Čtvrtek
24.8.2017
Noční verze
 id
 heslo
ASMODEUS - Největší poslání hudby je v předávání emocí (rozhovor s Milošem Beštou)

Oč méně bylo o klatovských ASMODEUS slyšet v posledních třech létech, o to hlasitěji nyní jejich jméno burácí na domácí scéně. Nové album „Past na Davida Kleinera“, které kapela vydala v prosinci loňského (a slušelo by se možná napsat i „blíže neurčeného“) roku, je totiž naprosto unikátní nahrávkou, která svým způsobem nemá v historii českého metalu obdoby. Nejen o ní jsem pohovořil s ústřední postavou skupiny, kytaristou, zpěvákem a skladatelem Milošem Beštou, jemuž v jednom případě přispěchal na pomoc i František „Berry“ Březina, majitel vydávajícího nakladatelství Magick Disk Musick.

Jak jako jeden z hlavních autorů vnímáš postavení a roli alba „Past na Davida Kleinera“ na domácí metalové scéně? Ptám se hlavně proto, že zejména po koncepční stránce jsem u nás už velmi dlouho neslyšel tak propracované a ve všech směrech maximálně dotažené metalové dílo…

To je velká poklona. Děkujeme. Víš, že jsem o tom takhle nepřemýšlel? Snažili jsme se zhmotnit příběh do podoby digipacku a LP, jak nejlépe jsme dovedli. Určitě je vždy co zlepšovat, opravovat, udělat lépe, ale myslím, že se výsledek podařilo dotáhnout opravdu daleko. Myslím, že dnes – v době, která uhání vpřed strašně rychle a kdy není čas v klidu si sednout a vychutnat si třeba dobrou knížku, podívat se v kině bez přestávky na výpravný film, zajít si do divadla nebo na kvalitní koncert – je třeba, aby pořád existoval prostor pro příběhové desky, koncepční díla, aby se člověk mohl na chvilku zastavit, zaposlouchat se, počíst si a nechat vtáhnout do děje. Kde si dnes poslechneš 40 minut v kuse? To je nemyslitelné. Dříve to bylo běžné, že jsme si udělali na dobrou muziku čas a pustili si celou desku. Dnes? Jedině v autě. Většina lidí se ve svém zaměstnání pohybuje vozem, takže tam mají hledaný prostor. Nebo v MP3 při cestě do práce metrem, tramvají, autobusem. Je to škoda, možná, že se tím snažíme tak trochu bojovat s větrnými mlýny, malinko fanoušky přibrzdit, potěšit je, říci jim „zastavte se na chvilku, vezměte si do ruky tu knížku a vložte CD do přehrávače, zapojte fantazii a přemýšlejte“. Hudba bez textu a naopak nefunguje. A v tomto případě to platí dvojnásob.

Kdo je David Kleiner je asi zbytečné se ptát, takže by mne spíš zajímalo, jak, kde a proč se vůbec narodil?

Námět toho příběhu se narodil v mé hlavě už někdy během roku 2009. Na jedné z návštěv u Honzy Petrička jsem mu záměr vytvořit koncepční desku přednesl. Základním a zásadním principem celého příběhu je spravedlnost. Vykonání tvrdé, nekompromisní spravedlnosti na zločinci, který nemá strach z ničeho, kromě vlastní smrti. Vše ostatní dokáže zařídit penězi. A tak ho necháme unést v uvozovkách do pekla, kde je popraven. Jednoduché jako facka, pohádková spravedlnost. Ale rozepsat a rozpracovat tuhle základní větu do scénáře tak, aby nepůsobila trapně a levně, to bylo pravé peklo. Zda se nám to povedlo či nikoli, je věc druhá. Každopádně jsme do toho vložili vše, co v nás bylo. Jméno David Kleiner pochází z jedné sci-fi povídky, kterou měl Honza Petričko té době rozepsanou, a která se týkala invaze mimozemských civilizací. Záhy jsme vymysleli název a přichystali PAST. Samozřejmě ten hrozný vnitřní pocit a rozhořčení nad tím, jak to v naší zemi funguje, jak beztrestně se padouši ze všech společenských vrstev, nejen ti bohatí, vysmívají zákonům do ksichtu, jak si dělají, co chtějí, jak manipulují naprosto se vším a se všemi a na jakou aroganci dnes a denně v běžném životě narážíš, to byl ten hlavní impuls. Vyjádření postoje – takhle si to tedy nepředstavujeme, už by bylo opravdu potřeba s nimi zatočit.

