskin“, nelze o tomto dílku říct, že by bylo špatné. Prostě takové normální album, které zasvěcené neurazí a ostatní nepřekvapí. Bylo líp, ale legenda žije. Je plná nadšení a chuti po koncertování, protože nový SKID ROW po svém návratu na sklonku roku 2003 absolvovali velmi úspěšné turné po celých Spojených státech, které nyní pokračuje další sérií. Neberme jim tedy nadšení. Snad to zas příště bude s nahrávkou o něco lepší.