Neděle
19.11.2017
Noční verze
 id
 heslo
GNU - Rozhovor s Adamom Nenadalom

Česká kapela GNU (pozor, samotní hudebníci striktně trvají na psaném Gnu, což by ovšem nepodpořilo náš úzus psaní názvů kapel a proto jsme se takto prohřešili, za což se kapele tímto omlouváme - pozn. RED.) patrí do exkluzívneho medzinárodného klubu kapiel, tvoriacich originálnu ale predovšetkým výbornú muziku. Ich tvorba sa na míle vyhýba akýmkoľvek klišé a obmedzujúcim škatuľkám. O muzike, špecifickom prístupe kapely k pôsobeniu na scéne ale aj o veciach mimo hudby sa dozviete z nasledujúcich riadkov. Adam Nenadal (basgitara, spev) je totiž všeobecne sčítaný človek, ktorý má čo povedať...

„Milimetry Ticha“ vyšli už dávno... Môžeš prezradiť v akom bojovom rozpoložení sa kapela a Silver Rocket momentálne nachádza?

GnuS GNU jsme momentálně ve velmi příjemným rozpoložení – děláme v naprostým klidu na novejch věcech, netlačí nás žádný termíny, nic. Ale tohle tempo je nám vlastní, takhle my to zkrátka děláme. Nemáme potřebu hrát ty samý věci každej tejden někde v klubu. Zkoušky jsou často lepší. Do léta máme pár příjemnejch koncertů s příjemnejma kapelama, v létě budeme hrát pár festivalů a příští rok možná uděláme další desku. Uvidíme. A v Silver Rocket teď pěkně jedeme – budou desky NAQUEI MANOU, LYSSA, WOLLONGONG a možná ještě další věci. Vypadá to tak, že tenhle rok toho vydáme asi vůbec nejvíc v historii. Jsem fakt zvědavej, jak to dopadne. V Silver Rocket nemá cenu něco plánovat, protože se to stejně nakonec vyvine vlastní cestou.

Hudba GNU je originálna a ťažko zaraditeľná. Viem, že škatuľkovanie je záležitosťou tzv. hudobných žurnalistov, mohol by si sa napriek tomu pokúsiť vystihnúť pár slovami podstatu GNU? Cítite príslušnosť k nejakej konkrétnej scéne, žánru (v súvislosti s vami sa zvykne uvádzať hc, alternatíva, rock...)?

Necítíme příslušnost k žádný scéně, snad jen k okruhu kapel kolem Silver Rocket – k týhle partě máme blízko a jsme za to fakt rádi. Pojem „scéna“ v tom tradičním pojetí je dobrej leda tak pro lidi, který zoufale hledají nějakou identifikaci a potřebu někam patřit, protože jim to pak umožňuje snadněji se rozhodovat a cejtit za sebou podporu nějaký tlupy. To je ta snadná cesta. A pak si můžeš dělat věci po svým a necejtit žádný omezení žádný scény – a takhle se to snažíme dělat my.
A vystihnout pár slovama podstatu GNU je opravdu těžký a popravdě se mi do toho nechce. Lidi, co dělají rozhovory, to chtějí slyšet vždycky – je to vážně tak důležitý? Myslím, že podstata tý který kapely je nejdůležitější pro toho, kdo jí právě poslouchá. To, jak já rozumím GNU, se nemusí vůbec nějak shodovat s tím, jak tomu rozumí lidi, který nás mají rádi. A to je v pořádku.
Ale k těm žánrům – velmi zjednodušeně by se dalo říct, že máme rádi syrovou, upřímnou kytarovou muziku. Až budu odpovídat na ty oblíbený kapely, tak to z toho myslím bude zřejmý.

Teraz otázka ktorú som nechcel vystreliť hneď na úplnom začiatku rozhovoru. Kedy a prečo ste vznikli? Malý výlet do histórie GNU...

Kapela GNU existuje od roku 1991, od dubna 1992 pak hrajeme v sestavě, která platí až do dneška. Až přestane tahle sestava platit, skončí i GNU. Martin – basa, Olda – bicí, Petr – kytara, Adam – basa, hlas. To, že spolu hrajeme tak dlouho, je vůbec ta nejdůležitější část historie GNU.

Aké kapely a štýly vás inšpirovali v začiatkoch a aké dnes?

