QUEENS OF THE STONE AGE - Lullabies To Paralyze

QUEENS OF THE STONE AGE - Lullabies To Paralyze

QUEENS OF THE STONE AGE - Lullabies To Paralyze

QUEENS OF THE STONE AGE - Lullabies To Paralyze

Když před rokem opustil (nebo spíše byl odejit) řady „královen“ baskytarista a druhý nejdůležitější člen Nick Olivieri, stála tato věhlasná stoner rocková kapela na pokraji propasti. Hlavní skladatel, zpěvák, kytarista a vůdčí duch QUEENS OF THE STONE AGE Josh Homme však za neposlušného rebelanta Olivieriho brzy našel náhradu, a tak se kapela mohla přes téměř celý loňský rok nerušeně věnovat studiové práci. Všem bylo však jasné, že to nástupce fenomenálního a dosud nejúspěšnějšího alba „Songs For The Deaf“ z roku 2002 nebude mít lehké.

QUEENS OF THE STONE AGENové album „Lullabies To Paralyze“ pro mne znamenalo jedno z nejočekávanějších hudebních alb letošního roku, a proto jsem před započetím psaní této recenze celý kotouček prostudoval do nejskrytějších detailů. Už v úvodu však mohu sdělit, že se jedná určitě o dílko vydařené, zralé, ucelené, stále ještě držící krok s věhlasným předchůdcem. Josh Homme si byl po té více než dvouleté pauze jist, že fanoušci, které si v minulosti získal, neočekávají experimentální materiál, a tak při tvorbě novinky vsadil na jistotu. A to je na druhou stranu i jediný kámen úrazu. Novinka „Lullabies To Paralyze“ už tolik nekrvácí, nejde tolik na dřeň, nefascinuje takovou dávkou retro syrovosti a zároveň netiší bolest nádhernými melodiemi ve stylu květinové generace. Naopak jde pouze vyšlapanou cestou, přebíhá mexickou hranici na tom samém místě, co jeho předchůdce, ale je-li to správné rozhodnutí ukáže až čas.

QUEENS OF THE STONE AGECelé album zahajuje jakási kraťoučká ukolébavka „The Lullaby“, která předznamenává opatrnou, hodinu trvající partii. Následuje svižnější jasně strukturovaný stoner punk „Medication“ a první vrchol v podobě epicky stavěného blues „Everybody Knows That You Are Insane“, které v polovině vygraduje ve strhující nářez. Kdo může říct, kdy začíná šílenství? Kde je ta hranice, za kterou už mysl nefunguje ve správných kolejích? Pokud člověk kolem sebe nemá ty pravé ani tento okamžik nezaregistruje, uzavírá se do sebe, přestává komunikovat, jen si čas od času všimne narůstajícího počtu nedůvěřivých pohledů a vyhýbavých gest. Ospalé a líné boogie „Tangled Up In Plaid“ je drogovou halucinací v poušti stanujících desperátů. Zachází až tam, kde se písek stává fialovým a nebe žloutne. Ve středním tempu hraná „Burn The Witch“ zobrazuje stejné místo v noci, avšak z vysmátého povalování je náhle kanibalistická noční můra. Skladby jako „In My Head“ a „Broken Box“ jsou těmi rychlejšími punkověji či rock´n´rollověji orientovanými. Stejně tomu je i u riffové hitůvky a pilotního singlu „Little Sister“, která exceluje v atraktivním refrénu. Osobně na novince řadím k nejzdařilejším právě tyto rychlejší melodické skladby, ale paradoxně je zde mým prvním želízkem v ohni nádherná poloviční balada „I Never Came“. Výrazné cvakání metronomu v „I Never Came“ udává rytmus pod nádhernou a plynulou melodií. Naopak za slabinu celé kolekce považuji monotónní riffové skladby ve středním tempu s táhlými halucinačními vokály. Do této kategorie řadím osmiminutovou „Someone´s In Wolf“ (život přináší i mnohá překvapení, a tak se stane, že občas beránek sežere vlka), šedesátkové psychedelické retro „The Blood Is Love“, nervní „Skin On Skin“ a „You Got A Killer Scene There, Man“ s hostující Shirley Manson z GARBAGE. Album se s námi loučí dvěma pomalými písněmi. Tou první je romantická „Long Slow Goodbye“ plná nostalgie a druhou líně se ploužící „Like A Drug“ ve stylu počátku 60-tých let, při které bytostně cítíme čtyřicetistupňové vedro někde v Arizonské poušti, znavenou kobylu pod sebou, klobouk na čele a chvíli, při které nás z odevzdaného polospánku nevytrhne ani nenechavý hmyz.

Co k novým QUEENS OF THE STONE AGE dodat? Snad jen, že kapela nahrála další silné album, avšak bez výrazně nových postupů a překvapení. Co se týče kvality skladeb, i přes veškeré kladné dojmy, i zde za přelomovým albem „Songs For The Deaf“ nepatrně zaostává. Ne však výrazně. Zdá se mi, jakoby se „královny“ vracely k předminulé desce „Rated R“ z roku 2000, ve které bylo oproti živočišnému „Songs For The Deaf“ více ležérnosti a antipatie. I tak se jedná o velmi hodnotné album amerického rocku.

 16

Stray

Verdikt

Jedno z nejočekávanějších rockových alb letošního roku. Nabízí vše, na co jste si mohli u QUEENS OF THE STONE AGE v minulosti zvyknout. Jde však vyšlapanou cestou po nepřekonatelném albu „Songs For The Deaf“, tudíž přehrává ověřené bez překvapení, nespaluje tolik, nekrvácí. Jen plní vysoké normy.

Hodnocení

Autor
8 / 10
Redakce
8 / 10
Čtenáři
8,3 / 10

Další informace

Stopáž: 62:46

Produkce: Josh Homme, Joe Barresi
Studio: nahrávání – Sound City Studios Van Nuys, mix – Bay 7 Studios Valley Village

www.qotsa.com

Sestava

Skladby

  1. Lullaby
  2. Medication
  3. Everybody Knows That You Are Insane
  4. Trangled Up In Plaid
  5. Burn The Witch
  6. In My Head
  7. Little Sister
  8. I Never Came
  9. Someone´s In The Wolf
  10. The Blood Is Love
  11. Skin On Skin
  12. Broken Box
  13. „You Got A Killer Scene There, Man“
  14. Long Slow Goodbye
  15. Like A Drug

Diskografie

Like Clockwork (2013)
Era Vulgaris (2007)
Lullabies To Paralyze (2005)
Songs For The Deaf (2002)
Rated R (2000)
Queens Of The Stone Age (1998)

Jiné pohledy

8 / 10
Nie, nové "Songs For The Deaf" to naozaj nie sú. Pochybujem však, že by sa o niečo také QOTSA snažili. "Lullabies To Paralyze" je dielo pokojnejšie, osobnejšie a v konečnom dôsledku pocitovo možno aj silnejšie. Pre súčasnú tvár tejto kapely sú najtypickejšie (a pre moju maličkosť najobľúbenejšie) skladby ako "In My Head", "I Never Came", "The Blood Is Love" a hlavne prekrásna "Long Slow Goodbye"
Josh Homme znovu raz dokázal, o akú veľkú osobnosť v jeho prípade ide. Prežil rozpad Princov púšte KYUSS, prežije všetko.
Rudi | 27. dubna 2005