ASMODEUS - Miloš Bešta

Z motta a úvodu alba je zřejmé, že je to pro vás opravdu silné téma. Je s ním pro vás spojeno i nějaké očekávání? Nebo se zkrátka a dobře z něj chcete jen vypsat a „vyhrát“?

Nemyslím si, že by se ve společnosti něco zásadního změnilo. My jsme takovým národem vyčůránků a zlodějíčků, kteří se snaží vždycky ze všeho pro sebe vytěžit malou domů a obejít nějaký předpis nebo zákon. Ta deska je vedena ne v rovině moralizující, ale spíše emocionální a možná i s takovým povzdechem nad tím, že boží mlýny nemelou pro všechny stejně.

Představa, podle níž by si „Past na Davida Kleinera“ přehráli na zasedání vlády a pak nechali pro poučení kolovat parlamentem, hejtmanstvími, městskými zastupitelstvími, soudy, státními zastupitelstvími a policií, je tedy asi spíše sci-fi, že?

No, to rozhodně. Ono vůbec „politické téma“ je vždycky, jak se říká, trochu o hubu. Ne, že by se nám mělo něco stát, ale spíše z toho pohledu, že není vůbec jednoduché správně ho uchopit a nějak srozumitelně zpracovat, navíc v umělecké rovině tak, aby se z něj nevytratil ten základ, ta hlavní myšlenka, co tě žere. A ještě to jako celek nebylo, jak jsem již zmínil, trapné. Zkrátka, když to vezmeš za špatný konec, bude to ve finále působit neumětelsky a nabiješ si na tom pusu. To jsme naštěstí snad dokázali ukočírovat.

A proč vlastně „Past“? Nebylo by příhodnější třeba „Vykonání spravedlnosti na Davida Kleinerovi“? Někdo by to mohl vykládat tak, že do pasti se nemusí člověk dostat vlastní vinou…

V našem příběhu se jedná o vraha, člověka, který pro získání moci a bohatství nechal odstranit spoustu pro něj nepohodlných lidí. My ho necháme v jedné rovině nekompromisně zabít, něco jako oko za oko, zub za zub, a v druhé rovině si prožije nekonečněkrát celý ten hrozivý příběh znovu a znovu. Jako pokání. Je jasné, že konkrétně David Kleiner se do pasti chytil opravdu vlastní vinou, a ti, kteří odchází z té dlouhatánské fronty, která čeká na poslední soud, jiným směrem, budou prozatím smrti ušetřeni. Mají druhou a poslední šanci.

Jak dlouho už vlastně spolupracuješ s Honzou Petričkem? Co ti přináší skutečnost, že je mimo jiné i renomovaným hudebním publicistou?

S Honzou spolupracuji od roku 1998. Přesněji řečeno už rok předem jsme začali připravovat naše první, shodou okolností také koncepční dílo, „Vchod do kruhu“. Samozřejmě jsem vnímal, že je Honza velmi dobrým publicistou, ale to nemělo a nemá na naši spolupráci žádný vliv. Důležité je zpracování textů, způsob jakým Honza píše a jak vnímá muziku. Myslím, že pokud v sobě autor textů, i přestože může být vynikající básník, nemá potřebný hudební talent, ve smyslu rytmizace, nemůže skládat dostatečně kvalitní texty. V tom člověku prostě musí hudba tepat přirozeně, a pokud má navíc podobné rytmické cítění, jako autor hudby, pak je vše na nejlepší cestě.