GnuV začátcích to byly punkový kapely, pak se to ustálilo na okruhu kapel, kterej tak plus mínus platí i teď: BIG BLACK, FUGAZI, LYSSA, COP SHOOT COP, BLONDIE, TAR, NOMEANSNO, UNWOUND, BLACK FLAG, MICHAEL´S UNCLE, MELVINS, CODEINE, SHELLAC, SONIC YOUTH, GIRLS AGAINST BOYS, OTK, THE CURE, HAMMERHEAD, JAWBOX, THE CLASH, LUNGFISH, NEW MODEL ARMY, UNSANE, KILLING JOKE, SWANS, MUDHONEY, THE JESUS LIZARD, GOD MACHINE, TOOL. Každej z nás má pak svý osobní úchylky a favority.

Paráda. Nedá mi pristaviť sa pri niektorých menách. Spomínaš SWANS – ako sa ti páči album, ktorý Jarboe nahrala spolu so šialencami NEUROSIS?

Ještě ne, ale v nejbližší době jí mít budu. Docela se na to těším.

Tak to sme dvaja. NEUROSIS sú totiž spolu s TOOL jedna z mojich srdcoviek. Ešte by  ma zaujímali tvoje dojmy z vizuálneho spracovania „A Sun That Never Sets“, ktoré je k dostaniu na DVD.

Já NEUROSIS nemám rád, na tu desku se těším kvůli Jarboe. NEUROSIS jsem viděl třikrát, slyšel většinu desek a nebaví mě to.

Videoklipy sú zvyčajne dosť nákladnou záležitosťou. Predpokladám, že už máš konkrétnu predstavu o vizuálnom spracovaní niektorej skladby GNU.

Nám už nabízela spousta lidí, že by nám natočila videoklip, ale já v tom nevidím žádnej význam a smysl. Nemám nic proti klipu jako médiu, ale točit klipy v Česku je absolutní nesmysl - pro kapelu jako jsme my. Uvidí to stejně pár tvejch kámošů doma na videu a tím to končí. A kvůli týhle legraci utrácet tolik peněz? Je to prostě zbytečně drahá sranda. Kdybych ty prachy měl, tak radši někomu vydám desku. Klip je fakt ta poslední věc, která nás láká.

Prežívali ste niekedy chvíle, kedy ste sa sami seba museli pýtať, či v tom má zmysel pokračovať? Fungujete už nejaký ten rok, ste kvalitná kapela ale bez tlačenky veľkého vydavateľstva, napriek drobným úspechom v internetových anketách stále zostávate kapelou s úzkym kruhom poslucháčov... Nie je ten menší okruh ľudí, ktorých vaša hudba oslovuje a ktorí si vás našli určitou výhodou?

GnuMusím říct, že když tyhle myšlenky někdy nastanou, tak to není v žádným případě kvůli tomu, že nemáme nějakou tlačenku od velkýho labelu. My jsme přesně tam, kde se cítíme pohodlně a kde chceme být. To, že nás zná – jak říkáš – úzkej okruh posluchačů, je daný muzikou, kterou jsme se rozhodli dělat a je to přirozený. Každá kapela má možnost dělat muziku, jakou má ráda a jakou si vybere. No a když si někdo vybere dělat to po svým a nekomerčně a originálně, tak pak nemůže čekat, že bude zajímat někoho jinýho, než podobně naladěnej úzkej okruh šílenců. Nářky lidí nad tím, že v televizích a rádiích se hrajou sračky, naprosto nechápu. Co čekají? Že klipy UNSANE nebo TODAY IS THE DAY poběží ráno na Nově? Tak, jak je to zařízený, je to správný – mainstream okrádá ovce. Lidi, co chtějí dělat muziku po svým, si jí dělají po svým mimo dosah a zájem byznysu.
Mně osobně spíš někdy zamrzí, když se nám nepovede koncert, nebo když ten koncert stojí za hovno ne naší vinou – člověk hraje ze všech sil a stejně to nestačí, stejně se těch lidí nějak nedotkneš, protože se bojí nebo protože prostě nechtějí zkusit něco novýho. To je někdy trochu ubíjející a jak člověk stárne, tak jsou tyhle momenty o něco těžší. Ale není to nic nepřekonatelnýho. My už to děláme strašně dlouho a setkali jsme se fakt už skoro se vším. A pořád je to zároveň nový a docela fajn.

