EPHEL DUATH - Pain Necessary To Know

EPHEL DUATH - Pain Necessary To Know

EPHEL DUATH - Pain Necessary To Know

EPHEL DUATH - Pain Necessary To Know

Dámy a pánové, nejočekávanější metalový hybrid roku 2005 je tu! Italští genoví inženýři mě po dvou letech opět infikovali novým virem, proti kterému můj imunitní systém vzápětí odmítl klást jakýkoliv odpor a kapituloval. Patogenní organismy tedy již hodnou dobu stravují bez milosti mé tělo. Inkubační doba v podstatě neexistuje, ihned po infikaci organismus reaguje a vir nekompromisně zamořuje nervovou soustavu. Jako výzkumný pracovník i jako oběť látky zvané „Pain Necessary To Know“ bych chtěl poskytnout několik cenných informací o charakteru tohoto unikátního jevu.

EPHEL DUATHKlíčovou vlastností nového organismu, který vědecký tým EPHEL DUATH vyvinul, je opět rozdílný přístup k oběma šroubovicím musicdeoxyribonukleové kyseliny. První šroubovice nese informace fondu metalového a druhá z fondu jazzového s tím, že v tomto spojení dochází zřídkakdy k denaturaci, tedy k jevu, kdy dojde k oddělení obou vláken od sebe. Nejde při tom samozřejmě o permanentní oddělení, vlákna se často opět připojují k sobě (nebo se mohou spojit s jiným komplementárním vláknem), dochází tedy k hybridizaci. Vím, můžete mi namítnout: to již byl jeden z elementárních principů u minulého revolučního objevu zvaného „The Painter´s Palette“, kterýžto silně otřásl základy metalové vědy. Věřte mi však, že charakter „Pain Necessary To Know“ je zcela jiný. Do hry vstupují enzymy, které v minulosti k šroubovici přístup vůbec neměly. Těmi jsou hlavně noisyáza, která agresivně naleptává vlákno a nezvratně mění jeho tvář. S nižší četností se do celého procesu zapojuje i industrialáza, která notně zamíchává pořadím. Celkový zvuk je silně ovlivněný dvěma výše zmíněnými faktory, zvláště buňky kytarové a vokální, které nejčastěji podléhají této mutaci, bych zmínil na prvních místech. Kytarové mikroorganismy tento proces mnohonásobně roztahují a naplňují, vokální zase rozostřují a zamlžují. Fragmenty se soundem krystalicky najazzlým prosvítají pod mikroskopem jen na krátkou dobu, ačkoliv jádro šroubovice je tvořeno hlavně jimi. Nechci se věnovat jednotlivým vzorcům a dílčím vlastnostem, neboť by to v tomto případě byla práce na rozsáhlou disertační práci.

Mravenčí akademická práce je pak odvedena na celkové struktuře výsledku. Jako by každá molekula, každý atom byl samostatně zvukově upraven, ale tak aby plně korespondoval s celkem, a s pečlivostí kardiochirurga vložen pinzetou a následně úmyslně znečištěn agresivní noisyózou, která vytváří zdánlivě korozivní povlak na celém řetězci. Ten však jen dává celku jakýsi dojem vazelínou ušmudlaného stroje, který páchne po kovových pilinách a mazu, nicméně pod touto špínou se schovává mechanismus, jenž má vlastnosti pečlivě seřízeného švýcarského hodinového stroje, který nesnese jakýchkoliv nedostatků, či sebemenších nepřesností. Tam, kde by jiný vědecký tým metalového světa bádal patnáct let a stále měl nové výsledky, EPHEL DUATH dokáží komprimovat stejné množství do jednoho výstupu, který si navíc, jak je jejich dobrým zvykem, drží diferenci od jejich počinů minulých nebo jakýchkoliv na světě dostupných. Neuvěřitelné množství neopakujících se motivů tvoří dekadentní šílenou mozaiku, po zvukové stránce dotáhnutou do absolutní dokonalosti, ve které i potřicáté budete nacházet to, co jste předtím přehlédli, a věřím, že tento faktor jen tak lehce neodbouráte. Povedl se opět průlom.

 177

RIP
RIP

Verdikt

Progresivnější, složitější, dusnější, depresivnější, neoposlouchatelnější, noisovější, industriálnější, jazzovější.

Hodnocení

Autor
10 / 10
Redakce
8,1 / 10
Čtenáři
8,3 / 10

Další informace

Stopáž: 38:17

www.ephelduath.net

Sestava

Skladby

  1. New Disorder
  2. Vector, Third Movement
  3. Pleonasm
  4. Few Stars, No Refrain And A Cigarette
  5. Crystalline Whirl
  6. I Killed Rebecca
  7. Vector
  8. Vector, Second Movement
  9. Imploding

Jiné pohledy

5,5 / 10
Aby som doplnil pohľad aj z iného spektra, tak mne novinka EPHEL DUATH nepríde až tak geniálna. A to z toho dôvodu, že vďaka všetkej tej snahe o pokrokovosť a neuchopiteľnosť chlapci akosi pozabudli na to najdôležitejšie a to je hudba samotná. Ja to celé vnímam len ako nesúrodú zmes rôznych inštrumentálnych postupov rôznej kvality v kaši hudobnej prázdnoty. Ak mám hľadať paralelu, tak osobne si radšej vychutnám pekne namaľovanú krajinku s vlastným výrazom, než "avantgardný" obraz, kde "umelec" hodí na plátno niekoľko farieb v snahe zaujať, aby mali intelektuáli nad čím premýšľať...
Arrow | 5. ledna 2006

 

10 / 10
Hudobne šialenstvo...

