První den letošního ročníku Brutal Assaultu byl, ostatně jako celý tento festival, ve znamení značně rozkolísané kvality vystupujících skupin. V jistém smyslu chvályhodné silné zastoupení české a slovenské scény sebou přineslo na jedné straně celkem slušnou stylovou různorodost, v nejednom případě však i značně pochybnou hudební náplň, která bohužel poněkud ubírala na jinak určitě kvalitní úrovni festivalu. Je samozřejmě pochopitelné, že i z dramaturgického hlediska obsahovalo čtvrteční odpoledne slabší obsazení co do věhlasu a bohužel i kvality skupin. Těžko ohodnotit grindery MRÁZEK jinak než konstatováním, že někdo prostě celý festival zahájit musel. Tělesné postižení kytaristy je možná zajímavý fakt, který může ovlivnit celkové nahlížení na tuto skupinu, nic to ale nezmění na skutečnosti, že jejich grind v ostatní konkurenci příliš neobstál.
Potěšujícím faktem bylo, že do svojšického areálu, který je pro akce typu Brutal Assault kapacitou troufnu si říct přímo ideální, se hned na úplný začátek produkce sešla slušná řádka lidí. Něco zajímavého (po hudební stránce) sice přišlo až se skupinou SOLFERNUS, ale i předchozí blackově sterilní OBLOMOV a Maďaři AHRIMAN, kteří byli více jak nepřesvědčiví v přednesu své „atmosféričtější“ hudby, měli už hezkou řádku posluchačů. Výstavním kouskem toho řekněme horšího, co se dalo ten den slyšet, byli GREEDY INVALID, jejichž „love metal“ byl poznamenán pro mě trochu nepochopitelně nedobrým zvukem, kterým trpěly v podstatě všechny odpolední skupiny celého Brutal Assaultu. I tak však dala skupina vyniknout určité nemohoucnosti, s jakou se snažila předvádět svoji náladově melodickou hudbu a refrén „I Fly, I Die“, kde se vokalista svými rozkolísanými výkřiky pravděpodobně snažil kopíroval velbloudí hrby, mě doteď straší.
S podobným hodnotením úvodu festivalu musím súhlasiť. Napriek tomu, že niektorí píšuci zinári majú iný názor, neexistuje festival, ktorý by od úvodu ponúkol kvalitu bez kompromisov. MRÁZEK zrejme hrajú hlavne pre svoju zábavu, OBLOMOV dozaista patria medzi technicky vyspelejšie kapely, ale chýba im iskra skutočne svojských nápadov, neuveriteľne rozbití AHRIMAN na festival asi zablúdili omylom a neistí GREEDY INVALID v konkurencii (napríklad) post-doomových kapiel z Redblacku skrátka neobstoja. Tvrdiť opak o uvedených kapelách by bolo len klamaním seba i čitateľov.
Brňáci SOLFERNUS sú akousi supergroup. Struny „hoblujú“ Igor z ROOT a EQUIRHODONT a Parambucha (ASGARD), o spev sa stará Khaablus (ex-INNER FEAR) a za bicími sedí v domácich podmienkach legendárny Tom Corn (DESPISE, ex-LYKATHEA AFLAME). Hlavne vďaka jeho práci zneli dôsledne imidžoví SOLFERNUS svetovo a keby si inkognito prehodili miesta s takými BELPHEGOR, tak by neťahali za kratší koniec povrazu... bohužiaľ denné svetlo ich blackmetalu až tak neprialo a tak bol celkový dojem len ľahko nadpriemerný.
Kromě řady negativních pocitů, kterým se člověk v té festivalové záplavě asi jen těžko může ubránit, samozřejmě spousta skupin zaujala i v pozitivním smyslu. Určitě to byli Italové NATRON, kteří velmi dobře odprezentovali svůj deathový nátěr. Bohužel asi z celkového pohledu doplatili na nevděčnou pozici první skutečně dobré skupiny programu, neboť si umím představit, že v záplavě dalších skupin na ně spousta posluchačů brzo zapomněla, což si tahle sympatická banda rozhodně nezaslouží.