ASMODEUS - Miloš Bešta

Jaký je váš systém práce – nejprve vzniká hudba a na ní texty nebo je to obráceně? Ptám se proto, že kdyby to mělo být tak, že nejprve texty a potom hudba, přijde mi to pro toho „hlavnějšího“, tedy autora hudby, dost svazující, zatímco obráceně nikoliv…

My jsme vyzkoušeli oba modely. V případě „Vchodu do kruhu“ jsem skládal záměrně muziku na hotové texty a ostatní alba už pak opačně. Svazující, psát muziku na texty, to do jisté míry je, ale na druhou stranu je to rozhodně výzva. Stejně tak, jako když textař obdrží píseň nazpívanou ve „svahilštině“ a i on se musí trefovat přesně do slabik. Obě varianty vyžadují jistý um a talent. V obou si musíš poradit ku prospěchu kvalitní písničky. Jinak bys to nemohl dělat.

Co vznik hudby samotné, dá se říci, že po osmi létech od poslední řadovky jsi pociťoval autorský přetlak? A v závislosti na odpovědi na předchozí otázku – pracoval jsi už na základě nějaké koncepční kostry, tedy snažil jsi vycházet z předurčené nálady a motivu té které skladby?

Ne. Rozhodně jsem nepociťoval žádný autorský přetlak. Moc jsem zvažoval, zda do toho vůbec jít. Neměl jsem na začátku k dispozici parťáky, hráče do kapely, takže jsem musel udělat zásadní rozhodnutí. Hlavně z toho pohledu, zda mám ještě vůbec hudebně co říci. Potom už jsem pracoval se scénářem, který Honza na základě mého námětu napsal, a tam jsem šel tvrdě po jednotlivých obrazech tak, jako kdybych skládal filmovou muziku.

Už si tedy nemyslíš, že „metalová muzika v dnešní době už zřejmě nemůže přinést něco nového“, jak stojí na vašich internetových stránkách? Řešíš vlastně hudební styl a směr, kterým se ASMODEUS ubírá, nebo necháváš absolutně volný prostor svému skladatelskému já, ať zamíří, kam zamíří?

Ono je vlastně jedno, zda je muzika metalová, folková, popová nebo vážná. Stupnice má osm tónů a veškeré variace zcela určitě už někdy na tomto světě zazněly. Z tohoto pohledu nemůžeš přinést nikdy nic nového. A autor, který má u fanoušků rozpoznatelný rukopis, se vlastně neustále opakuje. Skládá si svých pět tónu pořád dokola v nejrůznějších kombinacích, řadí si je za sebou rytmicky různě na přeskáčku a přitom jsou to pořád ty jeho oblíbené melodie a postupy, které už všichni znají, a které lahodí jeho uchu. To je obecné pravidlo a definice. Já to upřesňuji každému, kdo se mě na tohle zeptá, asi tak, že každý člověk má v sobě nataženou pomyslnou strunu, kterou, když slyší jakoukoli muziku kolem sebe, buď tato hudba rozechvívá, nebo ne, a on si řekne: „k sakru, tohle je pěkná melodie nebo rytmus, ale vždyť já tenhle žánr neposlouchám“. No, je to zapříčiněno právě hledáním těch svých „pěti“ tónů, které má každý jiné, ve všem co slyší. A když je tam v nějakých kombinacích najde, pak se mu skladba líbí. A pokud je tam neslyší, nechá ho ta písnička chladným. To ale samozřejmě neznamená, že by byla dotyčná píseň špatná, tak to vůbec nemusí být. Jen ho neoslovuje. Prostě ho nerozehraje, nerozpohybuje. A tak je to i s muzikou ASMODEA. Thrashmetalová škatulka je mi z tohoto pohledu setsakra úzká, možná, že to je poslední deska Asmáče, možná ne. Možná je třeba skončit v nejlepším, aby se člověk neopakoval svázaný za každou cenu v tomhle žánru, který mám moc rád. Anebo v něm najdu ještě nějaký prostor. Všude ve světě se experimentuje se zvukem a zcela určitě se bude alespoň částečně vždy zvuk vyvíjet a posouvat dál. Přesto si myslím, že to největší poslání hudby je v předávání emocí, v síle melodie prachobyčejných dvou, tří tónů, které s tebou zametou daleko víc, než zvuková ekvilibristika a novátorství. Prostě hudba musí mít duši a bez té bude jen plytká a prázdná.

