BEYOND TWILIGHT - Section X

BEYOND TWILIGHT - Section X

BEYOND TWILIGHT - Section X

BEYOND TWILIGHT - Section X

Když vešlo ve známost, že se projekt BEYOND TWILIGHT přece jenom dočká regulérního pokračování a hlavní mozek Finn Zierler proto usilovně shání nového zpěváka, asi každému, kdo obdivoval famózní zápis „The Devil´s Hall Of The Fame" zatrnulo. Přece jenom, nesmazatelnou stopu Jorna Landeho, který na desce předvedl svůj doposud nepřekonaný a snad i životní výkon, nemůže prošlápnout žádný floutek z nýmandova, byť by naleštěnou botičkou od Prada vztekle dupal sebevíc. Nic nám neulehčilo ani představení nového pěvce, neboť při poslechu jeho výkonu u ex-štace OUTWORLD se neodbytně vtírala otázka, zda má Finn skutečně zapotřebí pohřbít čtyři roky perných příprav a komponování materiálu takto průměrnou figurou. A finále? Překvapivé...

BEYOND TWILIGHT Po prvním nervózním stisknutí přehrávače, jen co umlkne robotický hlas, se totiž dostaví nejen očekávaná hudební smršť, nýbrž na hrubý pytel i hrubá záplata hlasového struhadla pana Kellyho Sundown Carpentera. Skutečně, až si člověk říká, jestli jde pořád o jednu a tu samou osobu, tak se jeho výkon proměnil. „The Path Of Darkness“ je temná, ostatně jako celá „Sekce X“, pochopitelně. V jejím průběhu zjistíme, že takhle drsná poloha hlasu přece jen není Kellymu úplně přirozená, bridge a refrén jsou ve výškách, ale ani tam to naštěstí není „holý“ falzet. Na pilu nutno tlačit neustále, to je zřejmě Finnovo motto. A vyplácí se. Motivy kláves jsou dostatečně svébytné, ať už hrány ve zvuku klasického klavíru či různě zdeformovaných rejstříků, zvuk průzračný, tvrdý. „Shadow Self“ nabízí obdobný recept, jen sloky stojí více na riffu kytar, přizvukuje občasný průjezd dvoukopákového expresu, Kelly šplhá do výšek, expresivity až na půdu, všechno řádně završené téměř „chrámovou“ pasáží, ovšem (jak jinak v mučivém reji ostrých kytar) s chorobným přísvitem inferna. Vzpomenete-li si na největší hit „The Devil´s...“, pak na novince se jmenuje „Sleeping Beauty“. Rámován kytarovou vyhrávkou a „dekadentní“ slokou sice ukazuje, že v těch klidnějších fazích má Kelly ještě co dohánět, ale při samotném refrénu už máte chvílemi pocit, že snad hostuje Jorn. Barva hlasu sytá, skvělá. Jakou metodou se asi podařilo podobných hlasových odstínů dosáhnout? Když se píseň zlomí do disharmonické mezihry plné trilků klavíru, člověka napadne, jak velké zásluhy může mít samotný Zierler na Landeho hysterickém řvaní, které do té doby nikde jinde nepředvedl? „The Dark Side“ má již osvědčený klávesový ornament, i zasekávaný riff se hodně blíží minulosti a i zde Kelly řve přesvědčivě Landeovsky. „Portrait F In Dark Watters“ je drobnou klavírní hříčkou na klasicistní téma, takže až nástup „Ecstasy Arise“, s decentně orientálním feelingem, vrací do hry zpěv. A ten je od úvodního výkřiku více než uvěřitelný. Tahle píseň totiž evokuje blonďáka Jorna od počátku do konce. Zvláštní, nijak to nevadí, ani neuráží. Závěrečných skoro deset minut pro titulní záležitost, zpočátku jako had se plazící v pomalých smyčkách, téměř jasný refrén po jednom opakování prostřídá sólová pasáž, aby poslední andělský chór na prach rozmetala nervy drásající lavina kakofonie. Toť maso, vážení.

Z velkého zklamání je nakonec velká radost. Pochopitelně, v porovnání obou zpěváků Kelly stále ještě ztrácí, navíc jsou chvíle, kdy už je tlačení na pilu přespříliš a snaha o maximální nasazení tak vyznívá spíše proti dobrému úmyslu aktérů, ale mluvíme pouze o drobných muškách na jinak skvělé nahrávce. Mistr Zierler ví co chce a ví i jak toho dosáhnout. Ať si pro podobné nálady jezdí do pouště nebo třeba na severní pól, důležitějším zůstává, že se mu daří komponovat a nahrávat materiál s nezaměnitelným ksichtem a obdivuhodnou atmosférou. A to je moc dobře.