Je jasné, že hlavní očekávanou hvězdou čtvrtka byli pro mnohé OBITUARY. Ti se však stali už jen završením dle mého názoru šikovně dramaturgicky seřazených skupin před nimi. Potěšeni museli být především příznivci stylové různorodosti. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY představovali koncertní jistotu, a byť krátké, zato přítomností živé cimbálovky doplněné vystoupení, rozhodně nezklamalo. Úplně jinou sypačku nabídli grindeři GADGET, kteří všem ukázali, proč si zaslouží patřit do stáje prestižního vydavatele Relapse. Běsnící, přesto kontrasty a změnami hýřící grind musel potěšit všechny extrémním žánrům nakloněné posluchače. A co říci o TEXTURES? Kdo neviděl, nepochopí! Tahle skupina se pro mě stala vrcholem prvního dne a spokojeně jsem pomlaskával jak bravurně dokázali tito maníci přenést svoji proměnlivou hudbu na pódium.
NATRON skutočne pôsobili o triedu profesionálnejšie ako úvodných pár kapiel. Setom SOLFERNUS počínajúc už latka neklesla, minimálne čo sa technických schopností muzikantov týka. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY mierne trpia na častú prítomnosť na koncertných pódiách, a keďže (aj) na dobré sa ľahko zvyká, tak ich štandardne kvalitné koncerty pôsobia čoraz menej prekvapivo – ešteže tentokrát dostala väčší priestor cimbálovka, ktorej účasť na koncertoch SSOGE je a bude raritou. A ňou vystrihnutá rumunská ľudovka bola väčší bigbít, než akí predviedli mnohí z ortodoxných „tvrďasov“. Škoda, že času bolo tak málo – do playlistu sa zmestil len výber z aktuálnej dosky „Relic Dances“. Spomínaní GADGET potešili modernejším metalcorovým image a kvalitne zvládnutým náklepom, vyjadriť sa k nasledujúcim TEXTURES neodolám ani ja: mladí Holanďania skutočne prichádzaju s ešte neopozeraným mixom technického metalu a náladovosti post-hardcorových kapiel ako ISIS či THE END. Na rozsiahlej ploche rozpohybovali kaleidoskop nápadov, ktorý si síce miestami pýtal po väčšej striedmosti, ale aj tak pôsobil ako živá voda. Tým dupľom, keď set s časom len gradoval...
Teď zklamu všechny co čekají sáhodlouhé popisy vystoupení hlavních hvězd (alespoň co do věhlasu) OBITUARY (však on to Rudi napraví). Živě jejich hudba, i díky v té době už výbornému zvuku, sice fungovala o mnoho lépe než jak působí návratová deska „Frozen In Time“, přesto mě kolovrátková prázdnota nových skladeb, na kterých především byl jejich set postaven, příliš nebavila. Staré fláky působily mnohem pestřeji a výrazněji.
Najneskôr pri skvelom sete TEXTURES mi bolo jasné, že čo sa zvuku a svetiel týka, festival bude naozaj vynikajúcim zážitkom. Najmä profík starajúci sa o svetelný park si zaslúži môj obdiv, jeho práca ho v priebehu celých troch dní očividne bavila, čo zrejme tiež prispelo k celkovému výbornému dojmu z jej výsledku. OBITUARY očakávania svojich fanúšikov rozhodne nesklamali a stali sa už v prvý deň zaslúžene vrcholom celého festivalu. Allen West zasekol do publika prvý riff z úvodnej ťažkotonážnej inštrumentálky „Redneck Stomp“ a rozbehol tak koncert, ktorý splnil aj tie najprísnejšie kritériá. Po príchode Johna Tardyho na pódium kapela bez väčších rečí odpálila ďalší kúsok z nového albumu „Frozen In Time“ – vynikajúcu „On The Floor“, aby tak dala jasne najavo, že za aktuálnym materiálom si stojí, aj keď jeho predajné čísla nie sú vôbec slávne. Cesta do deathmetalového praveku sa za veľkých ovácií publika začína pri „Chopped In Half“, aby pokračovala takými míľnikmi ako „Turned Inside Out“ či „Dying“. Návrat k novým veciam sa hneď vzápätí niesol v znamení klipovky „Insane“. Prekvapujúco hneď trojnásobne bola zastúpená prvá „comebacková“ doska „Back From The Dead“ – jednak v podobe búrlivo prijatej hitovky „Threatening Skies“ a tiež dvojice masívnych riffovrážd „By The Light“ a „Rewind“.
