MAYHEM - Chimera

MAYHEM - Chimera

MAYHEM - Chimera

MAYHEM - Chimera

MAYHEM aneb velký kult. Která skupina lépe naplňuje pojem metalový kult než tihle kutilové potemníci? Kolem které kapely je tolik mýtů a nejasností, která druhdy podzemní kapela je dnes tak dobře známa i metalovým laikům – ne svojí hudbou, ale svou mytologií? Promiňte mi, ale nemohu se zbavit dojmu, že současní MAYHEM jsou už především mýtem bez skutečného hudebního zázemí. Ano, „De Mysteriis Dom Sathanas“ už jim samozřejmě nikdo neodpáře, ale stejně tak jim nikdo neodpáře jejich současné bloudění. „Grand Declaration Of War“ bylo odvážným pokusem jednoho z pilířů severského BM odpovědět na evoluční až revoluční tendence v tomto žánru, leč zdá se, že role experimentátorů MAYHEM nesluší a fanoušci to dali jasně najevo.

A tak přichází „Chimera“ a s ní i snaha vrátit se k tomu, co seveřany proslavilo. K black metalu v té čistší podobě. Jenže ouha. Svět se pohnul jinam a MAYHEM i jejich nový výtvor trochu divoce a rozháraně hledají to svoje místečko. A jak to slyším já – nedaří se jim to. Z mého subjektivního pohledu je „Chimera“ velice chabým pokusem o návrat na výsluní žánru, pokusem, který výše než do šedého průměru.

MAYHEMJak vyhlíží tvář MAYHEM verze 2004? Je znovu přikloněna k černému kovu, nikoli však k jeho staromilské podobě, ale spíše k modernějším mutacím, které se opírají o menší čitelnost kompozice i větší variabilitu riffu. Prvky old school sice nelze přeslechnout (např. v titulní „Whore“), ale stejně tak nelze přeslechnout že tam, kde dříve kraloval typicky bzučivý riff, se teď převaluje hned několi různých kytarových motivů. Stejně tak nelze přeslechnout, že kanální zvuk je minulostí a „Chimera“ zní velice čistě (až sterilně) a že pánové jsou si dobře vědomi svých instrumentálních schopností, tudíž se pouštějí i do složitějších kompozic. V tom bych ale problém desky neviděl, vždyť instrumentálně i skladatelsky komplexní (a přece jaksi dřevní) black skvěle funguje třeba takovým ENSLAVED. Problém novinky dříme v tom, že narozdíl od posledních desek ENSLAVED prezentují MAYHEM z mého pohledu nezáživné a nudné skladby, kterým možná nechybí jisté zábavné finesy, ale zato jim naprosto chybí gradace a dynamika. Zejména z první poloviny alba (zhruba po skladbu „You Must Fall“) přímo dýchá plochost, s jakou pánové vrší riffy na precizní podkres Hellhammerovy tepající singrovky. Výkon bubeníka je samozřejmě výborný, ale nedokáže do hudby vnést členitost, zajímavost, zlomy. Na vině je strašidelný kytarový suchopár, který není sto skladby semknout, dát jim nějaký jednotící riffový základ, na který by se všechny ty (mnohdy zajímavé) vyhrávky a vedlejší motvy nabalily jako na kostru. Tříšť, to je asi to pravé slovo, které vystihuje kytarovou složku „Chimery“. Z té tříště občas vykoukne zajímavé místo (v šedi je hned každá barva viditelnější) jako pochmurný chór v „Rape Humanity With Pride“, výrazná basová linka v „Slaughter Of Dreams“, nebo pekelný zvuk kotlů v „My Death“, ale nic z toho nedělá dobrou skladbu.

Pokud první polovinu alba snáším pouze se zatnutými zuby, k té druhé už bych tak strohý nebyl. Pravdou je, že MAYHEM tu konečně začínají více pracovat s tempem i nosným riffem a tím získávají kompozice na členitosti i zajímavosti. Lépe drží tvar, mění tempo, sem tam lze zachytit i jednotící leitmotiv, který skladbu zceluje. Snad v tom dřímě naděje současných MAYHEM, tady někde by v mlhách nejasností mohl začít krystalizovat jejich znovunalezená hudební identita. Jenže přes všechny náznaky nenabízí druhá část fošny nic omračujícího, dráždivého, ATMOSFERICKÉHO. Jen plátna pokreslená sice pěknými obrazci, ale ty obrazce mi nedávají zhola žádný konkrétní tvar. Slovo sterilita už jednou padlo v souvislosti se zvukem, teď ho chtě nechtě musím použít i v souvislosti s vyzněním alba. Pryč je mrtvolná a černočerná atmosféra „Mysteriis“, pryč je dráždivý elektronický šok Deklarace. „Chimera“ ve mně vzbuzuje pouze pocit šedi, nudy a stereotypu.

