Rodinné prostředí pražského klubu Modrá vopice je vskutku neopakovatelné. A tím spíš neopakovatelnější, čím více (nebo čím méně, neboť to by dozajista byl rovněž zajímavý pohled, zejména pro vystupující kapelu) se do něj vměstná návštěvníků. Při příležitosti vystoupení švédských melodických nu/deathmetalistů AVATAR to platilo se vším všudy, neboť klub byl zaplněn velice solidně a tak o atmosféru rozhodně nebyla nouze.
A to už od úplného počátku, kdy na mrňavém pódiu stanuli španělští KILLUS. Drobní postavami, výrazní make-upem a produkcí někde mezi. Některým skladbám vytesaným z jejich strojově pochodového „dirty/horror“ metalu rozhodně nechyběla nakažlivost („Feel The Monster“), některé ovšem až moc zapadaly do nevýrazného scénáře masové metalové produkce dnešní doby. Nasazení, drive a skutečně bizarní výzor baskytaristy Premutoxxe (stejně jako ostatní členové kapely měl barevné kontaktní čočky, nicméně v klubovém setmění v nich vypadal spolehlivě nejstrašidelněji) tomu však společně dodali punc šťavnatého a povedeného klubového vystoupení, což mé částečné pochyby kompletně rozehnalo.
Britští THE DEFILED byli poté o kousek chladnější, asi o tolik, o kolik se oproti svým předskokanům zjevně cítili jako hudební hvězdy. Jejich melodický metalcore k tomu však byl nepoměrně obyčejný, bez nějakých zásadních charakterových vlastností, podobně jako když si třeba zapnete metalcoreové rádio a pouštíte si ho dokola až do zblbnutí. A když jsem viděl ještě ony zcela zbytečně naduté pózy, jimiž se to na pódiu jen hemžilo, musel jsem si upřímně přiznat, že tahle skupina zkrátka nebyla můj šálek kávy.
Zato AVATAR se mi díky aktuálnímu albu „Hail The Apocalypse“ stále ne a ne přejíst. Na živé vystoupení, které díky prezentaci kapely jako takové slibovalo nevšední zážitek, jsem se proto upřímně těšil. A AVATAR nezklamali, třebaže bylo vidět, že prostor Modré vopice jim je prostě malý. Zejména zpěvák Johannes Eckerström by byl býval se svojí výškou a všemi těmi tělocvičnými kreacemi potřeboval minimálně ještě jedno takové pódium sám pro sebe. Typicky po klaunsku namalovaný (tak jako několik fanynek v publiku) ze sebe vydával více než stoprocentní výkon, bez ohledu na horko v místnosti předlouho setrvával ve svém generálském kabátku, kožených rukavicích a hučce a jistě a s přehledem dával všechny své party, tedy zejména ty melodické. V pauzách mluvil k přítomným tichým, sympatickým hláskem, s nímž jeho opakovaná hláška „Are There Any Metalheads In The Building?“ získávala na ještě větší sympatičnosti.
Setlist byl složen napůl ze skladeb z obou posledních alb skupiny a prakticky v něm nebylo slabšího místa. AVATAR po celých zhruba osmdesát minut své produkce působili jako nespoutaný přírodní živel, kterému někdo vtisknul do rukou hudební nástroje a naordinoval mu zahrát pořádný metal s nezbytným vkladem zajímavých a vkusných melodií. Když dozněla závěrečná „Tower“ (Eckerströmem mimochodem znovu mimořádně podaná), ani se nechtělo věřit, že už je opravdu konec, respektive konec hudební produkce. Po dalších deseti minutách se totiž kompletní kapela objevila znovu u koutku s merchandisem a jako správní profesionálové se podepisovala a fotila, dokud nebyl spokojený i ten nejposlednější fanoušek.
Vzhledem k intenzitě zážitku tedy v hloubi duše doufám, že švédští gerojové dodrží slovo a příště se v České republice ukáží dříve než za šest let, kolik jim to trvalo v aktuálním případě. A je samozřejmě nasnadě, že nějaké větší klubové prostory by v tom případě vůbec nebyly od věci...
Setlist:
Hail The Apocalypse, Let It Burn, Vultures Fly, Ready for the Ride , What I Don´t Know, Bloody Angel, Let Us Die, Paint Me Red, Torn Apart, Tsar Bomba, Murderer, Smells Like a Freakshow, Tower
Foto: Gapa