 60

Darkmoor

Verdikt

Další revoluce se sice nekoná, ovšem očekávaný průšvih naštěstí také ne. Mistr Zierler zřejmě z nového zpěváka vytřepal duši a tak skvělý materiál nakonec rámuje dobrý vokalista. Pro neznalé to může být slušný šok, ale ani příznivci "The Devil´s Hall Of Fame" by nemuseli být zklamáni...

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
8,3 / 10
Čtenáři
8,4 / 10

Další informace

Stopáž: 44:49

Produkce: Finn Zierler
Studio: Jailhouse Studios, Hansen Studios, Zierler's Dungeon

www.beyondtwilight.com

Sestava

Skladby

  1. Be Careful It's My Head Too
  2. The Path Of Darkness
  3. Shadow Self
  4. Sleeping Beauty
  5. The Dark Side
  6. Portrait F In Dark Waters
  7. Ecstasy Arise
  8. Section X

Jiné pohledy

8 / 10
Velmi důstojně zahraná muzika, která nedělá svému žánru ostudu, jak se to v poslední době daří spoustě kolegů. Ze záležitostí, které mi tu nesedí, bych zmínil snad jen občas velmi synteticky a rušivě znějící klávesy a sprostou vykrádačku CRUEL v úvodu skladby „Ecstasy Arise“.
Shnoff | 1. dubna 2005

 

7 / 10
Abych pravdu řekl, s novým počinem BEYOND TWILIGHT si tak trochu nevím rady. Ano, určitě se jedná o nahrávku, která bez problémů strčí do zadní kapsy většinu konkurence, určitě se jedná o našlapaný, bezchybně zahraný a atmosferický metal, o jaký byla, je a vždy bude nouze. Finn Zierler je výtečný skladatel a dovede stvořit skutečně neotřelé kompozice, které pohltí. Jediné ale se však týká velmi osobního prožitku z hudby. Ten už prostě není tak hluboký a intenzivní, jako když na desce minulé Jorn Lande hořel v ohních pekelných nebo se zoufale krčil v dokonalé temnotě. Kelly je výtečný zpěvák, jeho hlas má mnoho barev, ale jeho životní výkon = standardnímu Jorna Landeho. Určitá teatrálnost, prožitek i herectví jeho výkonu přeci jen chybí. Největší intenzity dosahuje "Section X" v dokonale "The Dark Side", ale ve valné většině ostatních kompozic cítím určité zklamání. Šok z předchozí řadovky se nedá opakovat, čili zůstávám spokojen z výborného alba, které dánský šaman ukuchtil. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem čekal víc...
Marigold | 28. března 2005

 

9 / 10
S kapelou BEYOND TWILIGHT jsem se seznámil v minulém roce díky pochvalným referencím některých kolegů na jejich debut "The Devil´s Hall Of Fame" z roku 2001. Letos kapela přichází s druhou deskou "Section X", na které nový zpěvák Kelly Sundown Carpenter dokázal neslýchané. A sice bez chybičky nahradit zlaté hrdlo původního pěvce Jorna Landeho. Přes veškeré kvality "Ďáblovy síně slávy" pro mne novinka toto album ještě o kus překonává. Kde dřív stála uprostřed temných zvukových labyrintů samotinká "Shadowland", tam se dnes tyčí několik mocných kovových chrámů. Tak třeba "The Path Of Darkness", fantastická kompozice v slokách plná atmosféry, sevřenosti a naopak velkolepá a hrdá v refrénu (pro mne metalová skladba desetiletí). Následují riffová "Shadow Self", záhadná a čarokrásná "Sleeping Beauty". Přes katarzi šílenství v "The Dark Side" a po temných hladinách se rozeznívajícím klavírním preludiu se dostáváme k druhému vrcholu nahrávky - skladbě "Ecstasy Arise". Ta v sobě skrývá ty nejlepší momenty charakteristické pro tvorbu BEYOND TWILIGHT- atmosféra, napětí, prvotřídní instrumentace, majestátní nápěvy. Závěrečná rozmáchlá "Section X" s hustými vstupy kláves jen přehrává co už vyřkly skladby předcházející. Pro mne nejlepší ryze metalové album posledních let a vrchol temného power progu.
Stray | 25. března 2005

 

9 / 10
Velmi skvělé album. První poslech nijaký žádný. Na druhý a další jedinečný zážitek. S klidem se můžu podepsat pod Darkmoorovu recenzi. Nijak neželím ztracených, nebo naopak nově nalezených vokálních rejstříků. To co mě k "Section X" silně upoutalo je prazvláštní a velmi inteligentní hudba. Nádherný kousek.
Louža | 24. března 2005