Tak mi napadlo, že názvy dosiek DYING PASSION sú skutočne trefné – po „Secretly“ sa kapela doslova tajne prepracovala medzi českú metalovú špičku, „Voyage“ symbolizovalo cestu, ktorú Šumperáci do tohoto CD prekonali a „Sweet Disillusions“ je tak trochu dezilúzia. Ale sladká.

„Voyage“ osobne považujem za jednu z najlepších nahrávok na českomoravskej post-doomovej scéne, takže na jej nasledovníka som čakal s napätím. Už od úvodných tónov klipovej „Song Of Liberty“ však v nepríjemnom slova zmysle šokuje zvuk. Napriek natáčaniu v kvalitnom štúdiu Šopa pod dozorom Standy Valáška znejú všetky nástroje ako nahádzané na jednu hromadu a prikryté dekou. Na pomery UG nahrávok je všetko v poriadku, ale vzhľadom na potenciál DYING PASSION je to trochu škoda.

Odchod flautistky Veroniky viedol k trvalému posilneniu o klávesy a v aranžiach na „Sweet Disillusions“ hrajú hlavnú rolu dychové nástroje. Skladateľský potenciál je neoddiskutovateľný, prakticky každá skladba disponuje zľahka a rafinovane sa obmieňajúcimi slohami a chytľavým refrénom, tak, ako som si u DYING PASSION (nielen ja) zvykol. Kým „Song Of Liberty“ je napriek účasti Skunyho (SAD HARMONY) tuctovejšia, dvojka „Velvet Confessions“ po klasicky doomovom začiatku upúta sólom trúbky. Hlas Zuzky Lípovej hlavne frázovaním a „drajvom“ veľmi (a som presvedčený, že zhodou okolností) pripomína Cerys Matthews z velšskej CATATONIE, v krajine na západ od rieky Moravy však frontmanka ťažko nájde výraznú konkurenciu, v kovových teritóriách samozrejme.

Napriek plochému zvuku upútajú (okrem neoddiskutovateľnej chytľavosti) práve aranže. Práca s vrstvením liniek (aj sólového spevu), drobné, či už orientálne, akustické alebo hosťovské vsuvky a intermezzá a rozsah použitých nástrojov sú veľkým plusom nahrávky. Naneštastie nie vždy je táto farebnosť účelová a organicky včlenená do zbytku – napríklad ambiciózne na tri časti rozdelená „Do You Want To Fly?“ strieda skvelé pasáže so zábleskami monotónnosti a rozťahanosti.

Najsilnejšou pasážou albumu sú „prostredné“ skladby „Tender Renown“, decentná „Summer Dream“ s wildhoneyovskými klávesami a „Him Faraway“. Kým prvá menovaná je postavená na speve a obdarená naliehavo explodujúcou melodickou linkou, unisono vyseknutou najprv klávesmi, hlasom a trúbkou a následne podčiarknutou sólo gitarou, tretia zaujme hlavne kontrastom so zbytkom dosky. Skočná, veselá, „letná“ vec s hammondovským zvukom, jednoznačný zdvíhač nálady.

Záver „Sweet Disillusions“ obstaráva jemne bluesová, ale inak klasická „Within Reach“, koncertná hitovka, asi najtvrdšia „High On The Blind Speed“ (zase ten zvuk hammondu, potvrdzujúci pretrvávajúcu inšpiráciu artrockom sedemdesiatych rokov) a nostalgická a intímna titulná skladba.

Čo dodať na záver. V nádhernom digipacku (limitovanom na 300 kusov) sa skrýva jeden z najkrajších bookletov, aké mám tú česť vlastniť. Bohužiaľ hudobná stránka má stále ešte isté rezervy. Podstatnú časť z nich má na svedomí zvuk, takže by som DYING PASSION z tvorivej krízy neupodozrieval... verím, že na ďalšiu nahrávku sa usmeje šťastie a hlavne zostanú prostriedky. Veď vieme, ako to v UG chodí :-)

P.S.: Tak trochu na okraj a pomimo recenzie – je mi ľúto, že ani len (inak skvele vybavená) CD-Extra stopa nie je dostupná v českom jazyku. A keď už je všetko anglicky, tak je škodou dvojnásobnou, že klasická choroba československých kapiel neobišla ani DYING PASSION – tých preklepov a chybičiek v booklete je možno trochu priveľa.

RIP
1.1.2005

Na nový počin skupiny, které dominuje jeden z nejcharismatičtějších ženských vokálů na naší rock/metalové scéně jsem je hodně těšil a hned zprvu musím konstatovat, že nejsem zklamán. S každým poslechem zraje jak víno. S albem „Sweet Disillusions“ v uších jsem v předvánočním shonu nakupoval dárky – působilo jako výtečný zklidňující prostředek, dokonce mi dělalo společnost i na štědrý den, kdy skvěle dobarvilo sváteční atmosféru. Kouzelné melodie a magický Zuzčin hlas vám vydláždí cestu do světa, kde rozhodně vášně neumírají. V mnoha skladbách naleznete bluesově zakouřenou atmosféru nočních podniků z třicátých let a nutno podotknouti, že barvy s nekovových odstínem budou jímat vaše uši o něco málo častěji, než ostřejší metalověji pojaté vály. Osobně se mi stýská po Vjackiho neučesaných hrdelních vpádech, nicméně i bez nich jde o velmi příjemné hudební pohlazení.

[8,5 / 10]

Pavel
7.11.2004

Už při prvním setkání s aktuální nahrávkou si nelze nevšimnout, že DYING PASSION je dávno vyzrálou kapelou, pro níž původní žánrová příslušnost zůstává podobně jako např. u SAD HARMONY pouhým odrazovým můstkem ve svobodném hudebnm rozletu. S potěšením kvituji cit pro přirozenou muzikálnost, osvěžující etnické motivy, drobné přesahy do nemetalových žánrů či podmanivou dechovou sekci krásně zvýrazňující kontury některých skladeb. Oproti kolegům se mi zvukový kabát líbí a myslím, že drobná zastřenost spíše přirozeně podtrhává naturel nahrávky. Barvitost, nápaditost, upřímnost, emoce, hudba - to jsou věci, které si mně vždy vybavují při poslechu tohoto alba.

[8 / 10]

Dalas
5.11.2004

Když po několika posleších překonáte počáteční averzi vůči zvuku, který se zdá být poněkud nevýrazným, čeká vás třičtvrtěhodinka strávená ve velmi dobré společnosti tu chytlavých, tu zase rozmáchlejších a zasněnějších, skladeb, kterým tradičně dominuje specifický hlas Zuzany Lípové a nezřídka i velmi vítaný zvuk dechových nástrojů. Odkaz holandských GATHERING je stále lehce rozpoznatelný, což však v tomto případě lze jednoznačně hodnotit jako klad. Velmi dobrá deska s dalším a dalším poslechem plně odkrývající své hodnoty.

[8 / 10]