Poučen z předchozích nezdarů dorážím na sedmičku čtvrt hodiny po avizovaném začátku produkce, ale ani to nestačí, a tak si spolu s několika ostatními hardcore labužníky ještě chvíli počkáme, neboť americký dvojblok doráží až krátce před půl devátou. Koneckonců je pátek a nikdo nikam nespěchá, takže pohodově vzhlížejícím hošíkům vystupujícím z mikrobusu pozdní příjezd klidně odpustíme.
O důvod k odpuštění navíc je ten, že vystoupení, které obě kapely předvedly lze řadit do kategorie povedených. Americká scéna je co do počtu kvalitních kapel všech odnoží hardcore snad nevyčerpatelná. Důkaz o tom podala právě dvojice její zástupců. Jména VERSE a ANOTHER BREATH mi až do včerejška absolutně nic neříkala. Orientačním bodem pro mě byl pouze seznam stylově spřízněných kapel, který dali pořadatelé k dispozici. Z očekávání spíše melodičtěji pojatého hardcore mě však první vystupující – ANOTHER BREATH – záhy vyléčili. Našlapaná a energická riffová smršť, pravda nikterak invenční, kterou měly na svědomí dvě kytary a basa + neodmyslitelný řevoječák, dala vzpomenout hlavně na staré průkopníky newyorkského hc. Zpomalovací pasáže slouží spíše jako menší vydechnutí před další rychlou jízdou plné punkových pogo rytmů. Osvěžujícím prvkem je pak střídání vokálních partů, na kterém se snad s výjimkou bicmena kromě vokalisty podílí i ostatní členové ANOTHER BREATH. Nic nového pod sluncem, ale šlapalo to velmi dobře, to se musí nechat!
V podstatě na stejné frekvenci mají naladěno i VERSE, ale jejich otáčkoměr ukazoval ještě vyšší hodnoty. Další mladíci vyznávající staré hardcore postupy, které jak se zdá, ještě stále mají svým vyznavačům co nabídnout. U podobně laděné muziky je nejdůležitější hlavně energie, která z kapely sálá směrem k publiku. V tomto směru dominoval blonďatý křikloun, který byl v neustálém pohybu a se svými vokálními party si velice ochotně nechal pomoct i od fanoušků stojících v předních řadách, kterých většinu navíc pohříchu tvořili hlavně členové ANOTHER BREATH. O vystoupení VERSE se jinak dá napsat de facto to samé. Opět ostré riffy, hutná basa a převážně velmi rychlá tempa. V neposlední řadě solidní instrumentace, suverénní a stylový pódiový projev, kvalitní a našlapaný repertoár a hlavně maximální cit pro muziku, kterou hrají.
Je příjemné vidět, že doby, kdy se ostré kytarové riffy míchaly s punkem ještě ani zdaleka nepatří jen do vzpomínek pamětníků. Stará škola pořád žije a navíc má v podobě podobných skupin i dostatek schopné mladé krvi, která se ještě nějakou (věřme, že ne krátkou) dobu bude starat o to, aby se old school hardcore v odpovídající kvalitě hrál i nadále.