Nač všechny ty mizantropické proklamace v doprovodu nezáživného kraválu? Nač, milí MAYHEM? Co vlastně chcete světu říci? Pro mne už nejste více než velký mýtus, uvnitř hudebně prázdný. Průměr v kontextu kapely, nadprůměr v kontextu současného BM...  

 84

Marigold

Verdikt

MAYHEM se z válečných polí experimentů poslušně vracejí do konzervativnějšího black metalového zázemí. Není to nikterak triumfální návrat... bez fanfár a oslav. "Chimera" je sice na první poslech zajímavým pokusem nalézt si v žánru nové místo, žel výsledkem je z mého pohledu velice nudná a nezáživná deska.

Hodnocení

Autor
5 / 10
Redakce
5,9 / 10
Čtenáři
7,4 / 10

Sestava

Skladby

  1. Whore
  2. Dark Night Of The Soul
  3. Rape Humanity With Pride
  4. My Death
  5. You Must Fall
  6. Slaughter Of Dreams
  7. Impious Devious Leper Lord
  8. Chimera

Diskografie

Atavistic Black Disorder / Kommando (EP) (2021)
Daemon (2019)
Esoteric Warfare (2014)
Ordo Ad Chao (2007)
Chimera (2004)
U.S. Legions (2001)
European Legions (2001)
Grand Declaration of War (2000)
Mediolanum Capta Est (1999)
Wolf´s Lair Abyss (1997)
De Mysteriis Dom Sathanas (1993)
Live In Lepzig (1993)
Deathcrush (1987)
Pure Fucking Armageddon (1986)

Jiné pohledy

5 / 10
Zdá sa mi, že "noví" MAYHEM ustupujú z čelných pozícií. "Chimera" nešokuje ako famózne EP "Wolf´s Lair Abyss", nenadchýňa experimentmi v štýle skvelej dosky "Grand Declaration Of War". Skôr naopak. Ubíja svojou sterilitou, nudí nedostatkom dobrých nápadov. Tomuto dielu pri všetkej snahe nemôžem prísť na chuť.
Rudi | 19. listopadu 2004

 

7 / 10
Jednoznačně zklamání. Bohužel musím podepsat Marigoldovu recenzi a zdůraznit zejména výrazy jako „sterilita, „plochost“, „nuda“, „nedostatek gradace a dynamiky“. Výhradu mám pouze k termínu „hudební prázdnota“. Problémem této desky je totiž fakt, že ač je kompozičně a instrumentálně na výši, nemá ten žádoucí účinek! Vrcholně provedený ortodoxní black metal (samotní MAYHEM by tuto desku chtěli asi zařadit právě do tohoto šuplíčku, aspoň to vyplývá z jejich prohlášení učiněných před vydáním alba) přece musí posluchače emocionálně zlikvidovat, lhostejno jaké k tomu použije prostředky! „Chimera“ bohužel nedisponuje žádným. Co jsou platné často velmi zajímavé Blasphemerovy riffy a Hellhammerova hodinářská práce, když jejich snaha tak nějak prosviští kolem uší, aniž by zanechala jakýkoliv hlubší dojem? Po vyslechnutí výborného mini CD projektu MEZZERSCHMITT jsem neočekával, že by se u dvou jmenovaných mohla dostavit nějaká tvůrčí stagnace či dokonce krize. Leč stalo se. MAYHEM nyní lze díky „Chimeře“ přirovnat k většině progresivně rockových těles, jejichž členové sice umí cosi zahrát, ovšem nedovedou posluchače svou produkcí pohltit. MAYHEM tak s „Chimerou“ stojí na mrtvém bodě – nenajdeme na ní ani podmanivé progresivní black metalové hymny, jako je třeba „Crystalized Pain In Deconstruction“, ani nás nesmete drtivou a intenzívní řezničinou mini alba „Wolf´s Lair Abyss“ (podle mě dosud nepřekonaný/-telný? vrchol ortodoxního black metalu). A to je vůbec ta nejhorší pozice, do jaké se dlouholetí lídři MAYHEM mohli dostat. Jsou totiž někde „mezi“ a pokud bude jejich rehabilitace trvat zase čtyři dlouhé roky, obávám se, že se zpátky na čelo jednoho z pelotonů hned tak lehce neprošlapou.