ASMODEUS

Působivosti „Pasti… “ nepochybně nahrává i obal od Radovana Hrabého. Jak jste k němu přišli a jak proběhlo zadání? Měli jste konkrétní představu toho, co na obalu má být, nebo jste to nechali na umělcově fantazii? Má ten obraz vlastně název?

František „Berry“ Březina: Jako vydavateli takhle ojedinělého díla mi bylo jasné, že obraz a grafika obalu jej musí následovat. Cesta byla dílem náhody. Chtěl jsem obal zadat někomu místnímu, aby album kompletně vzniklo v západních Čechách. První oslovený ilustrátor byl zaneprázdněný – mimochodem prací na obalu nových DEMIMONDE – a navíc jsem u něj postrádal naprosté oddání věci. Až pak mi svitlo, že na facebooku nesleduju jenom tunu kravin, ale i profil sušického malíře Radka Hrabého, kterého jsem se odvážil oslovit. Jeho obrazy jsou úchvatné a je z nich často cítit jakýsi přesah, který mi napověděl, že přesně tahle volba by mohla být ta pravá. Radka příběh velmi oslovil, sešli jsme se i s Milošem, nastínili mu příběh a vše ostatní bylo v jeho rukou. Technika, motiv, provedení. Naprostá volnost a důvěra. Výsledkem jsme nadšení. V LP edici bude jako jeden z bonusů šestipanelový plakát obrazu ve skutečné velikosti (60 x 90 cm). Oficiální název obrazu neznám, ale na svém facebookovém profilu jej Radek uvodil následovně: „Then the unclean spirits came out and entered the pigs...“. Výběr z jeho tvorby je možné prohlédnout na webové stránce www.hraby.com.

Co se ti hnalo hlavou, když jsi měl v ruce poprvé finální výlisek „Pasti na Davida Kleinera“?

No, že už je to konečně částečně za námi. Samozřejmě velká radost z výsledku, vždyť jsme na tom strávili strašně času, a ještě strávíme. Ten proces pokračuje propagací, koncerty, bude zmíněná LP deska, trička, nášivky, klip. Ještě je na co se těšit a čím se dál příjemně zabývat.

A co by si měl z „Pasti… “ odnést pozorný posluchač, který si ji nejen poslechne, ale rovněž si pročte všechny texty a obrazy scénáře?

Přál bych si, aby byl naplněn silným emocionálním zážitkem. Nejen hudebním a textovým, ale aby se mu před očima rozehrával reálný filmový obraz, jakoby sledoval příběh na plátně. Snad mu deska udělá z tohoto pohledu maximální radost a rád se k ní ještě několikrát vrátí a nalezne další, pro něj zatím neobjevená, silná místa.

V létech 2011 a 2012 si ASMODEUS vybíral pauzu. Bylo to tak, že jsi v té době prostě necítil potřebu existence kapely jako takové? Souvisí s tím nějak i tvá producentská činnost?

Přesně tak. Po 22 letech neustálého jednotvárného kolotoče, kdy tlačíš káru pořád před sebou, bylo třeba vysadit. Oprostit se od muziky. Vypnout. Tři čtvrtě roku byla pro mne hudba naprosto zapovězená. Později jsem se začal věnovat producentské práci, se kterou bych rád více spojil i svou hudební budoucnost. Přehled kapel, se kterými jsem doposud spolupracoval, je k nahlédnutí na mých webovkách www.milosbesta.cz. Jednalo se jak o velké desky, tak o singly a EP. Myslím, že jsem našel společnou řeč se všemi skupinami a odvedli jsme velmi dobrou práci.

ASMODEUS - Miloš Bešta

Jak jsi dospěl k současné sestavě ASMODEA? Nemají a nebudou mít závazky některých členů v jejich domovských kapelách vliv na fungování ASMODEUS?

