Tak se k nám téměř po roce vrátili britští náladotvůrci ANATHEMA a i přes fakt, že jsou za krátkou dobu v České republice už podruhé, přilákali do Abatonu velice solidní návštěvu a dokázali, že se tuzemským fanouškům ještě ani zdaleka nezajídají. Bodejť by také ano, když nadšeným posluchačům předvedli další ze svých výborných představení …

Ještě než však k němu došlo, čekala nás dvojice zástupců české scény, kteří se s troškou přitažení za vlasy dají charakterizovat jako alespoň částečně stylově spříznění s hlavní hvězdou. O brněnských ANIMÉ, vedených sympaťákem za mikrofonem Jirkou Kučerovským, se dá s klidem prohlásit, že patří k tomu málu konkurenceschopnému i v zahraničí. ANIMÉ, ač nehrají nikterak objevnou anebo originální muziku, svůj styl - moderní kytarový (emo)rock, podávají ve velmi atraktivním a osobitém balení s nepopíratelnou dávkou šarmu v podobě schopnosti stvořit chytlavé a rytmicky zajímavé skladby plné optimistických nálad. Pozitivní energií překypuje vůbec celý soubor, na kterém je vidět, že ho toto vystoupení zastihlo v dobrém rozpoložení. Škoda počátečních problémů se zvukem, kdy bicí (mimochodem výtečně obslouženy mladičkým Lukášem Pavlíkem) zněly až příliš výrazně a nechybělo málo, aby „překřičely“ i vokály, což se časem přeci jen zlepšilo. Nová deska je na obzoru, těšme se.

Od DYING PASSION jsem věru zažil i poněkud živelnější a více strhující vystoupení. Šumperská pětice začala podle očekávání hitovkou „Velvet Confessions“ z aktuální řadovky „Sweet Disillusions“ (2004). Výkon zpěvačky Zuzky Lípové (tentokráte s tmavě černými vlasy) oplýval standardní jistotou, zato ostatní na mě působili (snad s výjimkou tradičně vysmátého bicmena Zdeňka Směšného) trošku ospale a bez života. Kapela přehrála hlavně skladby z desek „Voyage“ (2002) a již uvedené „Sweet Disillusions“. Menší problémy s kvalitou zvuku nadále přetrvávají, naštěstí se nejedná o žádnou tragédii, která by nějakým zásadním způsobem nabourala atmosféru místy až poloakustických skladeb DYING PASSION.

Myslím, že ANATHEM-u už můžeme směle řadit mezi kapely s dostatečně velikým charismatem na to, aby už jen její nástup na pódium vyvolal v řadách pod ním obrovskou vlnu nadšení. To samé se děje i nyní a když zazní úvodní tóny „alternativně čtyřkové“ „Shroud Of False“, jsou ovace o to silnější. Podle mnohých je totiž „Alternative 4“ tím nejlepším, co kdy tato čtveřice na poli hudebním vytvořila a i když existují neméně početné tábory zastánců různých tvůrčích období ANTHEM-y, já se zcela subjektivně musím přidat právě k přívržencům této desky z roku 1998 a tudíž si s radostí užívám i hned následující „Fragile Dreams“.

Vynikající úvod předznamenal kvality celého vystoupení, jehož hlavním nedostatkem se bohužel ukázal zvuk, který měl ze začátku do přívlastku ideální velmi daleko. Svědčí o tom i neustálé dialogy mezi Dannym Cavanaghem a zvukařem, což se časem odzrcadlilo na o poznání lepší akustice. Tento nedostatek však zůstal tou jedinou a nikterak výraznou kaňkou na tomto strhujícím představení.

Zklamaní nemohli zůstat ani příznivci (doom) metalové minulosti liverpoolských, neboť kromě doslova vydupaného přídavku „A Dying Wish“ zaznívá například i skladba „Angelica“ z alba „Eternity“ (1996). Celý set by se dal nazvat jako průřez tvorbou ANATHEMy, s hlavním důrazem na novou, „posteternitiovskou“ dobu. Zaznívají tedy skladby jak z již uvedeného „Alternative 4“ anebo „Judgement“ (1999), tak i z psychedelického tripu „A Fine Day To Exit“ (2001) a v neposlední řadě i z prozatím poslední řadovky „A Natural Disaster“ (2003), z nichž hlavně gradující „Closer“ dokázala velmi rozhýbat publikum.

Vincent Cavanagh, ač by jeho vzhled (a hlavně odění) mohl vzbuzovat narážky na jeho narcismus, či dokonce 4%-tní sexuální orientaci, má neoddiskutovatelné charisma a schopnost upoutat pozornost a jako frontman je pro kapelu nenahraditelný. Toho večera byl velmi dobře naladěn, což svými průpovídkami neopomněl dát najevo i fanouškům. V tomto ohledu mu tvoří zbytek kapely (bez urážky) pouze křoví a speciálně jeho bratr Danny mi nepřišel příliš ve své kůži. Vincent je však dostatečně silnou osobností schopnou utáhnout celé vystoupení tak, aby se dalo charakterizovat jako poutavé, či v tomto případě i strhující. I novější, řekněme unylé, skladby jsou v živém provedení podány velmi živelně a jsem přesvědčen o tom, že i nejeden odpůrce současného hudebního směřování kapely by si přišel na své.

Je zcela logické, že za dané konstelace muselo dojít i na přídavek, a to na dokonce dvojnásobný. Tento kromě již uvedené „A Dying Wish“ obsahoval i velmi zdařilý „flojďácký“ cover „Comfortably Numb“ a i když dle reakcí přítomných by se kapela musela vracet minimálně desetkrát, všechno jednou končí. ANATHEMA opět dokázali, že prostě umí. Nic dalšího není potřeba dodávat.

Playlist: Shroud Of False, Fragile Dreams, Release, Balance, Closer, Pitiless, Forgotten Hopes, Destiny Is Dead, Leave No Trance, Lost Control, Inner Silence, One Last Goodbye, The Hills Have Eyes, Judgement, Panic, Temporary Peace, Flying, A Dying Wish, Angelica, Comfortably Numb

Pavel
18.4.2005

Ačkoliv měl koncertní set ANATHEMY daleko k ideálnímu zvuku a muzikantům tu a tam ujela nota, nepostrádalo celé téměř hodinu a půl trvající vystoupení onu zvláštní magickou rezonanci, která liverpoolské seskupení provází. A z tohoto pohledu jsem jim podobné nedostatky ochoten více než rychle odpustit. Rozvláčné skladby z poslední řadovky dostaly v koncertním provedení mnohem živelnější podobu a letité zkušenosti hudebníků se potvrdily i v krátké improvizaci. Nová tvorba pro nadcházejí album byla zastoupena v podobě skladby "Hills Have No Eyes". Průřez posledními pěti nahrávkami se ukázal jako velmi pestrý, retrospektivně zakončený kultovní "A Dying Wish", která se v tvorbě posledních let vyjímala poněkud archaicky. Potvrdila však, že kapela za svou minulostí rozhodně tlustou čáru nedělá. Velmi příjemně také překvapili ANIMÉ, které jsem prozatím zdařile míjel. Kapela přesně ví, jak zaujmout posluchače a jejich emocemi prosycený rock nabytý nápaditými melodiemi dokázal přilákat patřičnou pozornost. Celkově hodnotím jako zdařilý koncert, který sice trpěl některými nedostatky, z mého pohledu však obsah vítězí nad formou.