Pondělí
20.11.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2003

Vydavatel:
Nuclear Blast

Stopáž:
65:34

Produkce:
Charlie Bauerfeind

1. Just A Little Sign
2. Open Your Life
3. The Tune
4. Never Be A Star
5. Liar
6. Sun For The World
7. Don't Stop Being Crazy
8. Do You Feel Good
9. Hell Was Made In Heaven
10. Back Against The Wall
11. Listen To The Fly
12. Nothing To Say
13. Far Away (bonus)

Andi Deris
zpěv

Michael Weikath
kytara

Sascha Gerstner
kytara

Markus Grosskopf
basa

hosté : Mickey Dee
bicí

Mark Cross
bicí (2 skladby)

Helloween (EP) (1985)
Walls Of Jericho (1986)
Keeper Of The Seven Keys Pt.I (1987)
Keeper Of The Seven Keys Pt.II (1988)
Live In The U.K. (1989)
Pink Bubbles Go Ape (1991)
The Best, The Rest, The Rare (Best Of) (1991)
Chameleon (1993)
Master Of The Rings (1994)
The Time Of The Oath (1996)
High Live (1996)
Better Than Raw (1998)
Metal Jukebox (1999)
The Dark Ride (2000)
Treasure Chest (Best Of) (2002)
Rabbit Don´t Come Easy (2003)
Keeper Of The Seven Keys - The Legacy (2005)
Gambling With The Devil (2007)
Unarmed: Best Of 25th Anniversary (2010)
7 Sinners (2010)
Straight Out Of Hell (2013)
My God-Given Right (2015)

HELLOWEEN - Rabbit Don´t Come Easy

Opona letí vzhůru, sál potemněl, pouze bodový reflektor vytváří kruh teplého světla. A tu do jeho záře vstupuje on. Léty proškolený, zasloužilý mistr věd kouzelnických - magistr Dýně. Sál zahlušuje vlna frenetického potlesku, vždyť tento eskamotér je všeobecně považován za zakladatele magického umění „rychlého kovu“, k jehož nejznámějším kouskům bezesporu patří „Zboření zdí Jericha“ nebo „7 klíčů na dva způsoby“. Navíc příliš nezestárnul, neboť se, přes různě plodná období v minulosti, vyprofiloval hodně povedenou a moderní iluzí „Temná jízda“. O to větší očekávání však pohlcuje přítomné obdivovatele. Do víření virblu až nábožné ticho, ruka šmátrá v klobouku a vytahuje… KRÁLÍČKA???

Andi DerisAsi nemá cenu znovu podrobně popisovat veškeré peripetie, které HELLOWEEN potkali od posledního studiového zářezu, neboť od toho zde máme novinkový servis. Takže jen telegraficky: jsou odejiti bubeník Uli Kusch a kytarista Roland Grapow, kteří vzápětí debutují pod názvem MASTERPLAN; za bicí soupravu je povolán Mark Cross; vyjednávání o angažmá kytaristy Henjo Richtera je neúspěšné, neboť ten nemá zájem opustit řady GAMMA RAY; post kytaristy nakonec přijímá Sascha Gerstner, do té doby působící u rychlíků FREEDOM CALL; Mark Cross opouští skupinu ze zdravotních důvodů, na záskok pro studiové nahrávání je povolán motor MOTÖRHEAD Mikkey Dee; (snad) definitivním tlučmistrem se stává Stefan Schwarzmann, známý například z ACCEPT.

Otázka zněla, zda se skupině podaří zacelit ránu po odchodu Grapowa, ale především Kusche, coby skladatelů? Nutno ale jedním dechem dodat, že se o to nikdo ani nepokusil. Od prvního vyloupnutí klasicky trylkujících kytar je totiž jasné, že nás čeká další z návratů ke kořenům a že ten kdo sázel na krystalicky čistý speed metal měl zase jednou „recht“. Nejedná se samozřejmě o žádný "Keeper… pt.3", to naštěstí při hlasovém zabarvení Andyho Derise ani není možné, spíše si představte to nejobyčejnější a nejnudnější z desek "The Time Of The Oath" či "Better Than Raw" a jste přibližně doma. Nový kytarista, kromě nevýrazného kytarového rukopisu ve kterém registrujeme maximálně tak občasné arpeggio, samozřejmě přispěl i svou skladatelskou troškou do německé mlýnice, ovšem jeho „zápisné“ by se dalo označit visačkou „rychle a rychleji“. Zkrátka deska postrádá skladby, které by drobátko vybočil ze zajetých kolejí a harmonií, takové ty „Kuschovky“ na pozvednutí pozornosti posluchače. Uli zkrátka chybí jako sůl!

Michael WeikathPřitom začátek vůbec není zlý. Úvodní "Just A Little Sign" (Deris) a druhá "Open Your Life" (Gerstner) pádí sice rychlostí závodního spřežení, ale obě disponují správně nakažlivými refrény, takže není důvodu spílat jim do starého železa. Bohužel, tím jsme s plusy téměř u konce. Možná lze bez pachuti zkousnout ještě kvapík "Sun For The World" (Gerstner) nebo další typickou Deriskovku "Never Be A Star", i když tady je hlavní motiv i celá následná stavba až příliš nápadně podobná jiné dávné hymně, a sice "Pertfect Gentleman". Naprosto však kompozičně propadl Michael Weikath. Jeho "Tune" je bezzubá jako stará babka, sedmý odvar rozjuchaných refrénů ze starých časů a první ochutnávka z desky "Do You Feel Good" pak dokonce těží i z veselých popěvků. Prý zbyla z komponování "Dark Ride", ovšem po jejím vyslechnutí nutno jen blahořečit autorům, že tuto skvělou fošnu nehyzdila. Třešničku na rozmatlaném dortu hledejte v infantilním „hammeringu“ namísto kloudného sóla. Co dál? Ostrý Grosskopfův "Liar", rozcupovaný ukázkovou dupárnou mistra Dee a kytarovou vatou obalenou v klišé? Gerstnerova upachtěná "Listen To The Fly"? Derisova vycpávková balada "Don´t Stop Being Crazy" či spíše nudná "Back Against The Wall"? Ne, ne, to všechno už tu kdysi bylo a v mnohem lepším balení!