3.4.2004: Po několika dalších posleších jsem nucen přistoupit k drobným korekturám svého názoru:
První řádek – vypouštím hned první slovo „Jednoznačné“.
Druhý řádek - verbum „zdůraznit“ nahrazuji „zmínit“, k termínu „nuda“ přidávám přívlastek „občasná“.
Čtvrtý řádek – podtrhuji větu „…ač je kompozičně a instrumentálně na výši, nemá ten žádoucí účinek!“
Devátý řádek – větu „Chimera“ bohužel nedisponuje žádným“ nahrazuji „„Chimera“ bohužel disponuje pouze omezeným arzenálem“.
Na závěr dodávám:
„Na MAYHEM je nutno klást ta nejnáročnější kritéria, a proto nemohu být z výše uvedených důvodů nadšen, ačkoliv „Chimera“ zase tak špatným albem, jak může vyplývat z textu, není.
A konečně: přidávám 1 (slovy „jeden“) bod.
Shnoff | 3. dubna 2004

 

8 / 10
Stejně jako mnozí jiní i já se zatajeným dechem očekával, kam až hrdiní experimentátoři z MAYHEM zajdou tentokrát. Do kasičky. Kam taky jinam? O peníze jde až v první řadě, takže nahrajem pravověrné blackové album a šup s tím na trh. A proč vlastně ne? Na ENSLAVED dlabeme, ty už stejně nedoženeme. A co jinak? True blacková křeč? Na co? Kanální zvuk? Nenechte se vysmát... proč? Když už umíme hrát, tak co bychom to maskovali v žumpě. Ne. Hezky to vyseknem z první ruky. Žádné velké výzkumy. Oni to sežerou. Jo. Já jim to žeru. "Chimera" je v současné době jedním z výraznějších a povedenějších alb v ranku. Legenda z něj asi nebude, ale důstojně si stojí, tak co chcete ještě řešit?
Louža | 17. března 2004

 

6 / 10
Po pravdě řečeno, od MAYHEM jsem očekával ještě radikálnější rozvinutí experimentů, které tak odvážně nastínili na vynikajícím LP "Grand Declaration Of War". Jsem poněkud zklamán, protože "Chimera" přináší pravý opak, je až příliš tradicionalisticky podaným albem. Pro MAYHEM jasný krok zpět. Škoda.
Reaper | 17. března 2004

 

7,5 / 10
Osobne si myslím, že to s Chimérou nie je až tak zlé akoby sa mohlo zdať podľa už popísaného. Dosť myslím je to dané očakávaniami. Ja som od Chiméry neočakával nič a nemôžem povedať, že by som bol vyložene sklamaný. Doska je dosť nakopnutá od začiatku do konca...čo sa riffov a vôbec techniky jednotlivých nástrojov týka určite veľmi slušná...Je však pravda, že dochádza k istému opakovaniu postupov a doska pôsobí kompozične trocha prázdne, myslím hlavne vďaka dosť navrstveným gitarám, keď sa je ťažko orientovať v zmeti riffov. Určite by bolo dobré vytiahnuť viac nejaké tie sóla počuteľné napríklad v dvojke a dodať skladbám viac nosných hudobných ideií. Celkovo môže album pôsobiť plocho a možno aj nudne, môjmu osobnému vkusu však ten chlad aj vyhovuje. Nemôžem povedať, že MAYHEM učinili týmto albumom nejaký legendárny návrat, ani to, že tento album bude patriť k mojim naj...to nie, ale vypočujem si ho rád...aj preto trocha vyššie hodnotenie ako od kolegov.
Arrow | 17. března 2004

 

6 / 10
Ugrrrrrchrchly... kurňa to je maso... ten Hellhammer ale sype... skřííííííp... dvě písničky pryč a nápadu co by se za nehet vešlo... ááá, už nám hoši podřadili... ale něco kloudnějšího stále neslyšet... trocha omletého riffu... chvilka sboru... pro změnu zase hoblujeme... heroická kila do šupajdění šlapáků, co mi to jen připomíná... už vím, ti MAYHEM jsou vlastně takoví černokněžní MANOWAR, plné huby nabubřelých keců o ničem... jinak snad první zásek, který neobtěžuje... co dál?... aha, bruska... i když počkat, technický riff... vida, to je docela dobré, potemnělé šapitó s bláznivým klaunem, nemusí padat, hlavně když kape... zprasená baskytara si to brumle... copak to asi bude... odříkávání... možná vám zmasakruje sny, je to však dosti povedená řezničina i bez motorové pily... vůbec se nám to nějak vylepšuje... i když něco podobného bylo ke slyšení i před chvílí... a to tahání strun 150x ve třech po sobě jdoucích mordách taky unaví... ale je pravda, že to klidně mohlo být i mnohem horší... takže...
Darkmoor | 17. března 2004

 

2 / 10
Nepovedený pokus o návrat do doby, kdy názvy "Blackmetal Mafia", "Inner Circle", resp. "Mayhem", nebo "Burzum" naháněly lidem strach. Dnes tato rádobyzlá směs sypaček a skřehotání vyvolá u některých lidí posměch a ty tolerantnější budou jen soucitně pokyvovat hlavou nad počínáním "zlých hošíků". Celá deska je jedna velká nuda a dávat do opozice excelentní výkon bubeníka není na místě - to se přeci u velkých kapel očekává, že jejich členové dobře ovládají své nástroje, nebo ne?
Milda | 17. března 2004