Nevenuješ sa téme z posledného odstavcu náhodou v songu „Minus Cy.“?

Trošičku... dobrá trefa!!!
 
Predchádzajúci dlhohrajúci materiál „Srdce v kusech zvuku“ vyšiel na vinyle. Prečo práve vinyl a plánuješ album vydať aj na CD?

Obě naše desky „Srdce v kusech zvuku“ (1999) a „Milimetry ticha“ (2002) vyšly jak na CD, tak na vinylu. „Srdce v kusech zvuku“ navíc vyšlo i na kazetě. Jinak k těm vinylům - vinyl je prostě nejlepší a nepřekonatelnej, to je jednoduchý. Kdo si vinyly kupuje, tak to chápe. Je to fakt nenahraditelný médium.

V prvých mesiacoch nového roku sa zvykne bilancovať ten uplynulý – bol pre GNU úspešný?

Nijak zvlášť. Nic výjimečnýho se nestalo kromě toho, že jsme posrali jeden koncert, na kterým nám opravdu hodně záleželo. Ale jinak jsme moc nehráli, protože jsme necejtili tu potřebu. Chceme hlavně udělat nový věci.

Pri bilancovaní ešte zostaneme – najlepšie albumy roku 2003 a albumy na ktoré sa tešíš tento rok.  

Můj žebříček za rok 2003 je na www.noise.cz/srr a tenhle rok se nejvíc těším na desky LYSSY a WOLLONGONG. 
 
Kdesi na stránke GNU neskrývate odpor k zabehaným veciam ako „zúfalci“ zo SUPPORT LESBIENS, J.A.R. a pod. Môžeš nám to objasniť (poohovárať...)?

GnuJá bych to rozhodně nenazýval „odporem“. To, o čem mluvíš, je spíš takový pousmání se nad tím, že jsme zvítězili v jedný anketě před těmahle nulama. Mně jsou tyhle lidi v podstatě ukradený. Oni asi svojí práci dělají dobře, protože si jejich desky kupuje hodně lidí a o to jim jde, ale trochu mě zneklidňuje to, že oni a další jim podobný jsou skálopevně přesvědčený o tom, že dělají dobrou muziku. Že prostě vysokej počet prodanejch nosičů automaticky znamená, že produkujou dobrou hudbu. Ta přímá úměra je přitom většinou opačná. A tenhle postoj pak vede k tomu, že mladý kapely se jim chtějí podobat a neskutečně fotrovatí. Mohlo by mi to bejt jedno, protože to je „úplně jiná liga, úplně jinej sport“, ale stejně se pak nestačím divit.
V Česku teď vyhrála nějakou zcela dementní soutěž kapela 100% nebo 100°C (teď si nejsem jistej, jedno z toho). Viděl jsem je nedávno v televizi, bylo to neuvěřitelný. Údajně mají věkovej průměr 21 let. Hrajou z mýho pohledu neuvěřitelnou, nepůvodní sračku, ale to není důležitý – každej má pochopitelně svůj vkus a moje hudba je pro většinu ostatních taky sračka, což je O.K. Jde o to, že tyhle kluci už uvažujou přesně jako nějaký zasloužilý umělci. Jeden z nich tam povídal něco jako: „Mně záleží hlavně na tom, aby se moje muzika líbila tátovi a mámě.“ Co to je? Je normální chtít, když ti je 21, aby se tvoje muzika líbila tvýmu fotrovi? To je podle mě úlet a je to výsledek působení všech těchhle „umělců“. Mladý lidi se vzdávají možnosti prožít nějakou revoltu nebo jak to nazvat. Pro ně je revolta hulení a bejt jako SUPPORT LESBIENS. To je smutný. Stejně všichni skončej v supermarketu... Ale jak jsem říkal – svým způsobem to je asi taky v pořádku.

Vravíš, že sa mladí vzdávajú možnosti prežiť nejakú „revoltu“. Prečo si treba prežiť „revoltu“? Je to o zavrhnutí nezmyselných pokryteckých konvencií nanútených spoločnosťou a návrat k tomu, čo možno nazvať prirodzeným? V čom vlastne spočíva revolta?