A jsme zpět v sále plném magiechtivých fanoušků. Mistr Dýně stojí celý upocený před zaplněným hledištěm a v ruce, světe zboř se, skutečně třímá BÍLÉHO KRÁLÍČKA! A nejen že je tenhle roztomilý „misakozisek“ již značně zmuchlaný a ožvýkaný, ale zdá se mi, že taky trošku švidrá na levé oko. Příznivci složitějších kouzel, zvláště pak podladěných iluzí „Temné jízdy“ nespokojeně bučí a zesinalého Dýni strefí dokonce i párek přezrálých rajčat; většina přihlížejících však nadšeně aplauduje. Nespokojenci jsou brzy umlčeni a vykázáni ze sálu, takže hned vzápětí může dojít i na očekávané ovace ve stoje. A iluzionista Dýně? Ten nyní, již se širokým úsměvem od ucha k uchu, nadšeně přijímá gratulace. Je to jasné, kouzlo ho nestálo příliš námahy, většinu konzumentů uspokojil, ale hlavně… hlavně vydělal! A o to nám jde v populární hudbě především, že?

P.S. Promo CD neobsahuje songy "Hell Was Made In Heaven" (Grosskopf) a "Nothing To Say" (Weikath), ovšem po jejich dodatečném vyslechnutí je jasné, že tyto dvě položky nemohou nijak zásadně ovlivnit dojem z celého kompletu. Pro oddané fanoušky snad ještě zpráva, že skupina v rámci nahrávání vyplodila covery QUEEN ("Sheer Heart Attack"), ACCEPT ("Fast As A Shark") a také bonus z vlastní dílny ("Far Away"). Hledejte je na limitovaných edicích, B-stranách apod.


Darkmoor

Zveřejněno: 26.3.2003



Názory redakce
Petra
22.10.2003

Keď mi minulý týždeň zavolal Amok a spýtal sa ma, či by som chcela počuť nový HELLOWEEN, natoľko ma to vyviedlo z miery, že som v to popoludnie nebola schopná myslieť už na nič iné. Avšak po dôkladnom posluchu moje nadšenie akosi opadlo. Tým, čo sa s temnotou poznačeným albumom The Dark Ride nevedeli vyrovnať, sa nový materiál bude istotne páčiť, pretože predstavuje presne tú tvár HELLOWEEN-u, na akú sme zvyknutí. Na druhej strane doska neobsahuje žiaden prekvapivý moment, dokonca mám pocit, že sa tam nachádza až podozrivo veľa slabých skladieb. Neviem, neviem, či HELLOWEEN odchod Rolanda s Ulim nebudú časom ľutovať. Možno si bolo na ich skladby treba dlhšie zvykať, ale aspoň prinášali so sebou niečo inovatívne. Bez nich vyznieva album klasicky, štandartne. Sascha Gerstner sa síce blysol s dvojkou „Open Your Life“, ale už v šestke „Sun For The World“ potvrdzuje, že mu obzvlášť učaroval „Better Than Raw“. S Weikim sú dobre zohratí, miestami však hrajú skoro na nerozoznanie. Uliho viac ako dôstojne – i keď len v štúdiu – nahradil Mickey Dee. Uvidíme, či Stefan Schwarzmann dokáže konkurovať Ulimu aj po skladateľskej stránke. V porovnaní s doterajšou tvorbou pribudlo viac epiky a na moje sklamanie aj množstvo kláves, ktorých použitie v istých pasážach je nasilu a pôsobí zbytočným dojmom. Za veľké plus považujem Andiho spev. Kŕčovitých momentov ako napr. v „All Over The Nations“ sa nedočkáme, tentokrát spieva uvoľnene a s ľahkosťou akou už dávno nie. Zo zabehaných koľají vybočuje Markusova power metalová vec „Liar“ a čiastočne Weikiho „Do You Feel Good?“, ktorá mu však na rozdiel od „The Tune“ nevyšla. Začína síce majestátnym introm doplneným o elektronické zvuky, ale potom skĺzne do prílišnej nevýraznosti. Vo všeobecnosti sú skladby dostatočne chytľavé, ale asi som od nich čakala niečo viac...

[8 / 10]
Jasné jako facka. Po mírně experimentálním a skvělém albu "The Dark Ride", které se ovšem zřejmě příliš neprodávalo, nám HELLOWEEN předvádějí další ze svých "návratů" ke kořenům. Vina za předchozí nezdar se svalí na odpadlíky z MASTERPLAN a materiál se udělá přímočarý a svižný. Copak o to, kýženého efektu (čili uspokojit fanoušky a desku prodat v dostatečném množství) bude zřejmě dosaženo, ale poslouchat "Rabbit Don´t Come Easy" je OTRAVNÁ NUDA!

Autor recenze:
6 / 10

Redakce:
8 / 10

5,9 / 10



s kapelou HELLOWEEN:

s osobností Andi Deris:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page