Nadstandardní vztah pražských DYMYTRY k domažlickému publiku není žádným zvlástním tajemstvím, takže není divu, že druhý oficiální křest jejich nového alba „Neonarcis“ se odehrál den po křtu pražském také v klubu Death Magnetic v centru Domažlic. Sice bez hosta, který o dvacet čtyři hodin dříve obohatil večer v Retro Music Hall, zato ale v k prasknutí plných klubových prostorách. A v atmosféře, která k příležitosti křtu nové nahrávky padla jako ulitá.
Nevím, jak jinde, ale v Domažlicích, kde jsem živé vystoupení DYMYTRY shlédl již podruhé, to tak zkrátka funguje. Nejspíš proto, že kapela se zde (navzdory predátorským maskám) prezentuje skrz naskrz lidsky a vstřícně, když například bez problémů a kompletně zamaskovaná zahraje i v pozdním odpoledni pár skladeb pro nezletilé potomky rodičů, kteří se chystají na její večerní koncert, a nejspíš také proto, že její repertoár, včetně toho aktuálního, zkrátka má svoje kvality, díky nimž se vyplatí ji čas od času živě shlédnout. No a nedejte si pak ujít tu poctivou hodinu a půl v téhle hudební společnosti, když se navíc křtí nová deska, na místě jí lze pořídit za zanedbatelných 120,- Kč a můžete si jí pak nechat kapelou podepsat, pokecat s ní u piva anebo se s ní třeba vyfotit.
Avizovaný začátek koncertu se posouval, jak jen to bylo možné, aby bubeník Miloš Meier, zaneprázdněný otloukáním škopků ještě kdesi jinde, stihl s DYMYTRY odehrát alespoň nějakou tu skladbu. Někdy po půl desáté už to ovšem nešlo déle protahovat, a tak predátorská úderka nastoupila s druhým bubeníkem Eduardem Štěpánkem, který byl přítomen právě pro tento případ (nakonec až na úplně poslední skladbu odehrál úplně všechno). Zvuk byl, jak je ostatně v Death Magneticu dobrým zvykem, ošetřen jaksepatří, takže dalšímu dobytí magnetických klubových prostor pražskými metalovými dravci už nestálo v cestě vůbec nic.
A bylo to přesně tak energické a vtahující, jako když se zaposloucháte do nového alba „Neonarcis“, jež bylo středobodem celého dění. DYMYTRY sázeli v podstatě jeden hit za druhým (a že jich tedy už mají) a nebýt předělu, kdy novinku pokřtili všichni čtyři majitelé klubu a kapela se poté zjevila ve zbrusu nových maskách (znovu na predátorské téma), byla by to vlastně jedna jediná, zběsilá a nezastavitelná jízda královstvím řádně nabroušeného a melodického metalu. Krom již tradičních věcí typu „Dejte mi pít“ zazněly dokonce i dávné tutovky „Captain Heroin“ a „Arabia“, ale největší pozornost se pochopitelně věnovala „Neonarcisovi“, jehož prezentovaly třeba „Síť pro sociály“, „Rédijo“, „Jsem nadšenej“, „Harpyje“, „Ocelová parta“ nebo opravdu povedená balada „Pod Nuselákem“.
Nám spíše vzadu stojícím tak k úplné dokonalosti chyběl v podstatě jen dobrý výhled, ale to je věc, kterou v typickém klubovém prostředí při vyprodané kapacitě asi nelze jen tak očekávat. Čert ho ale vem, obzvláště když to znamená, že všichni přítomní se doma odpojili od facebooků a spol. a přišli tak symbolicky protestovat proti tvrzení kapely, že „jsou prázdný kluby, kina, divadelní sály“ z již vzpomínané skladby „Síť pro sociály“.
Foto: Pavel Slačík