Nevím, jestli to je zrovna návrat k něčemu „přirozenýmu“. Já většinu společenskejch konvencí taky dodržuju, přestože moje fungování v hudbě je (dejme tomu) undergroundový. Spíš mi jde o muziku – muzika v sobě vždycky nesla nějakej revoltující náboj, něco, co přitahovalo mladý lidi a nějakým způsobem reflektovalo věčnou vzpouru teenagerů. To je z mýho pohledu přesně to, co mě přitáhlo k muzice. A teď se tenhle náboj v muzice zabíjí. Všechno je strašně dospělý, prefabrikovaný, bezpečný.

A keď sme už pritom. James Hetfield kedysi v čase boomu piercingu povedal, že vzbura spočíva v tom, že sa nepostaví do fronty. Stráca sa podľa teba jej duch, obsah masovosťou? 

Přiznávám se, že úplně přesně nerozumím otázce.

To jest, keď sa z niečoho čo symbolizovalo vzburu, vyjadrenie určitého postoja stane obyčajná móda.

GnuAha. Takhle to ale mainstream dělá vždycky a podle mě je to jeho přirozenej a velmi chytrej obrannej mechanismus, kterým se brání před novejma, „nebezpečnejma“ věcma. Všechny nejkřiklavější symboly vzpoury různejch subkultur v určitejch etapách 20. století byly postupně etablovaný jako součást světa módy a tím se rozmělnili a otupili pro většinovou společnost. Dlouhý vlasy hipíků, roztrhaný hadry a barevný vlasy pankáčů, pak i ten piercing a tetování. Mainstream potřebuje neustále lidi něčím zaujímat, přitahovat pozornost, aby se prachy točily. A metoda šoku je prostě ideální – dřív by bylo nemyslitelný, aby prádlo předváděly tetovaný modelky, teď je to standard.
Docela zajímavej proces teď probíhá ve vztahu mainstreamu a homosexuální komunity. Protože když jseš dneska teenager, tak je čím dál tím těžší nasrat rodiče – propíchanej ksicht má každej v televizi, tetování taky. Takže teď je velmi módní využívat atributy gay a lesbický komunity a prezentovat je jako revoltu. Přesně tohle je za vším tím líbáním Madonny a Britney Spears a tenhle důvod má gay nebo lesbiská stylizace spousty dalších celebrit.
Musí to bejt peklo pro lidi a obecně i pro kapely, který svou odlišnost postaví na něčem, co pak do sebe vcucne mainstream. To bych se pak opravdu cejtil dost poníženě a nešťastně. My se s GNU právě snažíme bejt v maximální míře (i když je to spíš podvědomej proces) oproštěný od všech věcí, který by tě navenek lehce charakterizovaly. Protože to pak máš ty věci pod menší kontrolou. Jak už jsem říkal, jsme rádi, když naše kapela znamená pro každýho něco jinýho: pro někoho příjemnou, ale nezávaznou vzpomínku na nějakej koncert, pro někoho zajímavou hudbu. My víme, co to znamená pro nás a to nás baví.

Musím sa pri tejto príležitosti ešte vrátiť aj k TOOL. Celkom dobrý príklad kapely, ktorá je napriek zázemiu mamutej firmy z albumu na album podivnejšia (=lepšia), tvoriaca náročnú a prekomplexnú muziku, ťažko označiteľnú za komerciu a predsa bez výraznej mediálnej podpory počtom predaných nosičov držia krok s rôznymi sezónnymi odrhovačkami. Nie je to okrem iného signál, že ľuďom už nestačia nenáročné záležitosti?

Myslím že ne. TOOL jsou do jistý míry výjimka. Nejsem si jistej, jestli se jejich úspěch dá zobecnit na všeobecný tvrzení, že lidi vyhledávají náročný věci.

Nerozčuľuje skôr popularita, pôsobenie a rotácia stále tých istých „zombies“ v rôznych estrádnych programoch Tv Nova, Tv Prima a aj na ČT1?   

Viz výše. Ve spoustě věcí ne, v lecčems ano.

Aké sú možnosti presadzovať muziku kapiel typu GNU v Čechách? Má takáto formácia šancu dostať sa do éteru rádií, prípadne do vybraných relácií ČT2, alebo zostáva len internet, underground a koncerty?