S Romanem, za bicími, jsem prošel produkcí jeho domovské kapely SNAIL, a Františka, co se sólové kytary týká, znám samozřejmě z MORTIFILIE, kterou jsem vzápětí rovněž produkoval. Dalibor hrál basu v minulosti v PROMISES. V ASMODEU je to postaveno tak, že jejich kapely jsou priorita a my si svůj prostor k propagaci desky v rámci dobré komunikace najdeme.

Schválně, bez přípravy: Kolik takových sestav ASMODEA vlastně bylo dohromady?

Pět. A upřímně ti řeknu, že rozjíždět kapelu znovu a znovu je nesmírně vysilující. O další pokus už fakt nemám zájem.

Po oslavě 20-ti let existence skupiny v roce 2008 jste „pětadvacítku“, zdá se, tak nějak prošvihli… plánujete v tomhle směru něco mimořádného?

Neplánujeme. Pro nás je mimořádný fakt už samotné dotažení digipacku a následně LP k vydání a všemu ostatnímu necháváme volný, klidný průběh. Není třeba tyhle věci příliš hrotit. Už i z toho pohledu, že většina fandů ani netuší, jakou obrovskou finanční zátěž takový projekt přináší.

Jak si vůbec představujete rok 2015 na koncertních pódiích? Můžeme se těšit na turné na podporu nového alba nebo už máte dokonce něco naplánováno?

Můžeme slíbit, že koncertní podobu „Pasti“ budou moci fanoušci vidět a slyšet zhruba dvanáctkrát za rok. Víc to nebude. Vynasnažíme se, aby se kapela objevila v regionech – pokud možno po celé ČR – a tím pádem mohli fanoušci dorazit do příslušného města v rámci určité spádovosti. Zatím je jisté datum křtu – 4. 4. 2015 v Klatovech, Music klub u Košile, a v Chodově u Karlových Varů 27. 6. 2015 na festivalu Rock Chodov.

Jak bude vypadat playlist? Nedávno jsem na koncertě ASMODEUS pochopil, že dávnou historií už na pódiu moc nežijete…

To je pravda. Budeme hrát sedm starých věcí plus deset nových z „Pasti“.

ASMODEUS

Dohlédneš asmodeovskýma očima ještě dál? Do let následujících a třeba až do roku 2018, který bude znamenat třicítku na kapelním hřbetě?

Zatím ještě ne, to je moc daleko. Kdo ví, jak to bude vypadat.

Místo pro vzkaz čtenářům Metalopole, bude-li jaký:

Děkujeme všem, kdo si opatřili nové CD, za přísnou podporu, které se nám zatím dostává! V tomto roce můžete očekávat LP, trika, nášivky a konečně koncerty! Ohledně aktuálních informací navštěvujte naše kmenové webové stránky na adrese www.asmodeus.info, stran hudebních nosičů a merchandise pak webové stránky vydavatele na www.madmusick.cz, který mj. disponuje i největší nabídkou aktuálních českých vinylů.


Louis

Zveřejněno: 13.1.2015



s kapelou ASMODEUS:

s kapelou MORTIFILIA:

s kapelou PROMISES:

BEST OF 2016 - Podle osobností naší scény I.  [1825x]

BEST OF 2016 - Podle osobností naší scény II.  [1630x]

TITANIC - Fanoušci po nás chtěli CD „Metal Celebration“ a to jsme neměli (rozhovor se Zdeňkem Černým)  [1409x]

BEST OF 2016 - Podle osobností naší scény III.  [1398x]

HYPNOS - „Whitecrow“ je v podstatě mé alter ego (rozhovor s Brunem)  [1384x]

RATS GET FAT - Čerstvé zážitky z turné po Malajsii i Indonésii (rozhovor s Peterem)  [1113x]

ANACREON - Život si občas zaslouží nějaké to neslušné slovo (rozhovor s Veronikou Zelníčkovou)  [1004x]

SIX DEGREES OF SEPARATION - O kravském zabučení, golfistech a pingpongovém míčku (rozhovor s kapelou)  [969x]

INSANIA - Je to vždycky dlouhej a bolestivej porod (rozhovor s Polym a Tudym)  [781x]


Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page