COLISEUM mají už nějaký ten týden venku výtečné album „House With A Curse“, takže příležitost osobně shlédnout formu tohoto tria se prostě nesmí propásnout. V deštivou listopadovou neděli zvaly na strahovský kopec i další dvě kapely, které si Američané vzali na cesty. Ačkoliv se jednalo o teprve druhou štaci začínajícího turné, o nějakém sehrávání, či ladění vzájemných vztahů mezi jeho jednotlivými aktéry, které by mohlo negativně ovlivnit jejich naladění, naštěstí nemohlo být řeči.

Bez zbytečných keců, zdlouhavého otálení a pěkně od podlahy to do přítomných už velice slušně napálila dvojice předskokanů. Zatímco sexteto z norského Stavangeru slyšící na jméno KVELERTAK to má hodně do řádně přitvrzeného rock’n’rollu, tak kanadská bruska BISON B.C. zase více do metalu. Norům by jejich energii a nasazení mohli závidět mnozí. Nedostatek vitamínu s nápisem „originalita“ bohatě kompenzuje ten druhý s názvem „energie“. Ne, u této hudby nějakou původnost skutečně nehledám, nicméně norské já osobně řadím až do druhého sledu současných retro hoblovaček. Boj o první ligu však už začal a toto klání se tak proměnilo v nekompromisní demonstraci současných schopností kapely, kterým vévodí především pot a krev zanechané na pražském pódiu. V trošku menším kontrastu k našlapanému vystoupení Norů bylo představení v režii BISON B.C.. Ti se sice v řádně rozdivočelém duchu předvedli v Praze už loni, aby jejich letošní zastávka proběhla v trochu umírněnějším pojetí. Ze své metalově obhroublé neurvalosti neslevili ani o píď, ale tentokráte se opírali o aktuální album „Dark Ages“, které své oběti už netrhá s takovou vervou, jako tomu bylo u jeho předchůdce, ale zato s o to větší neúnavností a zarputilostí. Hutné a valivé riffy se neohroženě nesly strahovským sklepem a jako láva valící se z po staletí spícího vulkánu spalovaly vše stojící v cestě. Novým skladbám Kanaďanů to živě svědčí, ovšem nemohl jsem se zbavit pocitu až přílišné zdlouhavosti některých pasáží. BISON B.C. nelze upřít chvályhodnou snahu osvěžit ten svůj stereotypní riffový kolovrátek pohráváním si s některými kytarovými linkami, leč v nejednom případě se tak dělo na úkor ztráty do té doby tak úspěšně gradujícího napětí.

Od amerického tria jsem očekával svižnou a energickou show, ale skutečnost však nakonec předčila veškerá očekávání. Jedním slovem parádnímu vystoupení dominovaly skladby z letošního alba na čele s hitovkou „Blind In One Eye“, jež celý set zároveň odpálila a taktéž i jasně definovala. COLISEUM ze své povedené desky odfiltrovaly písně nesplňující přísné rychlostní limity, tj. ty, které nespadají do škatulky „přímočará vypalovačka“ a než se slušně zaplněný prostor pod pódiem stihnul vzpamatovat, měli jsme za sebou už i „bloudění po Groningenu“ a několik dalších energií našlapaných kusů. Velmi dobře naladěná trojice neošidila žádný z fragmentů tvořících kvalitní koncert a občasné pauzy mezi jednotlivými skladbami zredukovala až na několik výjimek, vyplněných nezbytnými proslovy, na naprosté minimum. Triviální avšak zatraceně funkční melodické linky, chytlavé riffy, punkrockový optimismus obohacený špetkou metalové tvrdosti. Jestli tato umně poskládaná kombinace dobře funguje na studiových nahrávkách, tak o živém provedení to platí dvojnásob. Svěží muzika v podání s chutí hrající kapely prostě bavila a přirozeně tak završila podařený večer ve společnosti tří kvalitativně i žánrově slušně poskládaných interpretů.

Fotografie pouze ilustrační