Kapela THE STROKES je v současnosti v situaci, kdy kritika napjatě čeká na každé její zaváhání, aby mohla posléze tyto vcelku sympatické hošíky rekrutující se převážně z finančně zajištěných rodin a kteří sami sebe prezentují jako pouliční rebely a vůdčí persóny jedné velké retro rockové vlny, poslat jednou pro vždy z nablýskaného vrcholu do reality, a to přinejmenším stejnou rychlostí, jakou se na něj před čtyřmi lety THE STROKES vyhoupli dnes už legendárním debutem „Is This It?“. Na solidní druhé desce „Room On Fire“ THE STROKES prakticky opisovali od prvotiny, což jim bylo hustě vytýkáno, a to i přes zachování rovnocenné kvality s prvním albem. Třetí deska „First Impressions Of Earth“ zkrátka musela být nutně jiná, což se THE STROKES nakonec povedlo tak napůl. Skladby, které bych na novince „First Impressions Of Earth“ popsal jako razantnější, nebojácné a částečně i v rámci stylu kapely novátorské, jsou těmi nejlepšími, které kdy THE STROKES složili. Bohužel je jich na desce necelá polovina.
První a spíše záporný rozdíl oproti dvěma předchůdcům je ve stopáži novinky. Na dvou předchozích albech bylo vše vyřčeno během něco málo víc než půl hodiny, dnes přichází THE STROKES se skoro hodinovým albem, což se nakonec jeví jako největší chyba, protože třetina skladeb neuvěřitelně nudí. Tak třeba písně „Killing Lies“, „Razorblade“, „Evening Sun“ nebo „Red Light“, které jsou buď nedonošenými vzorky z období prvních dvou alb, nebo věci nové, avšak až příliš zahleděné do toho, co je třeba pod značkou THE STROKES prezentovat. Zkrátka si je newyorčané mohli nechat na B strany singlů. Největším rozdílem oproti minulosti je sympatické přitvrzení výrazu, bohužel však jen v necelé polovině skladeb. Zbytek představuje THE STROKES tak, jak jste je znali doposud. Budu-li chtít mluvit o kladech nemůžu nezmínit skvělý pilotní singl „Juicebox“, na kterém Casablancasovi jaksi zhrubnul hlas, ale ani kapela nešetří posluchače razantními kytarovými motivy. Skladbu „Juicebox“, která je i největším překvapením celého kompletu, pohání výrazná basová linka. Chvíli mi připadá jako bych poslouchal PEARL JAM v jejich nejtvrdších momentech. Vrcholem je zřejmě „Heart In A Cage“ – posluchačsky atraktivní, svižně jedoucí skladba, ve které zní Casablancas jako Elvis a kytary zaníceně trylkují jako by šlo, v případě THE STROKES, o „hodné IRON MAIDEN“ zaskočené neočekávanou jízdou na tripu. Mezi další perly patří „Vision Of Division“ s blízkovýchodním kytarovým motivem ve své druhé polovině. Hodně se povedla vzletná píseň „Electrycityscape“, která se po celou svou délku stupňuje, vrství, graduje. Skladba „15 Minutes“ je zas bezstarostným hospodským popěvkem ve stylu POGUES. Svou genialitu napsat chytlavou skladbu s originální, přesto melodickou zpěvovou linkou a kytarami košatě zdobené vyhrávkami THE STROKES zúročují v „Ize Of The World“.
Přesto, že na „First Impressions Of Earth“ je více hluchých míst než na obou dřívějších albech, jsem rád že deska vyšla a vůbec ji nepovažuji za zbytečnou, protože těch několik zde zmíněných skladeb představuje jednoznačně to nejlepší, co kdy THE STROKES zkomponovali. Bohužel, album působí jaksi nekompaktně, nastavovaně, jakoby bylo poslepováno z věcí, které THE STROKES složili plni nadšení vydat se novými razantnějšími cestami a zároveň z věcí, které složili THE STROKES ustrašení, neschopní samostatně uvažovat a opustit již zaběhlou formuli, která je dříve nebo později pozře zevnitř.
