CHAOSTAR - The Scarlet Queen

CHAOSTAR - The Scarlet Queen

CHAOSTAR - The Scarlet Queen

CHAOSTAR - The Scarlet Queen

Páni. Tak tohle je teda věcička. O projektu CHAOSTAR jsem slyšel už před časem, četl jsem i rozplývající se recenzi našeho vrchní „shit killera“, klasikoznalce a drsoně (myšleno striktně v dobrém) Immortala, který všechny chabé pokusy o pseudoklasiku nemilosrdně popravuje. Nějak se mi ale dlouho nepoštěstilo dostat jejich tvorbu k ušním boltcům. To jsem ovšem s příchodem nového alba promptně napravil, protože to, co se na něm odehrává za poslech dozajista stojí.

To, že CHAOSTAR páchá jistý řek působící mimo jiné i v světoznámých SEPTIC FLESH asi nezůstane utajeno. Můžete však s klidem věřit, že jméno Mr. Antoniou je jediným pojítkem CHAOSTAR s metalem. Tvorba CHAOSTAR se totiž drží hlavně atmosférického ambientního hudebního chápání, možná s lehounkou příměsí industriálu. Hlavně na minulých albech. Na „The Scarlet Queen“ už místo tajemných krabiček najdete hlavně smyčce. Ano, smyčce. To je to, oč tu většinu běží. Smyčce a sbory. Asi proto jsou občas CHAOSTAR označováni jako neoklasická hudba, s čímž nelze nesouhlasit. Ovšem pozor! Jestli si  někdo představí pod pojmem klasika Mozarta, je zde dost vedle. Tady si neodpustím rýpnutí. Zvučná jména typu Mozarta, či Bethoveena a jejich líbivé hrátky uchvacující milióny posluchačů mi totiž přijdou ve scénáři klasiky jako naprostý pop. Existuje podle mě mnoho skladatelů, kteří jsou na aranžérské a emociální úrovni mnohem vyspělejší, leč neprorazili mezi smetánku. S nadsázkou by se dal mezi ně započítat i Antoniou. Jeho práce na CHAOSTAR je skutečně uchvacující. To jakým způsobem dokáže kombinovat sbory, jak dokáže zaranžovat smyčcové podklady a dát je dohromady s vokály. To, že ví kdy trhnout za strunu a kdy nechat posluchače vydechnout. Bez povšimnutí nemůžu nechat ani roztomilé scénické, někdy až etnické momentky. Z vůbec nezdařilejší pasáž na albu pokládám závěr skladby „Vampire Renegades“, s dokonale propracovaným mužským vstupem, jenž může v síle projevu s klidem konkurovat notoricky známých pasáží z „Carmina Burana“. Zkrátka a dobře, Antoniou je machr, jenž snese srovnání snad jedině s Ihsahnem a jeho PECCATUM, případně THOU SHALT SUFFER a ještě tak světlými chvilkami Garma, řekněme na „Perdition City“. Leč stejně jako „hudba“ obou zmiňovaných pánů, ani CHAOSTAR nejsou pro všechny. Přesto se mi zdá, že jsou to právě CHAOSTAR a jejich znělá příslušnost ke klasice, kteří jsou pro širší veřejnost stravitelní asi nejlépe. A stejně tak i pro mě.

Tak a teď slovíčko k provedení. Přiznám se že jsem nikde nenarazil na nějaké obsáhlejší materiály o vzniku CHAOSTAR, takže následující myšlenka je spíše spekulace, nicméně, zná-li někdo z Vás pravdu rád se nechávám poučit. V bookletu alba je totiž Chris uveden jako „sampler“ a pak už jsou v sestavě pouze zpěváci, což ve mně evokuje vzpomínku na jistého Martina Schirence a jeho HOLLENTHON. Pokud se totiž stejně jako Martin postavil i Chris k CHAOSTAR cestou samplingu, to je vybíráním malých kousků orchestru a lepení dohromady pomocí počítače, nezná můj údiv mezí. Taky bych nechtěl nikoho mást obalem desky, jenž spatřil světlo světa ve dvou provedeních. Žlutém digipackovém a pak ještě odlišným vnitřním bookletem. Do hlavičky jsem vybral ten vnitřní zkrátka proto, že se mi víc líbí.

Svízel je s hodnocením. CHAOSTAR jsou hudbou tak specifickou, že je snad skoro nesmysl je hodnotit. Jak už jsem psal kdysi u THOU SHALT SUFFER. Tohle člověk buď poslouchá a něco mu to říká, nebo se s tím zkrátka mine (a případně zahrnuje okolní společnost uhrančivými duchaplnými kecy o tom jaké to je, jaké by to mělo být a jací jsme čoudové, že to posloucháme, ventilující tak své vnitřní komplexy spojené s nudou, únavou a nechutí v pracovním procesu). Pro znalce předchozích desek se nic moc nemění. CHAOSTAR pokračují tam, kde posledně skončili.

 126

Louža

Verdikt

Toto album je zcela nevšední zážitek, patřící ovšem jednoznačně do sféry klasické hudby, částečně by se dalo mluvit i o temném ambientu. Pokud nervům potřebujete ulevit od drásavých rockových kytar a nechcete se zpronevěřit kvalitní hudbě, klidně sáhněte po CHAOSTAR.

Hodnocení

Autor
9 / 10
Redakce
-
Čtenáři
9,2 / 10

Další informace

Stopáž: 50:32

Produkce: Christos Antoniou
Studio: Praxis Studio, Chaostar's Studio

Sestava

Skladby

  1. Birth Of A Vampire - Lullaby
  2. The Scarlet Queen
  3. Crimson Order
  4. Embrace
  5. I Am... The Assassin Of God
  6. The Soul Of The Dephts
  7. Vampire Renegades
  8. The Pleasure Dome
  9. The Arab Merchant
  10. Rex Mundi
  11. Vampire's Illusions
  12. When Death Dies

Diskografie

The Scarlet Queen (2004)
Threnody (2002)
Chaostar (2000)