Cesta mezinárodní formace PLACEBO z indie klubů k nejvyšším patrům světového mainstreamu v průběhu jejich desetileté existence reprezentuje naprosto plynulý, nenásilný a přirozený vývoj jedné z bezesporu nejnadějnějších kytarových kapel současnosti. Pozvolný lineární nárůst kvality všech jejich dosavadních alb, stejně tak jako stále se zlepšující živé produkce stvrdily, že máme co do činění s cílevědomými a velmi talentovanými muzikanty, kteří svou hudbou doslova dýchají. Už DAVID BOWIE zhruba před osmi lety upozorňoval na možnou velkou budoucnost Briana Molka a jeho dvou kumpánů. Současnost mu tedy dává jenom za pravdu. Po třech letech od veleúspěšného platinového předchůdce „Sleeping With Ghosts“ přicházejí konečně PLACEBO s napjatě očekávaným následovníkem – albem „Meds“.

Jedná se o typické album PLACEBO, které svým charakterem reprezentuje to, za čím si kapela stála doposud, a které přirozeně navazuje na úspěšného předchůdce. Moderní, různými umělými efekty i přírodními zvuky střídmě obohacené přímočaré kytarové skladby znovu fungují jako celek. Dle mého názoru jde o jejich nejtvrdší album i přes fakt, že je na něm mnohem více použito moderních mašinek a různých ozdůbek než na předchůdci. Ty však fungují znovu výhradně jako dokreslení základního nástrojového vybavení, nikoliv jako stavební materiál. Nelekejte se, PLACEBO nijak zásadně nepřitvrdili, avšak jejich zvuk v podobně koncipovaných skladbách jako v minulosti doznal dnes jaksi plnější podoby. PLACEBO jsou hustší i přesto, že se na „Meds“ nalézá několik pozoruhodných jemnůstek. Několik položek aspiruje na jednoznačný hit. Zejména nakřáplá „Infra-red“ vedená ve středním tempu, která se přes futuristickou sloku kostrbatě vyšplhá k tomu nejnápaditějšímu refrénu, co jen na albu je. Dalším trhákem je „Broken Promise“ s hostujícím Michaelem Stipem z R.E.M., která je sice zahájena jako velmi něžná skladbička, postupně však přechází v energičtější pasáže a následně pak vygraduje ve zdrcujícím finále. „Broken Promise“ je zřejmě nejzajímavější položkou alba „Meds“, která s grácií zobrazuje PLACEBO ve všech jeho podobách, přirozeně a bez vypočítavosti. Post-gotický klavír zahajuje budoucí singl „Song To Say Goodbye“, ve kterém se střídají fáze plné napětí s výrazným a velmi příjemně poslouchatelným refrénem, jež je doprovázen opakující se kytarovou linkou. Typickou rychlejší skladbou ve stylu „The Bitter End“ nebo „Black Eyed“  je na „Meds“ upalující píseň „Drag“.  Mrazivou atmosférou napumpovaná, „Space Money“ stojí zas převážně na plíživých umělých zvucích. Těžko byste však na albu hledali dojemnější pasáž, než je její kouzelný refrén. Hitové ambice má i „Post Blue“, naopak pilotní singl „Because I Want You“ je jedinou skladbou, která mě nezaujala. Album obsahuje i několik pomalejších skladeb vzbuzující nostalgické či snové představy z již neovlivnitelné minulosti - „Follow The Cops Back Home“ a „In The Cold Light Of Morning“, které jsou převážně postavené na syntetických zvucích, výrazném zpěvu a nenápadné rytmice. Co ještě dodat? Nové album PLACEBO je zkrátka znovu perfektní.

RIP
14.3.2006

Výrazná a osobitá kytarovka, kterou identifikuje hlavně jedinečně ukňouraný bisexuál Brian Molko je tu s další fošnou silně navazující na předchozí „Sleeping With Ghosts“. Nahrávka je psána pro PLACEBO charakteristických rukopisem, nic nepřekvapí, nic příliš nevybočí, snad je tu jen méně vlezlých motivů než na desce minulé. Najdou se tu některé melodické postupy, jenž jsem mněl tu čest slyšet od různých interpretů již v minulosti, samozřejmě nenásilně převlečené do placebovského kabátu – ani to však nic nemění na tom, že „Meds“ je kotoučem, který si mne do značné míry získal. I po jeho vydání však zůstává z diskografie PLACEBA zásek „Black Market Music“ nepřekonaný.

[7,5 / 10]

Reaper
10.3.2006

Nové album PLACEBO je především méně křiklavé než jeho silně hitový (to však v žádném případě neznamená, že špatný) předchůdce „Sleeping With Ghosts”. Na „Meds” nenajdeme na první poslech účinkující tutovky jako byla kupříkladu provařená „This Picture“, ale spíše skryté, střídměji laděné skladby, které plně rozkvetou až s dalšími poslechy. Vaši časovou investici bohatě odmění především „Space Monkey“, „Song To Say Goodbye“ a hlavně emotivní záležitost „Blind“. Extravagantní panáček Brian Molko a jeho nohsledi uspěli i tentokrát a znovu namíchali vysoce účinkující „medicínu“, která jménu PLACEBO bude dělat jen a jen čest.

[7,5 / 10]