Tardyho rev bol jedným slovom božský, kapela hrala s očividnou chuťou, vynikajúco, presne, bez jedinej chybičky. Zaujímavý bol vzhľad týchto deathmetalových pionierov. Pôvodnému výzoru zostal verný snáď len John Tardy. Jeho brat Donald a tiež Trevor Peres pôsobia dojmom zanedbaných rockandrollových alkoholikov, ktorí spolu s Forrestom Gumpom prebehli Ameriku od jedného oceánu k druhému. Allen West v športovej bunde a s čapicou na hlave vyzeral ako introvertný školáčik. Len málokedy zdvihol pohľad od hmatníka svojej gitary, aby sa nesmelo usmial do publika, alebo spokojne pozrel na spoluhráčov, ako dobre im to ide. Basgitarista Frank Watkins už v časoch „World Demise“ rozčuľoval tvrdé jadro fanúšikovskej základne svojím „hc-punkovým“ imidžom. Nezmenil sa. Perfektné tričko BLACK FLAG a hyperaktívny pohyb po pódiu hovoria za všetko. Na moju veľkú radosť otvorili OBITUARY prídavkový blok skvelým novinkovým kúskom „Slow Death“ – nové skladby zapadli medzi tie staršie vynikajúcim spôsobom a práve toto bol jeden z najvýraznejších dôkazov môjho tvrdenia. Úplný záver sa celkom podľa očakávania odohrával pod taktovkou zborovo odrevanej „Slowly We Rot“. Po prvom dni som na BRUTAL ASSAULTE aj napriek jeho tak trochu rozpačitému začiatku zaspával viac ako spokojný. Vďaka prvej skutočne festivalovej kapele NATRON, príjemným S.S.O.G.E., parádne brutálnemu dvojbloku GADGET – TEXTURES a hlavne dokonalým OBITUARY.
John Tardy & spol. skutočne príjemne prekvapili. Ich nekomplikovaná, ale skočná „pradeathmetalová“ porcia ma potešila napriek tomu, že tvorbe floridskej legendy nevládnem. 100% výkon, dobrá nálada a dramaturgicky skvele zostavený playlist korunovaný „Slowly We Rot“ skrátka fungovali...
Jedním z negativních důsledků dlouhých festivalů je samozřejmě únava návštěvníků. Dlouhé hodiny hudebních tlaků i postávání před pódiem zanechají následky a je těžké k tomu přistoupit formou „chci slyšet vše“. Chtě nechtě začne upadat pozornost a člověk má podvědomé nutkání to zabalit a jít spát, což jsem já udělal už po LORD BELIAL, kteří mě snad i díky zmíněné únavě příliš nezaujali. Vidina dalších dvou dlouhých dnů trošku děsila a energie člověk nemá nekonečné množství.
OBITUARY znamenali konečnú pre väčšinu návšteníkov, ku mne do polospánku doľahli len mimoriadne trápne „prejavy“ Bára z PATHOLOGY STENCH. Prvý deň svojou skladbou nevybočil zo zabehaného štandardu, za nadpriemerný však treba označiť výber kapiel. Silný blok NATRON – SSOGE – GADGET – TEXTURES – OBITUARY stál za návštevu Svojšíc aj sám o sebe. A nemenej skutočných lákadiel ukrýval program nasledujúcich dvoch dní...
Text: Noisy, Rudi, Thorn
Fotografie: Thorn