Někdy na konci 90. let jsme na ČT 2 byli v rámci nějakýho pořadu – možná „60“, ale teď už přesně nevím. Objevili jsme se i ve velkejch časopisech a novinách. Byli jsme tam jako GNU a pak i jako Silver Rocket. Ale lidem z médií připadáš zajímavej ne proto, že hraješ dobrou muziku, ale proto, že ti nejde o prachy. To jseš pak úplnej exot a pro čtenáře a diváky zajímavej. Chápeš, oni tam nemůžou přijít a říct: „Dobrý den, máme tady kapelu, jejíž muziku budete nenávidět, ale už něco dokázali a my je nemůžeme přehlížet.“ Oni to musejí pro ty tatíky udělat zajímavý: „Dámy a pánové, tahle kapela hraje strašně dlouho a pořád to jsou nuly, protože si tvrdohlavě stojí za svým.“ Prostě jako když přitáhneš pozornot k někomu, kdo se dobrovolně zmrzačuje nebo tak něco. To publikum pak zbystří. Vím dobře, jak to chodí, protože v jednom médiu pracuju. Takže tohle neřešíme a vydáváme si desky a děláme koncerty. To úplně stačí.

Nesmiem vynechať tvoje prapodivné texty. Ako vznikajú – len spájaš slová, ktoré ťa práve napadnú alebo to máš dopredu premyslené? Podobné obrazotvorné kúsky píše aj Dan Bárta(pôsobí aj v J.A.R., neber to ako urážku).

Dana Bártu neznám, tak nevím. Moje texty nejsou jen bezcílným spojováním slov, mají jedinečnej význam, kterej se ale může měnit v kontextu toho kterýho koncertu. Na textech opravdu pracuju, zatímco muzika spíš přichází sama.

Dan Bárta má prsty aj v J.A.R., takže by si ho mal poznať. Dotklo sa ťa to?

Nedotklo. Já vím, kde ten člověk zpívá. Ale neposlouchám to, je mi to jedno, takže to nemůžu srovnat.

V nadväznosti na tému textov: Aký je váš názor na tzv. mäkké drogy?

Docela by mě zajímalo, proč to je v návaznosti na texty? Žádnou souvislost tam nevidím. Měkký drogy mi nevadí, jsou mi jedno. 

To nič, len som chcel byť vtipný. Na túto tému s tebou môžem len súhlasiť... Predskakovali ste viacerým známym menám ako HENRY ROLLINS alebo legendárni MELVINS, videl som však fotku z koncertu GNU s podtitulom na spôsob „nie je nad to, keď si kapela vozí vlastných fans...“, kde pod pódiom postávalo len pár ľudí. Dávate prednosť predskakovaniu a festivalom, kde vás má šancu vidieť viac ľudí, medzi ktorými sa pravdepodobne nachádza väčšia skupina potenciálnych fanúšikov, alebo dávate prednosť intimite a komorným klubovým priestorom s vlastným publikom?

Normální koncerty jsou samozřejmě lepší, festivaly jsou prostě takový zpestření. Ale třeba Trutnov je většinou dobrej, Králíky byly vždycky fajn. Ostatní festivaly jsou ale hlavně a především o obrovským množství chlastu a těm lidem je pak jedno, co zrovna hraje. Takže to moc nevyhledáváme. Když nás pozvou, tak se poradíme a rozhodneme se. Ale nedovedu si představit, že bysme hráli třeba na Rock For People, to je opravdu megachlastačka bez nějakýho dalšího významu. Vůbec nejlepší jsou neplánovaný akce, nečekaný souvislosti.

Máš nesplnený sen o tom, s kým by si rád odohral turné?

To už se nesplní: TAR, UNWOUND a THE JESUS LIZARD. 

Na turné sa zvyknú diať rôzne podivné a ťažko vysvetliteľné veci. Spomenieš si na nejaké kuriozity?

Všechny veselý příhody z natáčení jsou dost podrobně popsaný v reportech na www.noise.cz/srr

Čo tvoji rodičia? Podporujú ťa v tom, čo robíš?

Ano.

Ok, myslím, že to je všetko. Na záver môžeš pozdraviť fans, kapely... Díky za rozhovor.

Taky díky. Mějte se všichni hezky.


Radicalcut

Zveřejněno: 2.4.2004



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page