Jsou kapely, které mají hned od počátku své činnosti stanovený jasný cíl, a sice svou hudbu prezentovat výhradně pro zaujmutí a pobavení co možná největší možné fanouškovské základny. Kapely snažící se o oslovení nejširšího publika, které se pochopitelně s takovýmto souborem, jenž výtečně zapadá do dobového hudebního i módního trendu, v mnoha věcech identifikuje. Mezi takové se počítají jednoznačně i britští „rockeři nové doby“ LOSTPROPHETS, kteří okupují popřední rockové žebříčky už nějaký ten pátek od vydaní svého předloňského průlomového alba „Start Something“. Musím však říct, že mi podobný přístup „cíleného“ fungování právě u LOSTPROPHETS, na rozdíl od mnoha jiných, vůbec nevadí. Jejich nová (již třetí) fošna „Liberation Transmission“ je totiž napěchovaná od začátku do konce kvalitními rockovými songy a povedenými hitparádovými hymnami.
Moderním a hutným zvukem ošetřený rock´n´roll jako ideální hudba na školní večírky, navíc opatřený určitými emo-rockovými prvky (zejména ve frázování), tak by zněla moje letmá charakteristika současné produkce welšských LOSTPROPHETS. Ti do alba vletí s razancí třídní mlátičky, kterou zrovna některý ze slabších spolužáků o přestávce namíchl odcizenou svačinou. LOSTPROPHETS mají v současnosti podobný záběr a dopad jako před lety Američané LINKIN´ PARK, až na to, že se vyvarovávají koketování s hip-hopovou sférou a nu-metalem na úkor větší kytarové vyhranosti a rockové přirozenosti. Zřejmě v tom hraje znovu roli trend, který v současnosti komerčně úspěšným kapelám radí, že prim hraje kytarové retro. LOSTPROPHETS jsou jednoznačně kapelou pro teenagery, jsou vizuálně zapamatovatelní, hrají atraktivní rockové písně, užívají moderní prvky a ve svých textech promlouvají o věcech blízkých současné „věčně nespokojené“ mládeži.
Úvod patří, tak jako vlastně většina alba, rychlejším skladbám. Vše nakopne po vzoru ATREYU emotivně strhující „Everyday Combat“ následována mírnější hitovkou „A Town Called Hypocrisy“ s výtečným refrénem. Třetí „The New Transmission“ je zas nespoutaný rock´n´roll. Pro citlivější nátury je tady dojemná „Rooftops (A Liberation Broadcast)“ jako momentálně všude rotující pilotní singl. Podobné je to s „4: am Forever“, která má díky své téměř baladické podobě na to stát se zde zřejmě komerčně nejúspěšnější skladbou. Vrcholem alba je pro mne dvojice chytlavých a strhujících vypalovaček „Everybody Screaming!!!“ a „For All These Times Son, For All These Times“, při nichž byl pro mne problém v klidu dodělat recenzi.
Kapela, která na mne původně (v době svých počátků) působila jako podstatně slabší a méně zajímavá evropská odpověď na kalifornské PAPA ROACH, tak až s novinkou získává na definitivní přesvědčivosti. Hitově laděný rock zachovávající si i přes veškerý komerčně tlačený vklad a okázale cílený záběr charakter na úrovni. LOSTPROPHETS nahráli kvalitní hitové album.
