Ti seveřané mě neustále dostávají. Vážně mě nepřestává udivovat, kterak může několik desítek lidí dlouhodobě zcela ovládnout část hudební scény (metalové) a produkovat s pár malými obměnami v sestavě tak rozmanitou hudbu a ještě se při tom vcelku slušně držet nad onou pomyslnou kvalitativní laťkou. Ptáte se čí projekt je to tentokrát? Inkriminovaným objektem je opět náš starý známý Mr. Vintersorg a část jeho grupy.
Skvělé Vintersorgovy sólovky jsme byli svědky hned začátkem roku. Středem ročních období nás pak provedl epický „Epic“ od BORKNAGAR, který však pravda má kvalitativní optima moc nenaplnil. Docela ucházející opravkou je však na podzimní marast naplánovaný projekt FISSION. Jenže tady je to trochu obráceně. Úhlavní skladatel pod hlavičkou FISSION je Vintersorgův dvorní bubeník Benny, který si kromě obligátních bicí vzal na starost i kytary a baskytaru. To, co zbylo, shrábnul náš starý známý hudební stratég a mohlo se začít nahrávat. A co vlastně? No, melodický death metal přece. S občasnou příměsí thrashe, samozřejmě. Jistá příslušnost k severské progresivní elitě je tu sice pravda trochu znát, ale hlavní myšlenka je jasná : „Já drhnu, ty drhneš, voba to drhnem. Pokud se náhodou prodrhnem před IN FLAMES, bude to paráda.“ Bohužel, meta IN FLAMES asi zůstane pro FISSION jen zbožným přáním (myšleno z komerčního hlediska). To ovšem nic nemění na faktu, že materiál obsažený na debutové desce se jim může postavit hezky zpříma. Kromě bezhlavého drhnutí, totiž obsahuje i několik velmi vkusných nadžánrových vychytávek, ať už jde o trochu utopená leč neotřelá kytarová sóla, několik opravdu pěkných heavy riffů, příjemně zvládnuté zakomponování kláves, nebo obligátní Vintersorgův klenutý vokál, jenž určitě dobře poznáte. Moc hezké jsou i akustické vsuvky s folkovým nádechem, zasvěceným jistě také dobře známé. Víc v podstatě ani není co říct. Prostě si to poslechněte. Snad ještě jedna poznámka. Nevím přesně, jaký nástroj ze všech, které ovládá, je Vintersorgovi nejbližší, ale tipoval bych baskytaru. Už poněkolikáté je na desce, ke které jen přiložil ruku poměrně dost znát dotek tohoto nástroje, což osobně považuji za velké plus. Právě kvůli valné většině současných brutálních melodiků, kteří mají ve zvyku přehnaně podlazovat kytary a nebohou basu tak úplně utopit. Zvuk je pak sice hustší, ovšem za cenu ztráty jednoho mocného výrazového prostředku, což je docela škoda. Inu kdo umí, hraje. Kdo neumí ladí.
Cože, už zase závěr? Jak já nemám rád tyhle formální slinty. Vždycky pak úplně vypadnu z role a vůbec nevím co napsat. Tak třeba : „Měření se nám moc líbilo. Příště přijdeme zas. Odchylky požadovaných hodnot jsou způsobeny nepřesným měřícím přístrojem.“ Ne? Ale do laborek to docela funguje. Dobře tak jinak. Materiál na FISSION je hezky příjemně přímočarý a nenáročný. Ovšem s notnou dávkou dobrého vkusu. Může sloužit jako odpočinkové vyplachovátko šedé kůry mozkové, snad i jako něco víc. Jen by mě docela zajímalo, co je to za patvar, vyobrazneý na titulní straně bookletu. Není to náhodou koník?
