V porovnání s latexovou minulostí značně odlehčeně působí album „Bukkake Express“, které po šesti letech připomnělo existenci projektu KAVIAR KAVALIER. Tvůrčí persóna Necrocock na něj sbíral inspirace během svých objevitelských cest po světě, přičemž už jen letmý pohled do bookletu prozradí, že nejvíce se mu pod kůži(-čku) dostaly Asiatky. Asi o málokteré nahrávce prozradí vše podstatné už její název. Ano, Mr. Necrocock ani nadále nehodlá měnit „filozofické“ zaměření svého projektu. Mění se jen forma a koncept, ale to podstatné v podobě zvláštní chorobné atmosféry a zálibě v méně obvyklých sexuálních praktikách zůstává zachováno. Jinými slovy „Bukkake Express“ z kytarové a gotické minulosti připomene ještě méně, než jeho předchůdce z roku 2002. Důraz je kladen na klávesové nástroje a velmi uvolněnou atmosféru jednotlivých povedených skladeb s převážně po německy zpívanými texty, které především výtečně baví jak svými melodickými linkami („Bukkake Party“, „Jumbo Mambo“), tak i některými skutečně vtipnými slovními hříčkami, či (zdařilými) pokusy o určitou sebeparodii („Necrocock's Radio“, „Ratanovy polykačky“). Deska jako celek tak celkem úspěšně a zřejmě i záměrně evokuje sladká synthpopová osmdesátá léta anebo letní plážové hity. Svět hlavní postavy KAVIAR KAVALIER je možná zvrácený a podivný, ale pohoršen jím může být jen opravdový puritán. Zkrátka, pro vychutnání si „Bukkake Express“ není bezpodmínečně nutné sdílet koníčky tohoto výstředníka. Já si jej pokaždé užívám minimálně stejně dobře, jako Květa svůj pobyt v Japonsku.