Fenomenální finsko – švédsko - německý hvězdolet si momentálně vybral menší pauzu, tudíž pro jeho fanoušky nastala doba vzpomínání a uvzdychaného hoblování starých fošen. Já osobně počal jsem svou melancholickou pouť u neprávem (alespoň co se mé osoby týče) zavrhované desky „Destiny“ a nakonec jsem doklouzal až k jedinému oficiálnímu živáku „Visions Of Europe“. Ten nás pěkně zostra vede až do roku 1998, kdy kapela rozsévala své monumentální vize po evropském kontinentu. Vyvolenými se nakonec stali athénští a milánští fans a nutno říci, že kapela poctila ty pravé!

Od počátku panuje na kolbišti neuvěřitelná vřava – jako na fotbale. Kotel hřímá mocné STRA – TO – VARIUS a když se vlasaté modly konečně objeví, zaniká decentní intro docela v ryku publika. Poněkud rozšířený model – nejdříve bugr a pak ticho po pěšině rozhodně Stratovariovcům nehrozí. Masa hrdel se chytá každé „vyzpívatelné“ melodie, každé šance, kdy nástroje zaseknou a explodují (a těch je u téhle smečky věru dostatek). Jest skoro neuvěřitelné, že úvodní arcivelebné riffování v kompozici „Visions“ vyznívá s tím chorálním doprovodem ještě úchvatněji nežli ve studiu... Všudypřítomný slavík Timmo Kotipelto přilívá napalmu do plamene chytrým hecováním, povinným zatajováním částí názvů skladeb, nejistými pokusy mluvit rodnou řečí fanoušků a samozřejmě i typickým rozeřváváním. A komunikace publikum-kapela šlape jako švýcarské chronometry, neustálé chvění, napětí, děj...

K tomuto živáku se jako k jednomu z mála vracím s železnou pravidelností. Narozdíl od občas trochu rozkolísaných řadovek totiž představuje nekončící masáž paprskem čisté speed metalové energie. Nedají Vám vydechnout, sází jednu skvěle provedenou vizi za druhou a tak nezbývá než rezignovat a nechat se unášet dravou řekou (živé) energie. BRAVO!!!