THE SWITCH - Svit

THE SWITCH - Svit

THE SWITCH - Svit

THE SWITCH - Svit

Aj vo veku digitálnej dokonalosti je najväčší kumšt zložiť skutočne kvalitnú skladbu. A keď sa to podarí, všetko ostatné môže ísť stranou – tak, ako na aktuálnej doske THE.SWITCH. Už prvá skladba „Vládce“ odhalí devízy tejto kométy na českom tvrdorockovom nebi: „Moře stíhy usychá/pak se drápům vysmívám/Dál jen dál – půst posnídám/Král je sám – procitá“ spieva hlasom na pokraji fyzických možností frontman Štěpán. Mnohovýznamové, básnické texty (dodané z prostredia mimo kapely) v rodnej češtiny sú len ďalším faktorom, ktorý THE.SWITCH odlišuje od „bežných numetálkov“, ktorých ambície končia pri dosiahnutí méty ako-tak úspešnej kópie zaoceánskych vzorov. THE.SWITCH si z prostredia HC/emo scény priniesli chuť niečo (vy)povedať, žánrových stereotypov sa dotknú len tam, kde im to, akokeby mimochodom, sadne do konceptu. V dvojke „Stopař“ vyčnieva čistý refrén; myšlienku na CLOU zadupe zúfalý rev, ktorý sa prirúti sekundu za ním. A tak je to na celej doske – pocity déjà vu sú na hlavu porazené schopnosťou skomponovať „pesničku“ tak, aby zaujala hudobnou i textovou zložkou, aby si pýtala opakovaný posluch.

THE SWITCH„Vodu a dřez“ je prvý z nemála vrcholov na albume, zvukomalebne nazvanom „Svit“. Hravá gitara prezradí sympatie ku klasickému crossoveru, Štěpánov spev sa opäť pohybuje na samotnej hrane, čo jeho zdeleniu dodáva nádych autenticity. Nasleduje nemenej silná „Peruť“ so znovu trochu iným prístupom k skladateľským postupom a opäť vyzdobená z hlavy nevyhnateľným refrénom. Z ďalšieho (koľkého už?) konca na to páni idú v „Exitus za 12 sekund“: „Ja vzhlížím ke dnu a sním/Pomůžeš mi postavit bránu?/Mám hořící květiny a dráhu.../Spíš s nimi už roky – poznáš je?“ píše sa v texte, ktorý len v booklete sprevádza túto krásne smutnú inštrumentálku... Rôznorodosť a pritom istá jednota je hlavnou devízou celku, z ktorého okrem už spomenutých skladieb vyčnieva „Honzík“ so sugestívnym textom, písaným v prvej osobe množného čísla či osobitý cover Nohavicovej piesne „Divoké koně“, do ktorého THE.SWITCH vmiešali všetky žánre, ktoré dominujú ich autorskej tvorbe – hard- či emocore, crossover a nu-metal. Naviac je snáď len pridlhý záverečný kus „Hvězdy a nůž“.

THE SWITCHOkrem Štěpánovho spevu, na ktorý si treba zvykať (stojím si za tvrdením, že aj neškolený hlas môže pôsobiť vhodne – napríklad v tomto prípade) nachádzam na „Svite“ len minimum negatív. Tomu „najobľúbenejšiemu“ – bezuzdnému opakovaniu zahraničných klišé – sa THE.SWITCH vyhli takmer dokonale, pocity už počutého sa dostavujú len minimálne (napríklad v melodických refrénoch „Stopaře“ a titulnej skladby). Keď k osobitému zvuku, ktorému chýba snáď len štipka razancie, pridám graficky zvládnutý booklet a hudbu, ktorá je jednoducho neošúchane moderná, nemôžem THE.SWITCH veštiť nič iné, ako úspech. Iba ak by do bežného konzumenta „nových“ metalových štýlov rezali až príliš hlboko.

Ber si ten led
Opouštím tenhle svět
Ztrácím duši
...a zvracím krev
(Za mostem)

 22

Thorn

Verdikt

„Svit“ (ešte) nie je dokonalá doska. Je jednou z tých, kde silné skladby dominujú natoľko, že poslucháč o tých (zo svojho pohľadu) slabších ani nevie. A tak by to malo byť.

Hodnocení

Autor
8,5 / 10
Redakce
8,3 / 10
Čtenáři
8,6 / 10

Další informace

Produkce: Majkláč
Studio: Hostivař Praha, YGLOO Praha

www.theswitch.cz

Sestava

Skladby

  1. Vládce
  2. Stopař
  3. Vodu a dřez
  4. Peruť
  5. Za mostem
  6. Exitus za 12 sekund
  7. Honzík
  8. Svit
  9. Teď
  10. Divoké koně
  11. Hvězdy a nůž

Diskografie

Svit (2006)
Beautiful (2004)
Mutual Assured Destruction (2002)
Slast (2001)
Funky Hardcore (2000)
H.I.P. (1999)
Sector No.5 (1998)

Jiné pohledy

8,5 / 10
Výborné. Stížnosti na vokalistu neberu. Tam může být problém pouze v barvě hlasu v čistých pasážích, takže to vlastně problém není a tato vokalistova charakteristika se může naopak stát devízou kapely.
Shnoff | 28. srpna 2006

 

8 / 10
THE.SWITCH kráčí neochvějně kupředu a postupují hlouběji do vnitrozemí, kde leží spousta ještě nedobytých pozic. O dalším posunu ve zvukovém opracování se nebudu zmiňovat, tento kotouč snese srovnání s první ligou a to nejen v naší republice. Co „Svit“ vrhá zpět do temnot je jako vždy u THE.SWITCH vokál Štěpána Šatopleta, který ovšem také doznal některých změn. Méně se spoléhá na melodické zpěvy, které nejsou právě jeho devizou a více se soustředí do poloh recitačních a vyřvaných, které do hudby i neprostupné lyriky sednou mnohem lépe. I tak si však neodpustím rýpnutí pod žebra. Kdyby v této skupině u mikrofonu stanul opravdu silný vokalista, pevný v kramflecích i co se melodického zpěvu týče, máme co do činění se silným a sebevědomým artiklem exportního charakteru. Co kvituji s velkým povděkem, je fakt, že se do vokálu podařilo propašovat, více autenticity na úkor poněkud teatrálních gest a tak v mnohém dobarvuje atmosféru alba, která je naléhavější, než u předchůdce. Vokál i kytary mají vypjatější charakter, z alba je patrný větší emotivní náboj, než tomu bylo dříve, s tím souvisí i větší zohlednění dynamiky jednotlivých skladeb a citlivější nit, kterou je protkaná rytmika. Mému srdci nejblíž je instrumentálka „Exitus za 12 sekund“ a naopak velmi rozporuplně na mne působí cover od Jarka Nohavici. Na jednu stranu jde o písničku velmi talentovaně přepsanou rukopisem THE.SWITCH, takže rozhodně není zbytečným podruhé vylouhovaným sáčkem čaje. Na stranu drahou mi to celé ovšem poněkud zavání poněkud landovskokrylovským manévrem. Ten kdo originál nezná, bude cítit, že jde o skvěle udělanou věc a možná i zlatý hřeb alba. Pro ty, kterým originál přirostl k srdci může být skladba „Divoké Koně“ svatokrádeží, na kterou si budou jen těžce zvykat. „Svit“ je albem s jasným a suveréním rukopisem, který je dostatečně neproniknutelnou zátkou do úst křiklounům majících THE.SWITCH za lacinou kopírku DEFTONES.
RIP | 23. srpna 2006