Perfekcionistické muzikantské výkony, hudobná avantgarda. Niekto by mohol tvrdiť, že to ani nie je metal. Lenže podľa môjho názoru toto metal je, a to ten najlepší. Áno, je tam množstvo nemetalových vplyvov (jazz, rock, blues, pop), ale stále je to metal tej najvyššej kvality. Hudobný cirkus, ako ho mám rád. Viem, že za takýto kacírsky, nie truemetalový postoj by som si zaslúžil minimálne upáliť, no nemôžem inak, než dať plný počet.
Koscj | 5. ledna 2006

 

8 / 10
Vokální stránka této záležitosti je vskutku iritující a svou monotónností mnohdy podkopává i základy děsivého dekonstruktivistického paláce, kde se neustále proměňují tvary a láme zvuk, kde se posluchač cítí hůře než Alenka, neboť tahle Říše divů bez ustání morfuje a uplývá těmi nejšílenějšími směry. Je to nespoutaný skladatelský výkřik, ve kterém snad matematická mysl může vidět řád, já však vidím jen chaos. Jenže dokonale zvládnutý a vzrušující. Neříkám, že je to poslech na každý den, ale "Pain Neccessary To Know" je cenným společníkem tehdy, když člověk zatouží po skutečně podivném a bizarním. Nebýt ubíjejícícho křiku, neměl bych co vytknout... Předchozí deska byla sice uchopitelnější, ale to nepovažuji za prvotní kritérium kvality.
Marigold | 5. ledna 2006

 

7 / 10
S přibývajícím počtem poslechů jsem nucen svůj původní verdikt „Neposlouchatelné – nehodnotitelné“ poněkud zmírnit. Ale i tak musím přiznat, že se mi deska nelíbí tak, jak jsem si přál, aby se mi líbila před jejím poslechem. A to protože je na ní stále hodně pasáží, které mě iritují stále stejně intenzivně, ačkoliv si přeju, aby mě s dodatečnými náslechy iritovat přestaly. Stále se tak bohužel neděje.
Každopádně se jedná o pozoruhodné dílo. Avšak i když jste na jeho poslech připraveni (a to již po přečtení recenze jste), budete mít s jeho vstřebáním problémy. Pokud někdo na jeho poslech připraven není, pravděpodobně si nabije držku. I já jsem si nabil, ale pomalu se hojím…

Zatím
Shnoff | 5. ledna 2006

 

8 / 10
Ano, vokální stránka aktuálního počinu neuchopitelných Taliánů je skutečně velmi slabá. Absence čistého zpěvu zbytečně ochuzuje jinak skvělou sbírku "Pain Necessary To Know" o jednu ze zásadních esencí tvorby EPHEL DUATH. Díky monotónnímu řevu tak hodnotím novinku jako slabší svého dokonalého předchůdce "The Painter´s Palette". Celkově jsem však stále nejvíce oddán post-blackmetalové minulosti kapely, zejména pak zcela bezchybnému manifestu "Rephormula". Jeho pokračování se však od EPHEL DUATH s největší pravděpodobností již nedočkáme. Nicméně, pokud současný vysoce komplikovaný jazz/core získá na pestrosti i po stránce vokální, budu více než spokojen.
Reaper | 5. ledna 2006

 

9 / 10
Komplikovaná záležitost tihle noví EPHEL DUATH. Pro mě na první poslech takřka nestravitelná a hodně nepochopená, ale hlavně díky nadšení z předchůdce dostala kapela novou šanci a vše se v dobré obrátilo. V zásadě logický následovník "The Painters Palette". Přestože oproti téměř tři roky starému opusu jsou písně z novinky značně neuchopitelné a v podstatě se o nich jako o písních v klasickém slova smyslu ani nedá hovořit, je zde jasně patrná spojnice mezi minulostí a současností. Škoda jen toho monotónního uřvaného vokálu, který byl na "The Painters Palette" tak skvěle doplňován čistým zpěvem. Ale i tak rozhodně výborná deska!
Dalas | 4. ledna 2006

 

9 / 10
Nová deska EPHEL DUATH je napěchována hudbou logicky vycházející z minuléhu počinu, posouvající však skupinu ještě dále k rozdováděně kontrastnímu projevu, jemné pasáže plné hračičkování jsou bourány tvrdými výpady a agresivním vokálem. Je to deska, která vyžaduje ještě soustředěnější a trpělivější poslech než počin minulý. Na jakékoli představy, že zde najdete logicky strukturované písnička raději zapomeňte, je to spíš jakési tornádo, které s vámi bude smýkat ode zdi ke zdi, zatočí s vámi ve vzduchu, otluče o mnohé stylové hrany, pak vás chvíli nechá jen tak ležet v bolestech, aby vám následným tvrdým úderem zvukové pálky vyrazilo dech. Přesto u mě zůstává minulá deska „The Painter's Palette“ nepřekonána, a to především díky vokálu, který je na „Pain Necessary To Know“ pouze agresivně řvavý a svým výrazem mě osobně až tak moc nevyhovuje. V případě EPHEL DUATH obecně, a u nové desky obzvláště, jde sice především o instrumentální hudbu a zpěv nezabírá až takovou plochu, přesto je pro mě současný vokál určitým snad až nepříjemným prvkem. Přestože jde o velmi výjimečnou desku, zůstanu tedy bodově kdesi těsně pod maximem.
Noisy | 4. ledna 2006