Troufnu si tvrdit, že NEGLECTED FIELDS jsou pro tuzemského posluchače jednou z těch vůbec nejznámějších zahraničních kapel. Ač pocházejí z poměrně exotických končin, platí v srdci Evropy za velmi časté hosty, zejména pak festivalová prkna Brutal Assaultu jsou jejich druhým domovem. Ani letos tomu nebude jinak, neb lotyšští Mefistové znovu zavítají na letní svojšickou přehlídku a mimo jiné konečně odpresentují i fragmenty z dlouho očekávané novinky „Splenetic“.
Pokračovatel šest let starého milníku „Mephisto Lettonica“ (2000) se nerodil zrovna bez problémů. Již před dvěma lety na Brutal Assaultu frontman Sergey hrdě proklamoval, že skladby na novou desku jsou z velké části složeny, ba co víc, při příležitosti následného vystoupení v jednom brněnském obýváku dokonce zaznělo něco o brzkém nástupu do studia. Leč veškeré nadšení jaksi vyšumělo do ztracena, řady NEGLECTED FIELDS zachvátily nejrůznější problémy (převážně pak personálního charakteru) a nahrávání nového materiálu bylo na delší dobu uloženo k ledu. O to větší bylo mé překvapení, když jsem se při pravidelném surfování napříč oceánem novinek z hudebních kuloárů dozvěděl, že třetí album lotyšských kouzelníků je již nějaký ten čas venku a bez větší pozornosti vesele koluje uvnitř zkornatělých tepen undergroundu.
„Splenetic“ (mimochodem by mě docela zajímalo, jaké asociace vedly NEGLECTED FIELDS k volbě právě tohoto titulku) je, stejně jako oba jeho předchůdci, záležitostí poměrně náročnou na časové investice. Jestliže si z prvních třech, čtyřech poslechů neodnesete téměř nic, nevěšte hlavu, s těmi následujícími bude vybroušená novinka hravých Lotyšů ve vašich očích jen stoupat a dále získávat na kráse. Nejvíce spokojeni budou dozajista příznivci technicky náročných, instrumentálně vysoce sofistikovaných a méně přístupných materiálů. Aby také ne, vždyť tvorba pobaltských perfekcionistů čerpá plnými doušky z pozdějších DEATH anebo korunovaných králů techno death metalu CYNIC (dám ruku do ohně, že zejména desky „Individual Thought Patterns“ a „Focus“ patřily mezi Sergeyovi nejčastěji užívané studijní podklady). NEGLECTED FIELDS však nejpozději od „Mephisto Lettonica“ věnují větší pozornost i black metalu, samozřejmě opět jeho komplikovanější a na poslech ne právě nejjednodušší formě. Ohledně zpěvu tady ovšem padá kosa na kámen, neb frontmanův blackový ječák je poněkud tuctový a v kontextu složitě strukturované hudby se jeví více než spartánský. Sergey působí jako levnější kopie notoricky známého křiklouna Alexiho Laiha z CHILDREN OF BODOM, zbytečně polyká koncovky a zcela rezignuje na jakékoli oživující vokální práce. Dodejme však, že i když monotónní jekot poměrně výrazně kontrastuje s barevným a neustále se měnícím hudebním podkladem, celkový pozitivní dojem ze „Splenetic“ zkresluje jen nepatrně.
NEGLECTED FIELDS navázali na úspěch svého předešlého díla „Mephisto Lettonica“ a punc velmi nevšední kapely si dokázali uchovat i po šestileté tvůrčí pauze. Do příště doufejme, že pobaltští technici najdou svým kvalitám odpovídajícího vydavatele a další album budou moci konečně opatřit adekvátní produkcí. Struhující performance nadaných Lotyšů totiž už dávno přerostla provinční měřítka a dozajista si zaslouží poněkud masivnější podporu ze strany vydávajícího labelu.
