NECROPHAGIST - Epitaph

NECROPHAGIST - Epitaph

NECROPHAGIST - Epitaph

NECROPHAGIST - Epitaph

Po tom, ako NECROPHAGIST prevalcovali publikum na vlaňajšom Brutal Assaulte, sa z dovtedy málo známych nemeckých mladíkov stalo v českých a slovenských končinách často skloňované meno. Debutné CD natočené kompletne lídrom kapely Muhammedom Suiçmezom však má svoje roky (a muchy), a tak sa jeho nasledovník očakával s veľkými chuťami...

NECROPHAGIST, tentokrát v regulárnej zostave, mal ambície natočiť doslova dokonalý album. NecrophagistSkvelé inštrumentálne schopnosti všetkých zúčastnených a perfekcionistická snaha o totálnu bezchybnosť (celý materiál sa údajne nahrával úplne od nuly na niekoľkokrát) však automaticky neznamenajú euforické nadšenie po každom posluchu. Suiçmez a spol. sa vzhliadli v "schuldinerovskom" deathmetale, po zvukovej stránke mi "Epitaph" pripomenul práve neskoršie počiny legendárnych DEATH. Dôraz na techniku je evidentný, hlavne gitarová práca lídra kapely, plná elegantných vyhrávok, je perfektná. Album má mäkší, až "mdlý", či "tupý" zvuk, s trochu utopenými bicími a spevom, čo je prvým mínusom dosky - pri všetkej úpornej snahe o špičkové hráčske výkony sa zabudlo, že nástrojom je aj vokál, a tak počas celého trvania albumu je počuť len veľmi tuctový growling bez akýchkoľvek pokusov o jeho ozvláštnenie.

Celkovo nahrávka pôsobí monotónne a poslucháč, ktorý sa nesústredí na gitarovú ekvilibristiku bude ťažko hľadať miesta, ktoré v dobrom slova zmysle udrú do uší a usadia sa natrvalo v priestore medzi nimi. Úryvok z Prokofievového Rómea a Júlie zakomponovaný do "Only Ash Remains" tak pôsobí osviežujúco ako dúšok z dobre vychladeného pivka v sparnom letnom dni. Naneštastie onoho nápoja je na celom albume len za štamprlík...

Samozrejme, sústrediac sa na detaily je "Epitaph" nesporne kvalitnou doskou. Úseky, kde basa dostane priestor na vyhrávky sú vyložene lahodné, Suiçmez sa snaží o zmeny tempa a štýlu svojej hry, je evidentné, že nad každým partom sa rozmýšľalo... NECROPHAGIST však zabudli, že hudba sa tvorí predovšetkým pre poslucháčov. Z CD sa však zdá, že kapela hrá hlavne pre svoje potešenie a pre ohúrenie "akademikov", ktorí budú v úžase počítať doby, noty a akordy v ich zbesilom slede.

V prípade, že holdujete hypertechnickému a tzv. "progresívnemu" death metalu, NECROPHAGIST bude pre vás to pravé. Ale neverím, že sa nájde niekto, kto bude nesúhlasiť s tvrdením, že Suiçmezova partia má na podstatne viac. Ak "Epitaph" nebude jej epitafom, tak to snáď nabudúce potvrdí...

CD k recenzi poskytli Day After records
Day After records

 131

Thorn

Hodnocení

Autor
6,5 / 10
Redakce
7,2 / 10
Čtenáři
8,3 / 10

Další informace

Stopáž: 32:58

www.necrophagist.de

Sestava

Skladby

  1. Stabwound
  2. The Stillborn One
  3. Ignominious & Pale
  4. Diminished To Be
  5. Epitaph
  6. Only Ash Remains
  7. Seven
  8. Symbiotric In Theory

Diskografie

Epitaph (2004)
Onset On Putrefaction (1999)

Jiné pohledy

7 / 10
NECROPHAGIST se úspěšně snaží o sofistikovaný a na vysoké instrumentální úrovni hudební výkon. Jejich snaha však podstatně a bohužel i celkem zbytečně ztrácí body z hlediska soudržnosti a kompozice nahrávky jako celku.
Pavel | 1. října 2004

 

7,5 / 10
Přesto přeze všechno se do toho dá dostat a dokonce i ponořit. Rezervy v kompozici jsou však patrné. Pro příště by bylo záhodno takový hráčský potenciál využít trošku efektivněji. Čtenářské hodnocení šéfredaktora konkurenčního Marastu Bizzara se mi i tak jeví býti poněkud nízkým ;-._)
Shnoff | 22. září 2004

 

8 / 10
V mnoha ohledech mám na tuhle desku velmi podobný názor jako Darkmoor, jen mi tam až tak zásadně nechybí ty melodie. Poněkud bezcílně působící instrumentální smrště jsem ale díky předvedené technické ekvilibristice ochoten ocenit a jelikož skladbám občas nechybí ani trocha té nepopsatelné atmosféry, je to pro mě ve výsledku velmi slušná deska, které sice chybí jistá přístupnost a líbivost, ale na tohle se v metalu naštěstí tolik nehraje. Jako příznivec hudby stylu CYNIC apod. jsem dost potěšen.
Noisy | 21. září 2004

 

7 / 10
Technická dokonalost ... vyšperkovaná kytarová ekvilibristika ... sóla, při kterých se tají dech ... Všechny tyto superlativy se poslechem této desky derou na mysl. Bohužel na úkor nesporných hráčských kvalit těchto sympatických Němců, nahrávka postrádá duši a vůbec něco, čím by si běžného (nemyslím hloupého!!!) posluchače dokázala k sobě přitáhnout. Takhle se z „The Epitaph“ stává pouze dokonalá ukázka špičkové kytarové techniky, kterou ponejvíce ocení asi jen hudebníci a milovníci náročných hudebních postupů, které jsou nezřídka na úkor všech ostatních aspektů dělajících kvalitní nahrávku kvalitní nahrávkou. Pro někoho málo, pro někoho moc. Vyberte si sami.
Dalas | 20. září 2004

 

6,5 / 10
Naprosto excelentní a dechberoucí hráčská technika všech zúčastněných. Pokud bychom s tímhle vystačili, máme desítku jak vystřiženou. Bohužel kytarová preludia (kulaťoučký cvalík Yngwie Malmsteen by jistě zajásal) nejsou vyvážená přesvědčivějším materiálem. A ani monotónní vokál "zvraceč" výsledku příliš nepřidá. Do příště by to tedy chtělo ozvláštnit větší dávku melodična, do popředí vystrčit nejen bleskurychlé ruce ženoucí se po hmatnících a mohli bychom se nadít stejného překvapení jako u v podobných vodách (i když zatím mnohem zkušeněji) lovících INTO ETERNITY. Zatím cítím, že technika spíše válcuje kompoziční práci.
Darkmoor | 20. září 2004