Tento výběr je jakýmsi štemplem a dárečkem pro ty, kteří na švédské smrtonoše nedají dopustit. Expozice přinášejí gurmánskou pouť proti proudu času – sama kapela skládá mozaiku z nahrávek, které nespatřily světlo světa jako součást řadovek a jako bonus přidává živé zpracování největších hitů. Začíná se veskrze současnou tvorbou – úvodní „Static“ je strhujícím důkazem toho, v co se tvorba DARK TRANQUILLITY přerodila – famózně vygradovaný song s melancholický feelingem, klávesovým podkresem, jedinečnými (byť velice prostými) melodickými motivy a přemýšlivým textem. Hitůvka, která by klidně mohla zdobit poslední řadovku „Damage Done“. Ale cesta proti proudu času pokračuje... a švédští kuchtíci odkrývají své ingredience. Něco o melodice a atmosféře se dozvíte v baladickém songu „In Sight“, ve kterém Michael Stanne vytasí svůj neuvěřitelný čístý vokál, strhaný řevem, ale přesto zvučný a svojský. Charakteristické melodické motivy jsou totožné, univerzální, fungují jak ve smrtících mlátičkách (nádherně šrotující vál „Exposure“), tak v emotivních očistcích (skvostná tryzna „Misery In Me“, ve které je Stanneho řev doslova prosycený onou zvláštní bolestí, která ho činí jedinečným hlasem severské scény). Skutečným bombónkem je „Cornered“, ve které si pánové pohrávají s pop rockovou skořicí, kterou přisýpají do tradičně ostrého dortíku melodického deathu a světě koulej očima! – ono to chutná báječně! První část dvoj-kompletu je skutečnou lahůdkou nejen pro fandy kapely, ale pro všechny, kteří jsou pozitivní na dobrou extrémní muziku se značným podílem melodiky...
Druhá část je však už skutečně vyhrazena pouze znalcům a gurmánům švédské melo-deathové kuchyně. Vyčištěny a zremasterovány se tu tísní báječné zapomenuté flákoty minulosti, jejichž kořeněná chuť udělá radost zejména staromilcům. Pocházejí z demáče „Trail Of Life Decayed“ z roku 1992 a sedmipalcového EPéčka „A Moonclad Reflection“ z téhož roku (souhrnně se objevily na kazetě „Tranquillity“, kterou v nákladu 2000 kusů vydal polský label Carnage Records). Tady není místa pro nadýchanou melodii, ba ani pro osvěžující příchuť elektronických vychytávek a žánrových přesahů. Ze starého death metalového dřeva stoupá dusivým a dráždivý kouř, který se valí pod zašlými doom metalovými krovy, přičemž po kuchyni obchází chrastící postava v černém hávu, chrchlaje záhadná slova ze starých let, kdy ještě stál „Somberlain“ a DISSECTION a spol. kuli své tajemné dryjáky, ve kterých se kytarová smrt opatrně mísila se vzdušnou melodikou. Všechny tracky druhé části charakterizuje typicky hutný zvuk bicích, řezavé kytary a black metalový křaplák. Taktéž však časté změny temp a nálad (viz famózní zásek „Yesterworld“) . Ačkoli v těchto starých kouscích je převelmi cítit cizí vliv i těsná semknutost a ortodoxnost tehdejší scény, i tak si lze vychutnat první náznaky unikátní signatury DARK TRANQULLITY. Ať už jsou to velice zajímavé změny tempa a překvapivá práce s riffem („Unfurled By Dawn“, „Vernal Awakening“), či letmé náznaky akustických a klávesových vsuvek, které se později staly poznávacím znakem kapely a prubířským kamenem jejího vývoje. Zajímavá exkurze do mlhou zahalených dřevních časů, kdy se nádhera (prezentovaná v první části kompletu) těžce rodila z drsné a temné poetiky death metalu.
Problematičtější je druhé CD, které obsahuje záznam krakowského koncertu. I když, záznam... Jedná se o převzatou zvukovou stopu z DVD „Live Damage“, očividně vyčištěnou a doladěnou… Skutečně živý se zdá být pouze Stanneho zpěv, který trpí všemi live neduhy – v „Punish My Heaven“ mu kiksne přechod do čistých poloh, ke konci záznamu je patrná únava hlasivek a během celého koncertu zase absolutní nasazení, s jakým Mikael tlačí texty do publika. Do publika, které reaguje snad nejpodivnějším způsobem, jaký jsem měl tu čest slyšet. Po každé písni následuje podezřelý výbuch lomozu, během skladeb je však povětšinou ticho tichoučko. Vím, že DARK TRANQUILLITY umí zahrát strhujícím způsobem, ale projev na živém záznamu je až podezřele čistý, bezchybný a studiový. Stává se tak spíše souhrnem velkých hitů kapely (s těžištěm v báječné studiovce „Damage Done“), nežli dravým torpédem koncertní energie. Moje lodička se po nárazu sice zakolébala, ale neexplodovala, což bych u srdcovky očekával. Nejlepší pasáží krakowského setu je bezesporu ztišená a introvertní „ThereIn“, následovaná deathovým náhulem „Zodijackyl Light“. Přechod z klidu do bouře má konečně patřičný švih a dynamiku. Škoda, že totéž neplatí o celém živáku... Přesně tak si představuji raritní výběr – plný skvostů a opatřený výtečnou dramaturgií. Po živém nášupu se vám nikterak nepřitíží, byť zřejmě labužnicky nezamlasknete... „Exposures – In Retrospect And Denial“ je královská krmě pro všechny DT+. Pokud jste DT0, poslechněte si nejprve „Damage Done“ a pak uvidíte. Pokud jste DT-, je mi vás tak trochu líto, protože přicházíte o jednu z nejzábavnější kapitol melodického death metalu...
